(na výstavě obrazů)
Ray: Tohle se mi celkem líbí. To ostatní jsou křečovitý blbosti, ale tohle je dobrý... co to vlastně je?
Ken: To je soudnej den, víš?
Ray: Aha... A co to je?
Ken: Soudnej den? To je poslední den na zemi, kdy bude lidstvo souzený za zločiny, který spáchalo, jasný?
Ray: Jo! Určuje se, kdo půjde do nebe a kdo do pekla, ne?
Ken: Jo.
Ray: A tohle je co?
Ken: Očistec.
Ray: Očistec? To je jako něco mezi tím. Není to vyloženě na hovno, ale žádnej zázrak, to taky ne. Jako Tottenham, ty bys tomu věřil Kene?
Ken: Tottenhamu?
Ray: Na ten soud, na věčnej život, na vinu, na hříchy, na peklo? A tak?
Ken: Nevím... Jo... Ne...

(Ray střelí Eirika slepým nábojem.)
Eirik: Já nevidím!
Ray: Kurva, jasně že nevidíš! Zrovna jsem tě střelil zkurveným slepým nábojem do oka!

(Ken si bere od Jurije zbraň s tlumičem)
Jurij: Pan Waters říkal, že možná bude nutný. V parku královny Astrid je spousta altánků. Říkáte to slovo? Altánek?
Ken: Altánek? Jo. Někdy.
Jurij: O Vánocích v těch altáncích moc lidí není. Kdybych měl někoho zavraždit, zavraždil bych ho tam. Určitě je altánek správný výraz?
Ken: Altánek, jistě. Myslíte nějaký zastrčený místo?
Jurij: Zastrčené místo, ano. Zastrčené místo bude určitě lepší než altánek.

(Ken chce Raye zastřelit, ale Ray si dá k hlavě vlastní zbraň...)
Ken: Rayi, ne!
Ray: Do prdele! Kde ses tu kurva vzal?
Ken: Byl jsem za tím... Co to kurva děláš?
Ray: Co kurva děláš ty?
Ken: Nic.
Ray: Panebože! Chtěl jsi mě zabít.
Ken: Ty ses chtěl zabít!
Ray: Já můžu.
Ken: Nemůžeš.
Ray: Co? Já nesmím a ty můžeš? To je nějaká spravedlnost?

(Ken zabaví Rayovi zbraň.)
Ray: Cože? Vrať mi ten revolver!
Ken: Nemáš nárok. Seš sebevrah.
Ray: A tys mi chtěl ustřelit hlavu.
Ken: Ten revolver zpátky nedostaneš.
Ray: To je teda den. Já páchám sebevraždu, parťák se mě pokusí oddělat. Šlohne mi kvér a furt jsme v těch zkurvenejch Bruggách.

(Harry si bere od Jurije zbraň, aby mohl zabít Raye.)
Eirik: Zmrd!
Harry: To mluví se mnou?
Jurij: Eirik je na vaší straně. Váš mladý přítel ho včera v noci oslepil.
Harry: Ray?
Eirik: Chtěl jsem ho okrást. Sebral mi bouchačku. Byla plná slepejch nábojů a on mi jeden střelil do oka. Doktoři říkali, že na to oko už nikdy neuvidím.
Harry: Upřímně řečeno, nejspíš sis to zavinil sám.
Eirik: Co?
Harry: Když někoho okrádáš jen se slepými náboji a necháš si vzít pistoli a střelit se do oka, takže se k tobě dotyčnej musel hodně přiblížit, je to jen tvoje vina, že jsi taková buzna. Tak přestaň kňučet a pochlap se.

Ken: Ten kluk je sebevrah, Harry. Chodící mrtvola. Pořád mele o pekle a očistci.
Harry: Ptal jsem se tě snad: "Kene, mohl bys dělat Rayovi psychiatra?" Ne, říkal jsem: "Mohl bys mu ustřelit palici?" "Je sebevrah." Já jsem sebevrah. Ty jsi sebevrah. Všichni jsme sebevrazi! Akorát o tom pořád nežvaníme. Už se zabil? Ne. Takže není sebevrah.
Ken: Ráno si u hlavy držel nabitej kvér. Zarazil jsem ho.
Harry: Čím dál tím hůř.
Ken: Byli jsme v parku...
Harry: Teď se nechytám. Byli jste v parku? Co to s tím má kurva co společnýho? Nejen, že jsi ho nezabil. Ještě jsi mu překazil sebevraždu, která by vyřešila můj problém. Vyřešila by tvůj problém. A zřejmě i jeho problém.

