(Abahachi se baví s Dimitrijem a všimne si opilého muže, který vedle něj leží na baru.)
Abahachi: Kdo to je?
Dimitrij: Karel May, nemá v hlavě nic než jen kraviny.

(Jako křoví jiných dialogů a jiného děje.)
Santa Mariovi chlapi: Geofrey zase nechal jednoho ujet.

(Abahaci vysvětluje Rangerovi své začátky v dělení.)
Abahachi: Dělil jsem všechno. Osmnáct devíti, šestnáct pěti, třináct sedmi, sedmnáct osmi.

(Abahachi a Ranger se schovávají za dveřmi, které jediné zbyly po "lokálu" pro Apače.)
Ranger: Dobrý dveře.
Abahachi: Tobě se taky pořád něco nelíbí.

Santa Maria: Máte ještě poslední přání.
Vinnetouchi: Ano. Píseň z reklamy na superděrovačku.

Santa Maria: Hombre, udělěj kávu!
Hombre: Co to je?
Santa Maria: Horký nápoj s obsahem kofeinu!

Winnetouchi: No, a tak jsem se chtěl stát lovcem perel. Ale neumím na tak dlouho zadržet dech...

Abahachi: A od té doby jsme pokrevní bratři.
Winnetouchi: Jako i s říznutím?
Abahachi: Ano...
Winnetouchi: No vy jste mi ptáčci. Ale tys byl vždycky blázínek!

Ranger: Vyvěs bílou vlajku...
Abahachi: A kde mám asi sehnat bílou vlajku?
Ranger: Každý indián má mít bílou vlajku, jen ty zase nic!

Abahachi: V Abahachiho obličeji se odráží smutek a bolest. Černé mraky táhnou přes zemi, kde spokojeně žíjí Šošoni.
Ranger: Už je to tu zase...

Winnetouchi: Tak a teď mi musíš vyprávět, jak jste se vy dva vlastně poznali.
(Začne si pilovat nehty.)

Winnetouchi: Abahachi, můj bratře. S tebou jsem vůbec nepočítal, ani sem neuklízel.

Ranger: Máš něco proti mému stylu?
Abahachi: To není styl, to je týrání zvířat.

Abahachi: Winnetouchi, schovej se.

Ranger: Odkdy si Šošoni melou kafe?

(Winnetouchi je hlídán a mučen hlídači.)
Winnetouchi: My indiáni neznáme bolest, chybí nám totiž enzymy. Háhá.
hlídač: Ne?
(Hlídači začnou Winnetouchovi stříhat vlasy.)
Winnetouchi: Au, jau, to bolí, au.