Sonja: Natašo, milovat znamená trpět. Vyhnout se utrpení znamená nemilovat. Kdo nemiluje ale trpí tím, že nemiluje. Takže milovat znamená trpět. Nemilovat znamená trpět. Trpět znamená trpět. Štěstím je milovat. Štěstím je tedy trpět, ale utrpení znamená neštěstí. Takže být nešťastný, znamená milovat, nebo milovat a tím trpět, nebo trpět přebytkem štěstí... Doufám, že sis to poznamenala.

(Přemýšlí o vraždě Napoleona.)
Boris Grushenko: Jenže vražda? Co říkal Sokrates? Všichni ti Řekové byli teplí. To musely být divoké večírky. Určitě se sjížděli v létě na Krétu. Za a: Sokrates je člověk. Za b: Všichni lidé jsou smrtelní. Za c: Všichni lidé jsou Sokraty. Takže všichni jsou homosexuální. Já nejsem homosexuál. No jednou, když na mne hvízdl ten Kozák, to jsem ještě vzrušoval lidi obého přesvědčení. Ale někteří lidé jsou heterosexuální, jiní bisexuální a jiní asexuální. Z těch se pak stanou právníci.

Sonja: Chci s tebou mít dítě.
Boris Grushenko: Jaké dítě?
Sonja: Malé dítě.
Boris Grushenko: No jasně, ty větší bývají opožděné.
Sonja: Chtěla bych tři. Od každého jedno.

Boris Grushenko: Sonjo, víš vůbec, co je to láska?
Sonja: Není láska jako láska, Borisi. Například láska mezi mužem a ženou. Mezi matkou a synem.
Boris Grushenko: Mezi dvěma ženami. To je moje oblíbená.

Boris Grushenko: Nejím nic, co začíná na f, třeba kuře.

voják: Podívejte, Visincký. Je od nás z vesnice. Byl to obecní blázen.
Boris Grushenko: To byla úřednická funkce?

voják: Koukni, Borisi.
Boris Grushenko: Co to tam máš?
voják: Pramen vlasů mé ženy.
Boris Grushenko: Pramen, jo? Tak to už je asi plešatá.

Boris Grushenko: Kolik máš těch milenců?
Sonja: Myslíš v centru?

(Boris se vrátí z války a potkává Sonju.)
Sonja: Borisi, jsem tak nešťastná. S Voskovcem se pořád hádáme. Jdou o mně řeči.
Boris Grushenko: Nebohá Sonjo!
Sonja: Chodím do pokoje k Seretskému.
Boris Grushenko: Proč? Co je v jeho pokoji?
Sonja: A před Seretským Alexej. Před Alexejem Alegorian. Před Alegorianem k Asimovovi.
Boris Grushenko: To stačí!
Sonja: Počkej, jsem teprve u a!

(Ve válce, mluví na generála.)
Boris Grushenko: A co vyhrajeme?
generál: Co vyhrajeme, vojíne? Představte si své milované podrobené Napoleonem, donucené žít pod nadvládou Francie. Chcete, aby se museli cpát těmi tučnými jídly s hustými omáčkami?
Boris Grushenko: Nééé.
generál: Chcete ke každému jídlu soufflé a croissant?

Voskovec: Co byste si pomyslela, kdybych vám řekl, že jste jedna z nejhezčích žen, kterou jsem kdy viděl?
Sonja: Myslela bych si, co jste to za blázna.
Voskovec: A co byste řekla, kdybych vás znenadání objal?
Sonja: Myslela bych si, co jste to za neuvážlivého blázna.
Voskovec: A co byste si pomyslela, kdybych vás políbil?
Sonja: Myslela bych si, co jste to za neuvážlivého, úžasného blázna.

Voskovec: Přijďte za mnou zítra ve tři.
Sonja: Nemohu.
Voskovec: Prosím.
Sonja: Je to nemorální. V kolik?

(Napoleon napadl Rusko.)
Boris Grushenko: Co je dobrého na válce? My pobijem Frantíky, oni zase Rusy a pak budou Velikonoce.
Sonja: Borisi, vždyť mluvíš o matce Rusi.
Boris Grushenko: To není má matka. Má matka nedovolí, aby její maličký schytal šrapnely.

Sonja: Borisi, musím se ti s něčím svěřit. Už od doby, co jsme byli ještě dětmi, miluju tvého bratra Ivana.
Boris Grushenko: No to je přiroz... Ivana? To nemyslíš vážně! Ten stěží vyryje své jméno klackem do země!

Boris Grushenko: (na Sonju) Ty jsi neuvěřitelně celistvá žena.
Sonja: Tuším, že bys řekl, že jsem napůl svatá a napůl děvka.

(Boris se ptá Sonji.)
Boris Grushenko: Chodíš teď zrovna s nějakým Rusem, kterého bych mohl znát?
Sonja: No, návrhy mi dělal Minskov. Je milý a bohatý. Ale věkový rozdíl je příliš velký. Mně je dvacet osm a jemu osmdesát jedna.
Boris Grushenko: No to je moc.
Sonja: Až mi bude padesát, tak jemu už sto tři.
Boris Grushenko: To je pro muže špatný věk, zpomaluje se.
Sonja: A Voskovcovy záměry jsou taky jasné. Ale obchoduje se slanečky, je jimi hrozně cítit. Dokonce mi koupil kolínskou s vůní slanečka.
Boris Grushenko: Tak proto se ta kočka za tebou pořád táhne.

Boris Grushenko: Vražda je nemorální.
Sonja: Nemorálnost je subjektivní.
Boris Grushenko: Ale subjektivita je objektivní.
Sonja: Ne v logickém pojetí vnímání.
Boris Grushenko: Vnímání je nelogické. To naznačuje hrozbu.
Sonja: Ale posuzování každého systému jevů existuje v každém logickém, metafyzickém nebo epistemologickém rozporu s abstraktním empirickým konceptem, jakým je bytí či nebytí nebo vyskytnutí se ve věci samé nebo věci sama o sobě.

Boris Grushenko: Vyrostl jsem do úplné mužnosti, vlastně do 165 cm. Technicky vzato to není v Rusku úplná mužnost, ale můžete vlastnit majetek. Nad 158 cm můžete vlastnit pozemky. Pod 158 cm potřebujete povolení od cara.

Boris Grushenko: Kdo jste?
smrt: Smrt.
Boris Grushenko: Co bude po tom, až umřeme? Je tam peklo? Je tam Bůh? Budeme žít znovu? Tak jo, jen jednu klíčovou otázku. Budou tam holky?
smrt: Ty jsi pozoruhodný mladík.

farář: Spinoza byl Žid.
mladý Boris Grushenko: Co je to Žid?
farář: Ty jsi nikdy neviděl Žida? Mám u sebe pár náčrtků. Tohle jsou Židi!
(Ukáže mu náčrtky.)
mladý Boris Grushenko: No teda! To mají všichni takové rohy?
farář: Ne, tohle je ruský Žid. Němečtí Židi jsou pruhovaní.

Boris Grushenko: Každý čin má svůj důvod. Vesmír existuje, a proto má svůj důvod. Bůh stvořil vesmír, a proto existuje i on.

Boris Grushenko: No jasně, taky Starý Gregor a jeho syn Mladý Gregor. Zvláštní je, že Gregorův syn byl starší než Starý Gregor. Nikdo nemohl přijít na to, jak je tohle možné.

Boris Grushenko: Pokud byl Ježíš truhlář, kolik si asi účtoval za židle?

Boris: Bůh nás zkouší? Pokud ano, byl bych pro písemnou formu.