Kroupa: My příjdem blíž, my příjdem blíž! My příjdem... My... My příjdem.
prof. Hrbolek: No my slyšíme, vy přijdete! Ale co dál?
Kroupa: Já to neumim.

Hujer: To byla těžká písemná práce... I já sem s tím měl problémy.

Kroupa st.: Hujere, jděte si po svejch!
tlumočník: Hujer, metelesku blesku!

profesorka: Když nevíte, tak to máte říct a ne tady stát a mlčet jako dudek. Jak se jmenujete?
Dudek: Dudek.

Plha: Hrdobec, to jsem ještě nikdy neslyšel.
prof. Hrbolek: Ale o tom zde už dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho!

Týfová: Takový vlahý večer. To by stálo skoro za procházku...
Kroupa st.: No jo, to běžte, já pudu domů, votevřu si vokno a pivo!

Plha: Kroupo, puč mi kružítko.
Kroupa st.: Vidíš, že ho potřebuju. Tumáš, vobtáhni si pětikorunu.

prof. Janda: Máte úhel beta.
Kroupa st.: No to nemám.

profesor Janda: A vy ste odkud?
pan Plha st.: Z Kojčic u Pelhřimova.
profesor Janda: A na koho se jdete zeptat?
pan Plha st.: Na syna. Plha.
profesor Janda: Aha, tak to je dvojka.
pan Plha st.: Dvojka.
paní Plhová: Dvojka. Tak Dem.
pan Plha st.: S pánem bohem.
paní Plhová: S pánem bohem.

(První den ve večerní škole, kdy se potkají dva bývalí spolužáci, kteří spolu chodili i na střední školu.)
pan Tuček: Šlajs!
pan Šlajs: Tuček! Já se ho snad nezbavím.

Jiří Kroupa: A běda vám, běda vám, jestli mi to nepůjdu. Běda vám.
(Když oznamuje vedení, že do školy přece jen bude chodit.)

Jiří Kroupa: Hujere, dneska jsi se zase coural přes vrátnici.
Viktor Hujer: Já vím, já vím, ale to ty noviny.

pan Šlajs: Člověče, kdes to vzal?
(Ukazuje na vousy.)
pan Tuček: A kam tys to dal?
pan Šlajs: To víš, manželka.

Jiří Kroupa: Podívejte se, i kdybyste mě rozkrájeli na takovýhle nudličky, tak mě do žádný školy nedostanete.

Jiří Kroupa: To ti schvaluju. Ale do práce se chodí hned na první pokus.
(Když vidí, že má Hujer na píchačkách přichod, hned odchod a hned zase příchod.)

Jiří Kroupa: Maminko, dej mu polívku. Víc si nezaslouží.
(Poté, co si prohlédl vysvědčení svého syna.)

Šlajs: Prosím, pane profesore, zazpíváme si.

Jiří Kroupa st.: Maminko, pročpak stále leštíš ta zrcadla?
paní Kroupová: Aby ses dobře viděl, jakej seš mladík!

prof. Hrbolek: No, i skladník ve šroubovně si může přečísti Vergillia v originále.

prof. Hrbolek: Hliník je stále nepřítomen.
Mužík: Hliník se vodstěhoval do Humpolce!
prof. Hrbolek: Mě to ale nezajímá, kde je. To ať tak si vyřídí s kolegou třídním. Já mu píšu "nepřítomen".

Eva Týfová: Vy nekouříte?
Jiří Kroupa: Ne... Já když kouřím, tak zvracím.

prof. Hrbolek: Nepotěšil jste mne, ale ani já vás nepotěším.

prof. Hrbolek: Marečku, podejte mi pero!

prof. Hrbolek: Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.