Sarah: Ty máš rád šperky, viď?
Hoggle: Proč?
Sarah: Když mi pomůžeš projít labyrintem, dám ti tohle.
(Ukáže mu svůj náramek.)
Sarah: Líbí se ti, že?
Hoggle: Jakžtakž.
Sarah: Oh.
Hoggle: Počkej, mám nápad. Ty mi dáš ten náramek a já ti ukážu cestu na začátek labyrintu.
Sarah: Tu mi ukážeš i bez něho!
Hoggle: Ano, ale bylo by to od tebe krásné gesto, abych tak řekl.

Didymus: Ambrosiusi! Ambrosiusi! Už můžeš vylézt. Pašák, můj věrný oři.
(Věrným ořem byl ve skutečnosti pes.)

Sarah: Jaký je tohle labyrint? Vždyť tady nejsou žádné zatáčky. Vede to pořád rovně.

Sarah: Jsi příšerný.
Hoggle: Nejsem. Já jsem Hoggle a kdo jsi ty?
Sarah: Sarah.
Hoggle: To jsem si myslel.

Sarah: Labyrint. Nevypadá příliš složitě. Tak, je čas vyrazit.

Sarah: Překonala jsem nebezpěčí a nesčíselné útrapy, abych došla až sem do hradu nad městečkem skřítků a dostala zpět dítě, které jsi mi vzal. Má vůle...
Jaret the Goblin King: Přestaň! Počkej. Podívej, Sarah. Podívej, co ti nabízím. Tvoje sny.
Sarah: A mé království je stejně velké.
Jaret the Goblin King: Žádám přece tak málo. Dovol, abych tě ovládal a můžeš mít všechno, co chceš.
Sarah: A mé království je stejně velké... Hrome, tenhle verš si nikdy nezapamatuju!
Jaret the Goblin King: Boj se mě, miluj mě, dělej co říkám a já budu tvým otrokem.
Sarah: A mé království je stejně velké... A mé království je stejně tak velké... Nemáš nade mnou žádnou moc! Nemáš nade mnou žádnou moc!

Sarah: Dej mi to dítě.
Jaret the Goblin King: Sarah, opatrně. Dosud jsem byl velkorysý, ale umím být i krutý.
Sarah: Velkorysý? Co velkorysého jsi udělal?
Jaret the Goblin King: Všechno! Udělal jsem úplně všechno, co jsi chtěla. Přála sis, abych to děcko odnesl a já to udělal. Zpíval jsem, jak jsi pískala. Změnil jsem běh času. Obrátil jsem svět vzhůru nohama a všechno jsem to dělal pro tebe! Plnil tvá očekávání mě velmi vyčerpává.

dělová koule: Trefila jsem něco nebo ne?

1. kamenný strážce: Dál nechoďte!
2. kamenný strážce: Vraťte se, dokud je čas!
3. kamenný strážce: Tohle není správna cesta!
4. kamenný strážce: Poslechněte nás a dál nechoďte!
5. kamenný strážce: Pozor, pozor!
6. kamenný strážce: Brzy bude pozdě!
Hoggle: Kušuj! Nevšímej si jich. Je to planý poplach. To je v labyrintu běžné, zvláště když jdeš správnou cestou.
7. kamenný strážce: Vy ale správnou cestou nejdete!
Hoggle: Ale mlč už!
7. kamenný strážce: Promiň, dělám jen svoji práci.
Hoggle: Ale nás strašit nemusíš.
8. kamenný strážce: Pozor dál!
Hoggle: Pusť to z hlavy.
8. kamenný strážce: Tak prosím, už hrozně dlouho jsem to nevyslovil.
Hoggle: Dobrá, ale nečekej, že se polekáme.
8. kamenný stráže: Ó, ne ne ne ne ne. Ovšem, že ne. Ta cestou, kterou jdete, vás zavede do čisté záhuby! Děkuji mockrát.

(K Tobymu.)
Jaret the Goblin King: Za devět hodin a dvacet tři minut budeš můj!

Sarah: Poslyš, kde se tu vzali?
(Ve zdi se objeví dvoje dveře. Každé z nich má klepadlo v jiné podobě.)
Sarah: Co myslíš ty, Ludo. Kterou z těch příšer si vybereme?
levé klepadlo: Takhle zírat je velmi neslušné.
Sarah: Ó, promiňte. Nevím, které dveře si vybrat.
levé klepadlo: Cože?
pravé klepadlo: Na nic se ho raději neptej, je hluchý jako pařez.
levé klepadlo: Nemluv s plnými ústy.
pravé klepadlo: Já s plnými ústy nemluvím.
Sarah: Okamžíček, já vám nerozumím.
levé klepadlo: Co jsi říkal?
(Sarah vyndá pravému klepadlu kruh z úst.)
pravé klepadlo: Ano, nevíš, jak se mi ulevilo, děvče.
Sarah: Co jste to říkal?
pravé klepadlo: Říkal jsem na nic se ho raději neptej, je hluchý jako pařez.
levé klepadlo: Pořád jen mele a mele. Ty jsi úžasně výřečný společník.
pravé klepadlo: A ty zase pořád jenom kňouráš.
levé klepadlo: Nemá to cenu! Neslyším tě!

Hoggle: Jak projít labyrintem? Jak projít labyrintem? Jedno je jisté, ona labyrintem nikdy neprojde! Zatracená práce!

