Bill Murray: Doktore, co s tím kašlem?
RZA: Zrovna o tom dumám. Sežeňte si kysličník.
Bill Murray: Ten máme.
RZA: A nařeďte ho z poloviny vodou. Pak to kloktejte. Nepolykat, vyplivnout. Nepolykat, Bille!
GZA: A když to nezabere, zkuste čistidlo na sporák.
Bill Murray: To máme vzadu taky.

Bill Murray: Znám chlápka, co kafe mrazí a dává do něj špejle. Dělá si nanuky.

Bill Murray: Hlavně to nikomu neříkejte.
RZA: Jak, neříkejte? Každej hned pozná, že jste Bill Murray.
GZA: Leda by jste si vzal nějakej převlek.
Bill Murray: Ale já na sobě mám převlek.
(Bill se napije kávy rovnou z konvice.)
GZA: Vy normálně ujíždíte na kofeinu.
Bill Murray: Neprozraďte mě. Na zdraví.

Bill Murray: Dáte si ještě někdo kávu?
GZA: My to nepijem.
Bill Murray: Ne?
GZA: Ne.
RZA: Z kofeinu můžete mít delirium.
Bill Murray: Delirium?
RZA: Těžký delirium.
Bill Murray: A to mi říkáte až teď! To bude asi můj problém. Delirium.
(Bill začne pít kávu rovnou z konvice.)
GZA: Nejste vy Bill Murray?
Bill Murray: Jo, jsem Bill Murray. Ale zůstane to jen mezi námi, ano? Jenom mezi námi.

RZA: Umím dokonce provést jeden chirurgickej zákrok vrtačkou. Elektrickou ruční vrtačkou. Myslím to smrtelně vážně.

Alfred Molina: Ale můžeme se vídat.
Steve Coogan: Třeba někdy zajít na pivo.
Alfred Molina: Nebo spolu jet na dovolenou. Jen my dva, abychom se lépe poznali.
Steve Coogan: (po chvíli ticha) Nejste, doufám, gay?
Alfred Molina: Ne, ne, ne. Jsem ženatý.
Steve Coogan: To byl Jakub I. taky. Nezlobte se, napadlo mě to, tak jsem to chtěl smést ze stolu.
Alfred Molina: Rozumím. Kdyby na mě někdo vybalil, že je můj bratranec, taky bych ho měl za magora. Ale věřte mi, nejsem blázen. Jen si myslím, že to je famózní, mimořádná a nádherná věc.
Steve Coogan: Rozhodně.
Alfred Molina: Chtěl jsem vám to říct.
Steve Coogan: Ano.
Alfred Molina: Chci jen, aby jste tu mimořádnou věc vzal na vědomí. A měl mě rád.
Steve Coogan: (po chvíli ticha) Jo. To můžu. (další chvíle ticha) Už musím jít. Neřekl jsem vám, že mám jednu schůzku.

Alfred Molina: Dělal jsem tedy výzkum. Nehledal jsem nic konkrétního, ale přišel jsem na tohle. Já to zkrátím. Steve Coogane… Věc se má tak, Steve, že my dva jsme bratranci.
Steve Coogan: Jak to myslíte? Umělecky?
Alfred Molina: Ne! Normální bratranci, příbuzní.
Steve Coogan: No tohle.
Alfred Molina: To je, co?
Steve Coogan: Ano. Víte to jistě?
Alfred Molina: Je to tak, že můj prapradědeček byl váš praprastrýc. A když půjdeme ještě dál, měli jsme stejného praprapradědečka.
Steve Coogan: Mám irské kořeny, ale vím, že tam figuroval i nějaký Ital.
Alfred Molina: Ano! To je ta italská větev. Náš praprapradědeček Giuseppe.
Steve Coogan: Páni.
Alfred Molina: Není to úžasné?
Steve Coogan: Je to hodně podrobné.
Alfred Molina: Já se v tom vyžívám.
Steve Coogan: Úžasné.
Alfred Molina: Teď se můžu chlubit, že Steve Coogan je můj příbuzný.
Steve Coogan: A Albert Molina zase můj.
Alfred Molina: Alfred.
Steve Coogan: Jo… Největší znalkyně našeho rodokmenu je moje babička. Ta bude nadšená. Má moc ráda vaše filmy. Třeba to… (chvíle ticha) Hříšné noci.
Alfred Molina: Jasné! V trenkách s brokovnicí.
Steve Coogan: Jednou o tom mluvila.

Steve Coogan: Jak dlouho bydlíte v Los Angeles?
Alfred Molina: Už jsme tu asi sedm let.
Steve Coogan: Páni.
Alfred Molina: Líbí se nám tu.
Steve Coogan: To už jste tu dlouho. Já sem rád jezdím, ale ještě radši odjíždím. Ty palmy… Ty palmy mě neskutečně serou.

Steve Coogan: Mám takový sen, že kdybych jednou vyhrál Zlatý globus nebo Oscara, ve svém proslovu bych Amíkům vysvětlil, jak se vaří pořádný čaj.

Iggy Pop: Cigára a kafe. Tomu říkám kombinace. Tomu se nic nevyrovná!
Tom Waits: My jsme totiž generace kafe a cigaret. Když se nad tím člověk zamyslí. Ve čtyřicátejch to byla generace koláč a kafe.