Jana: Co tady děláte?
Mráček: Sháním tady pomník. A vy?
Jana: Prodávám kolo.
Mráček: To koupím!
Jana: Ale... je mlýnský.
Mráček: Hm, to je škoda. Takových mám doma osm.

(Jana čte začátek inzerátu pro dr. Mráčka.)
Jana: Pane, vzpomínáte, jak jste se topil?

Wassermann: Seš líná jak bernardýn!

Jana: A moc sebou nemel, Jindřichu, ať nemáš boule na duši.

Jana: Víš, my jsme taková divná rodina...
Mráček: Jak divná?
(Vzápětí vidí poletovat po louce strýce Karla, který vyřvává, že je člověk.)
strýc Karel: Á, naše mládež - to jsem rád, děti, jen tak dál, jen pokračujte! Abych nezapomněl, milostpaní je v čudu. Kdybyste někde potkali mouku s ušima, tak to je ona! Ahoj, ahoj, mouka s ušima!
Jana: No nazdar, z milostpaní je mouka.
Mráček: Vy jste opravdu divná rodina...

Jana: Lorde, dáš to sem?!
pošťák: Ale no tak, Janičko, vždyť je to jen kartáč.
Jana: Jo, to si myslíte vy, pane. Co když je to tatínek, nebo strejda?
pošťák: Prosím?
Jana: Ale nic... Lorde, domů!

žena: (Čte Mráčkův inzerát.) Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila, neboť. Co neboť? To nemá konec.
Mráček: Ale z právního hlediska je to přípustné, nemyslíte?

Mráčková: A profesore, co vaše výzkumy? To nechcete lidstvu jaksi zanechat vůbec nic?
Ikebara: Co bylo, bylo. Ostatně, co můžu zanechávat? Jsem v hrnci.
Mráčková: Můžete mi to nadiktovat.

Wassermann: Hůlku nemám, personál nemám, topit už nedovedu…
Karel: Budete holt muset začít pracovat jako já a jako každej normální člověk.
Wassermann: Jako člověk?
Karel: Jo, jako člověk.
Wassermann: Pfujtajbl. A pracovat, to už je to poslední. Já? Já, nesmrtelnej?

strejda Karel: Jsem člověk! Já jsem člověk!!!
policista: Kolik toho v sobě máte?!
strejda Karel: Dvě deci!
policista: Prosím vás, po dvou decích?

doktor: Kde je ta noha?
sestra: Nejde to zout. Ta bota je totiž malá.
doktor: Hm. Už nemáme moc času. Tak to přišijeme i s tou botou. Dejte to sem!
sestra: Nemělo by se to aspoň trochu opucovat?

(Najde v mouku proměněnou tetičku Matildu.)
Mráčková: Zase nějaká reklama... Polohrubá, to se může hodit.

Karel: Vy nejste doktor, vy jste sadista!