(Po útoku loupežníků v kostele farář objeví kata s váčkem peněz v ruce.)
farář: Ale... kata neokradli?
(Kat hodí farářovi svůj váček s penězi.)
farář: Na opravu kostelíčka.

(Vilém vzpomíná na Jarmilu.)
Vilém: Pozvedl jsem růži.
Valdemar: Jakou růži? Viléme, vzpamatuj se!

(Starý kat vypráví milostný příběh, který se v kraji odehrál před sedmi lety.)
kat: Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.

(Banda loupežníků přepadne vesničany v kostele při májové mši.)
Valdemar: (Představuje jejich vůdce vesničanům.) To on, to on! Strašný lesů pán!

Schiffner: (na Jarmilu) Voníš svěcenou vodou.

(Vilém a Jarmila spolu přísahají v kostele.)
Vilém: Jsme svoji. Navěky.

(Banda loupežníků přepadne vesničany při májové mši.)
Vilém: (k vesničanům) Vy jdete zemí, má cesta vede peklem!