Peter Pevensie: Copak vás neštve, že se k nám chovají jako k dětem?
Edmund Pevensie: Vždyť jsme děti.

Peter Pevensie: Copak vás neštve, že se k nám chovají jako k dětem?
Edmund Pevensie: Vždyť jsme děti.

(Ripčíp po zlikvidování všech Telmarínů v lese shodí Kaspiana na zem.)
Ripčíp: Vybírej poslední slova moudře, Telmaríne. Uf.
Kaspian: Ty jsi myšák.
Ripčíp: Doufal jsem, že budeš trochu nápaditější. Chop se meče!
Kaspian: Ne, díky.
Ripčíp: Zvedni ho! S neozbrojenými nebojuji.
Kaspian: Právě proto bych mohl žít o trochu déle, než kdybych s tebou měřil síly, šlechetný myšáku.
Ripčíp: Řekl jsem, že nebojuj. Ne, že tě nechám žít!
Čuchomech: Ripčípe, nezabíjej ho!
Ripčíp: Čuchomech? Doufám, že pro to máš patřičný důvod, rušit mně při práci!
Nikabrik: Ne, nemá. Pokračuj.
Čuchomech: To byl on, kdo zatroubil na roh!
Ripčíp: Cože?
kentaur: Tak ať jej předloží. Jeho troubení nás přivolalo sem.

(Kaspian vysvobozuje z cely svého profesora.)
Kaspian: Ještě pět minut?
profesor: Co tady proboha děláte? Nepomáhal jsem vám prchnout proto, abyste se vrátil. Musíte zmizet dřív, než Miraz zjistí, že jste tu.
Kaspian: Až to zjistí, bude pozdě. Dostane vaši celu.
progesor: Nepodceňujte Miraze, jako to udělal váš otec.
Kaspian: O čem to mluvíte?
profesor: Je mi líto.
(Kaspian běží za Mirazem, aby zjistil, co bylo s jeho otcem, protože doteď nic nevěděl. Kaspian pokládá meč na Mirazův krk, když zrovna spí.)
Miraz: Díkybohu. Jsi naživu. (Směje se.)
Kaspian: Vstávej!
Mirazova manželka: Kaspiane?
Kaspian: Lež, nehýbej se.
Mirazova manželka: Co tady děláš?
Miraz: Myslím, že je to zřejmé, drahá. V některých rodinách se tohle považuje za nevhodné chování.
Kaspian: To nevykládej mně, ale sobě.
Miraz: Jenže ty nejsi, jako jsem já, hochu. Škoda, poprvě se chováš jako chlap a k ničemu to není.
(Mirazova manželka namíří na Kaspiana kuši.)
Mirazova manželka: Skloň ten meč, Kaspiane. Nechci ti ublížit.
(Do pokoje přibíhá Zuzana s Petrem.)
Zuzana: To bychom vám ani neradili.
Miraz: Tohle bývala soukromá ložnice!

(Pevensiovi zachrání Trumpkina ze spárů Telmarínů.)
Trumpkin: Pusť ho? Nic lepšího tě nenapadlo?
Zuzana: Prosté děkuji by mi stačilo.
Trumpkin: Utopili by mě dobře i bez vaší pomoci.
Petr: Možná jsme jim neměli bránit.
Lucie: Proč vás vůbec chtěli zabít?
Trumpkin: Byli to Telmaríni. To dělají furt.
Edmund: Telmaríni? Tady v Narnii?
Trumpkin: Kde jste byli posledních pár set let?
Lucie: To než bychom vám vysvětlili.
(Edmund předá Petrovi jeho meč, Trumpkin poznává pradávné vládce podle jejich zbraní.)
Trumpkin: To si snad ze mě děláte šoufky? To jste vy? Pradávní králové a královny?
Petr: Král králů Petr. Vznešený.
Zuzana: Trocha skromnosti by ti neuškodila.
Trumpkin: Moje řeč.
(Petr vytáhne meč.)
Petr: Abyste se nedivil.
Trumpkin: Á, nerad bych ti ublížil, hochu.
Petr: Mně ne. Jemu.
(Podívá se na Edmunda, Trumpkin to nečeká, potom se začnou mečovat.)
Lucie: Edmunde!
Trumpkin: Ó, nebolí to?
(Souboj vyhraje Edmund, dostane Trumpkina k sedu.)
Trumpkin: Písek a poleno. Možná ten roh vážně pomohl.
Zuzana: Jaký roh?

(Pevensiovi na Cair Paravelu jdou do podzemní pokladnice.)
Petr: To je k nevíře! Všechno tady zůstalo!
(Pevensiovi se rozběhnou ke svým pokladnicím.)
Lucie: Byli jsme vysocí.
Zuzana: Taky jsme byli starší.
Edmund: A teď, o několik století později, jsme zase mladší.
(Lucie mluví na Zuzanu.)
Lucie: Co hledáš?
Zuzana: Svůj roh. Asi zůstal viset na sedle, když jsme se vrátili.
(Petr otevře svou pokladnici a vytáhne meč.)
Petr: Když Aslan zuby cení, rampouch se ve květ mění.
Lucie: A svou hřívou zas, jarní přivolá čas. Naši přátelé, pan Tumnus a Bobrovi, už nežijí.
Petr: Je načase zjistit, co se tady děje.
(Ostatní přitakají.)

(Lucka a Zuzana se loučí s Kaspianem.)
Kaspian: Bohatýr mě nikdy nezradil. Jste v dobrých rukou.
Lucie: Spíš kopytech. (Zasměje se.)
Kaspian: Tohle bych ti měl asi vrátit. (Chce Zuzaně vrátit roh.)
Zuzana: Jen si ho ještě nech, kdybys mě chtěl zavolat.
(Kaspian se zamyšleně zadívá a roh si ponechá, královny odjíždějí.)
Lucie: Kdybys mě chtěl zavolat?
Zuzana: Dej pokoj!

