Kim: Asi krize, co?
Michael: Vypadám snad na krizi?
Kim: Všichni známí jsou v krizi. Měla by přijít až ve středním věku, ale máme asi špatnej metabolismus.
Michael: Metabolismus?
Kim: Jo, život je dneska moc uspěchanej. Za něčím se ženeme a krize přijde dřív než v případě našich rodičů. Poslechni si srdce. (Položí jeho ruku na svou hruď.) Cítíš, jak rychle bije?
Michael: Hodně rychle.
Kim: Protože nemáme ani čas se nadechnout. A dejchat se musí, jinak člověk umře.

Kim: Neboj se, ty krize... nebo krizovky?
Michael: Spíš krize. Říkej krize.
Kim: Jo. Neboj se... krize přijde a zase zmizí.
Michael: Někdy... a někdy se jim vůbec zmizet nechce.
Kim: Ty jsi v krizi stále?
Michael: Já nevím. Možná. Přemejšlel jsem o svým životě. A všechno je příliš naplánovaný. Chápeš to? Vím, jak, co a kdy se bude odehrávat. Už žádný překvapení.
Kim: To je nuda.
Michael: (vysmátě) Jo, to je.

Chris: Jak můžeš Jenně zahejbat? Je dokonalá. Je krásná. Uvažuje jako chlap. Co bys chtěl víc?

Kim: Ten top se na mě nalepil. Teď je všechno vidět.
Michael: Neboj, nebudu se koukat.
Kim: To mě urazíš.
Michael: To bych nerad.

Michael: Byl jsem na studentský spolky příliš vážnej.
Kim: Bylo ti dvacet devět i v devatenácti.
Michael: Kdybych šel zas na školu, už bych věděl, že studijní průměr je pak každýmu ukradenej.

Stephen: Přestaň mluvit o lásce. Každej blb tvrdí, že někoho miluje. Prázdná slova. Nic to neznamená! Tvoje city jsou jen a jen tvoje. Záleží na chování k lidem, který údajně miluješ. To je důležitý. Na tom záleží.

Anna: Život je hodně často šedivej. Když budeš vždycky trvat jen na černý a bílý... budeš velice nešťastná.

Stephen: Lidi pravdu poznaj. Nejsou za to rádi a nechtějí ji poznat... ale všechno poznaj. Zalžeš a ztratíš ji.