Anna: Ty nemáš řidičák.
Vašek: Jo? Jenom myslíš.

profesorka Kája: Víte, proč lidé stárnou a umírají? Protože to vidí u jiných.

Amálka: V baletu jsem nejhorší, ve škole plno špatných znamínek. Co je na mně nejlepší? Můj milovaný tatínek.

děda Pepík: Slíbil jsem Amálce, že jí udělám Mikuláše.
Bobule: Teď v květnu? To víš, a blbá Bobule ti k tomu bude dělat čerta, ne?
děda Pepík: Co jsi povídala?
Bobule: Čerta ti může dělat profesorka Kája!

Anna: To je divný. Včera jsem v obchodě viděla Vítka s černovlasou maminkou a dneska byla ve škole úplně jiná.
Amálka: No jo. Koudelka má totiž maminky dvě.

učitelka: Čímpak je tvůj tatínek?
Vítek Koudelka: A který? Já mám totiž tatínky dva!

Julča: Teda, já bych tu žít nemohla. Ty výfukový emise by si tady měli nechat změřit.

(Luboš přijde do pokoje, kde je Božena, která je celá zasádrovaná.)
Božena: Tak jsem se vám vrátila.
(Všechny děti se začnou smát.)

Luboš: Kdo chce vidět, jak obluda vaří polívku?

vesničan: Tady snad začnou lidi jezdit autem i na houby nebo co!

Bobule: Víte, co zjistili americký vědci? Že nejútulnějším místem pro bakterie je lednice. V lednici je víc mikrobů než na podlaze nebo na záchodě.
Julča: A víš proč? Protože americký vědci nenavštívili tvoji kadibudku.
Bobule: Nerej, nádhero.

Bobule: S delšíma nohama a kratším nosem by mi to čekání šlo líp.

učitelka: Jestli chce ještě někdo říct něco o zdravotní sestřičce, tak ať dá ruku dolů.
Vítek Koudelka: Můžu tady zůstat po škole, abych stihl všechno napsat domů?
učitelka: A o čem bys psal ty, Koudelko?
Vítek Koudelka: No přece o zdravotním bratrovi.

děda Pepa: Je tady volno?
žákyně: Přijď někdy jindy, dědo.

děda Pepík: Promiňte, ale ve mně snad ta cibule začala klíčit.

profesorka Kája: No toto!
děda Pepík: No co, co...

Vítek Koudelka: Byla jsi moc hezká, když jsi byla baletka. Já bych chtěl, aby moje maminka byla taky baletka, alespoň jedna.
Anna Rychmanová: A pročpak?
Vítek Koudelka: Aby byla brzo v důchodu jako ty.

Vašek: Teď, paní profesorko, se nechávám unášet přátelským vesmírem.
profesorka Kája: Tak, tak. Kráčejte po cestě jako jedničky a vesmír vám odpoví tím, že vám předá to nejlepší.

profesorka Kája: Já jsem Kája Koulová a bude mi potěšením rozhýbat vaše mozkové závity.

děda Pepík: Bude se ti tu líbit.
profesorka Kája: Tady se musí žít jako v ráji.
děda Pepík: Jeden druhýho tu drbe, ale když se ztratí prase, tak ho honí celá ves.

Bobule: No nečum jí na ty kozy, když s tebou mluvim!

(Učitelka "umře" a Pepa ji přinese do chaty a uloží do postele. Bobule do pokoje přijde a samozřejmě se zděsí, "mrtvá" učitelka najednou vstane.)
učitelka: Nepálí se vám tu klobásy?