(Petr má při boji s Mirazem vykloubené rameno a Edmund mu ho vrací zpět.)
Petr: Co se stane u nás doma, když tady umřu? Vždycky jsi mi pomáhal a já ani... au!
Edmund: To si nech na pak.

(Zuzana se loučí s Kaspianem.)
Zuzana: Bylo hezké tu být.
Kaspian: Kéž bychom na sebe měli víc času.
Zuzana: Stejně by nám to neklapalo.
Kaspian: Proč ne?
Zuzana: Jsem o celých třináct set let starší než ty.
(Kaspian se pousměje, Zuzana odchází, ale vrátí se a políbí ho.)
Lucka: Snad tohle pochopím, až budu starší.
Edmund: Já jsem starší a stejně to nechápu.

(Edmund přichází k Mirazovi jako posel a čte.)
Edmund: Já, Petr, z vůle Aslanovy, dle práva a dle moci, král Narnie, pán na Cair Paravelu a císař Osamělých ostrovů s cílem předejít zbytečnému krveprolévání, tímto vyzývám uchvatitele Miraze k čestnému souboji muže proti muži na život a na smrt. Armáda poraženého se pak zcela vzdá.
Miraz: Pověz, princi Edmunde...
Edmund: Králi.
Miraz: Pardon, jak prosím?
Edmund: Jsem král Edmund, víte, ale jen král, Petr je Král Králů. Já vím, je to matoucí.

(Lucka se schází s Aslanem.)
Lucka: Aslane! Já věděla, že tu jsi, celou dobu jsem to věděla, ale ostatní mi nevěřili.
Aslan: Tak proto jsi za mnou nepřišla?
Lucka: Promiň. Bála jsem se jít sama. Ale proč ses nám neukáázal? Proč jsi nepřiběhl a nezachránil nás jako posledně?
Aslan: Nic se nemůže opakovat stejně, má drahá.
Lucka: Kdybych přišla dřív, zachránila bych všechny, kdo umřeli?
Aslan: Nikdy se nedozvíme, co by se mohlo stát, ale co se stane, to je něco úplně jiného.
Lucka: Takže nám pomůžeš?
Aslan: Ovšem, tak jako ty.
Lucka: Moc statečná nejsem.
Aslan: Kdybys byla statečnější, byla by z tebe lvice. Tak, myslím, že naši přátelé spali již dost dlouho.
(Zařve.)

(Lucka slyší vrčení a myslí, že je to Aslan.)
Lucka: Aslane?
(Petr přiběhne, zacpe jí pusu a poté začne bojovat s Kaspianem, sbíhají se kolem Narniané.)
Lucka: Ne, přestaňte.
(Petr se podívá na Kaspiana.)
Petr: Princ Kaspian?
Kaspian: Ano. A ty jsi kdo?
(Přiběhne Edmund se Zuzkou.)
Zuzana: Petře!
Kaspian: Král Králů Petr?
Petr: Volal jsi o pomoc.
Kaspian: To ano. Ale nemáte být starší?
Petr: No jestli chceš, vrátíme se za pár let.
Kaspian: Ne, omluvte mne. Jen jsme čekali někoho jiného.
(Usměje se na Zuzanu.)
Edmund: To my taky.
(Podívá se na minotaury, se kterými před rokem válčili.)
jezevec: Společný nepřítel sjednotí i staré nepřátele.
Ripčíp: S úzkostí jsme očekávali váš návrat, můj Pane.
Naše srdce i meče jsou vám k službám.
Lucka: Ten myšák je ale sladkej.
Ripčíp: Kdo to řekl?
Lucka: Pardon.
Ripčíp: O, Výsosti, při vší úctě k vám, myslím, že kurážný, rytířský či šlechetný je pro rytíře Narnie vhodnější.
Petr: No, hlavně že to umíš s mečem.
Ripčíp: To umím. A svůj um jsem si už dovolil použít k zajištění zbraní pro vaši armádu.
Petr: Skvělé, budeme potřebovat každý meč, co najdem.
Kaspian: V tom případě budeš chtít ten svůj zpátky.
(Petr zasune meč do pochvy.)

(Pevensiovi nepoznávají Cair Paravel.)
Lucka: Kdopak tu asi žil?
(Zuzana šlápne na figurku z šachů.)
Zuzana: Myslím, že my.
Edmund: Hele, to je moje figurka z šachů.
Petr: Z jakých šachů?
Edmund: No, kde jsem asi měl zlatý šachy? V Londýně to nebylo.
(Lucie poznává Cair Parvel.)
Lucka: Propána. Ty to nevidíš?
Petr: Co?
Lucka: Byly tu zdi a vysoké sloupy a skleněná střecha.
(Petr si uvědomí, kde jsou.)
Petr: Cair Paravel...

(Noční nálet. Rýpčip se svou bandou myšáků čeká na posilu, kterou je trpaslík Trumpkin.)
Rýpčip: Čekali jsme někoho většího.
Trumpkin: No, od tebe to sedí.

(Poté, co se vrátí všichni z Narnie.)
Edmund Pevensie: Musíme se do Narnie vrátit! Zapomněl jsem si tam baterku!

(V ložnici stojí Kaspian a míří mečem na Miráze. V zápětí do ložnice vtrhne i Petr se Zuzkou.)
Miraz: Tohle kdysi bývala soukromá ložnice!

Zuzana Pevensieová: Stejně by nám to neklapalo.
princ Kaspian: Proč ne?
Zuzana Pevensieová: Jsem o celých tisíc třista let starší.