(Sarah projde skrytým otvorem ve zdi.)
Sarah: No tohle.
červ. Hej, počkej.
Sarah: Díky, velmi si mi pomohl.
červ: Tam tudy nechoď.
Sarah: Co jsi říkal?
červ: Říká, tam tudy nechoď. Tam tudy nikdy nechoď.
Sarah: Oh, díky.
červ: Bože, kdyby šla pořád tam tudy, došla by rovnou k tomu svýmu hradu.

Sarah: Musím vyřešit tento labyrint. Ale nejsou tady žádné zatáčky ani otvory. Tato cesta vede pořád rovně.
červ: Nedíváš se správně. Je plný otvorů, jenomže ty je nevidíš.
Sarah: Ale kde jsou?
červ: Jeden je naproti. Máš ho přímo před sebou.
Sarah: Nic tam není.
červ: Pojď dovnitř, dáš si šálek čaje.
Sarah: Vždyť tam žádný otvor není.
červ: Ale ovšem že je. Zkus jim projít. Uvidíš, jak to myslím.
Sarah: Co?
červ: Jen dál, běž dál.
Sarah: Je to jenom zeď, žádný otvor.
červ: Nic tu není takové, jak se zdá, takže nic nemůžeš brát jako samozřejmost.

červ: Pojď dál, představím ti ženu.

(Sarah a Hoggle odcházejí od murdce.)
mudrcův klobouk: Tak to by bylo, další páreček hlupáků. Ó, dělat i klobouk je zábavné.

(Mudrc radí Sarah.)
mudrc: Dosti často, slečno, se nám zdá, že se nehýbáme z místa, ale je to mu právě...
mudrcův klobouk: Naopak!
mudrc: Naopak!
Sarah: Jenže já se opravdu nehýbám.
mudrcův klobouk: Ne, to nejste sama.
(Mudrc právě usnul.)
mudrcův klobouk: Myslím, že je to váš osud. Prosím, přispějte nám do kasičky.

(Sarah potká mudrce.)
Sarah: Promiňte, prosím, mohl by jste mi pomoci?
mudrc: Ó, mladá dívka.
mudrcův klobouk: Och, och.
mudrc: A kdo je tohle?
(Zrak padle na Hoggla.)
Sarah: Můj přítel.
mudrc: Aha. A co pro tebe mohu udělat?
Sarah: Prosím, můžete mi povědět... Totiž musím se dostat do hradu uprostřed labyrintu. Neznáte cestu?
mudrc: Áno, ty se chceš dostat do hradu?
mudrcův klobouk: Tomu to ale myslí, co?
mudrc: Sklapni!
mudrcův klobouk: Á, hlupáku.
mudrc: Tedy, slečno, cesta kupředu je občas cesta zpátky.
mudrcův klobouk: Bože, tohle vážně chcete poslouchat?
mudrc: Mohl bys laskavě sklapnout?
mudrcův klobouk: Ovšem, ovšem, ovšem. Ano.
mudrc: Jasné?
mudrcův klobouk: Dobře, ano.
mudrc. Dobře. Cože?
mudrcův klobouk: Promiň.
mudrc: Zkončils?
mudrc: Ano.

(Sarah si dívá na labyrint.)
Sarah: Nepřipadá mi to daleko.
Jareth the Goblin King: Je to dál, než si myslíš a čas utíká. Na projití labyritnu máš třináct hodin, pak se tvůj malý bratříček stane navždy jedním z nás. Jaká škoda.

Sarah: To je ten hrad na městečkem skřítků?
Jareth the Goblin King: Vrať se, Sarah. Vrať se, než bude pozdě.
Sarah: To nemohu. Copak nechápeš, že to nejde?
Jareth the Goblin King: Jaká škoda.

Sarah: Ty jsi on, že? Ty jsi král skřítků. Chci, aby jsi mi vrátil bratříčka. Prosím, mám ho ráda.
Jareth the Goblin King: Vyřkla jsi zaklínadlo.
Sarah: Ale já to tak nemyslela.
Jareth the Goblin King: Ó, opravdu ne?

(Sarah uvidí vílu.)
Sarah: Oh, jak rozkošné.
Hoggle: Padesát sedm!
Sarah: Jak jsi mohl?
Hoggle: Ták.
Sarah: Chudinka. Ty netvore. Au! Kousla mě.
Hoggle: No a co jsi čekala od víly?
Sarah: Myslela jsem, že jsou hodné. Že plní přání.
Hoggle: No, viděla jsi, co dokáží, ne?

Sarah: Ty jsi červ, že jo?
červ: Jo, přesně tak.
Sarah: A nezdáš čirou náhodou cestu tímto labyrintem?
červ: Kdo, já? Ne, jsem jenom červ.

Sarah: Dej mi to dítě. Překonala jsem nevýslovná nebezpečí a nesčíselné útrapy, abych došla až sem do hradu nad městečkem skřítků a dostala zpět dítě, které jsi mi vzal. Protože má vůle je stejně tak silná jako tvá a mé království je stejně tak velké... Má vůle je stejně silná jako tvá s království stejně velké jako... Tenhle verš si nikdy nezapamatuju!

Hoggle: Zametači a bažina zápachu, ty mu tedy musíš ležet v žaludku.

Sarah: Králi skřítků! Králi skřítků! Ať jsi kdekoli, odnes tohle dítě daleko pryč ode mě!

červ: Hoj.
Sarah: Řekl jsi ahoj?
červ: Ne, řekl jsem hoj, ale výjde to nastejno.