(Ray s Chloe jsou v posteli. Eirik mu dá k hlavě pistoli.)
Eirik: To je moje zkurvená holka, ty hajzle!
Chloe: Eiriku, co to děláš?
Eirik: Odkud jsi, ty sráči?
Ray: Původně z Irska.
Eirik: A myslíš, že je v pohodě jet do Belgie a šoustat něčí holku?
Ray: Nevěděl jsem, že má kluka. A ani jsem jí nešoustal. Jen jsem tam měl ruku.
Chloe: Eiriku, dej pryč ten kvér!
Eirik: Klekni si a otevři hubu!
Ray: Nedělej hlouposti.
Eirik: Klekni si!
Ray: (vyrazí mu pistoli z ruky) V kterým okamžiku se všichni skini proměnili v buzny? Dřív skinhead prostě mlátil dvanáctiletý pákistánce. Teď je to nejspíš nezbytnej předstupeň pro řiťopichy.

Chloe: Takže, co děláš Raymonde?
Ray: Střílím lidi za peníze.
Chloe: Jaké lidi?
Ray: Kněze. Děti. Tak normálně.
Chloe: Dá se v té branži vydělat?
Ray: Na knězech jo, na dětech ne. Co děláš ty, Chloe?
Chloe: Prodávám heroin a kokain belgickým filmovým štábům.
Ray: Fakt?
Chloe: Vypadám na to?
Ray: Vypadáš. Vypadám na to, že střílím lidi?
Chloe: Ne. Jen děti.

Ken: Snažím se dobře žít. A při tom se musím srovnat s tím, že jsem zabil pár lidí. Ne moc lidí. A většinou to nebyli zrovna dobráci. Až na jednoho.
Ray: Kdo to byl?
Ken: Brácha Dannyho Alibanda. Jen bránil svýho bráchu. Udělali bychom to samý. Řídil dopravu před školou. Šel po mě s flaškou. Co se dalo dělat? Zastřelil jsem ho.
Ray: Já bych řekl, že když jde na tebe někdo s flaškou, musí nést následky.
Ken: Taky si říkám, ale bránil jen svýho bráchu.
Ray: Já vím. Ale s flaškou, která tě může zabít. Je to kdo z koho. Kdyby po tobě šel s holejma rukama, pak by to nebylo fér.
Ken: Holý ruce můžou bejt taky smrtící zbraň. Co, kdyby uměl karate?
Ray: Říkals, že řídil dopravu u školy.
Ken: To jo.
Ray: Na co by dopraváček uměl zasraný karate?
Ken: Jen říkám.
Ray: Kolik mu bylo?
Ken: Kolem padesátky.
Ray: Na co by padesátiletej dopravák uměl zasraný karate? Copak to byl čínskej dopravák?

Ken: Slečno? Marie? Omlouvám se za ten vzkaz. Člověk, který ho nechal, je trochu... Je trochu...
Marie: Čůrák?
Ken: Jo. Je to čůrák.

Ray: Neuhodneš, co se stalo, Kene. (Ken ho ignoruje.) Kene! Neuhodneš, co se stalo.
Ken: Co se stalo?
Ray: Zítra večer mám rande.
Ken: Je ti přáno.
Ray: S jednou buchtou.
Ken: Zhasnul bys?
Ray: Jsem v Bruggách teprve den a mám rande s holkou od filmu. Od belgickýho filmu. Točej film o trpaslíkovi.

Ken: Jdeš nahoru?
Ray: Co je tam?
Ken: Vyhlídka.
Ray: Vyhlídka kam? Na to, co je tady dole? To vidím odsud.
Ken: Rayi, ty jsi asi nejhorší turista na celým světě.
Ray: Kene, vyrostl jsem v Dublinu. Miluju Dublin. Kdybych vyrostl na farmě a byl retardovanej, možná by mě Bruggy ohromily. Ale takhle ne.

Ray: Proč jsi mi dneska nezamával, když jsem mával na tebe?
Jimmy: Měl jsem v sobě koňský anestetikum. Nikomu jsem nemával. Leda možná koňovi.
Ray: Co to vykládáš?
Jimmy: Jen takový koniny.

(V hospodě.)
Ray: Utápíš smutek?
Ken: Jakej smutek?
Ray: Že seš ubohej starej šerednej chlap. (na výčepního) Jedno teloušský pivo.
Ken: Jaký bylo rande?
Ray: Nastaly dvě násilné situace a jedna kratičká s její rukou na mým péru a mým prstem v tý její. Pak situace, kdy jsem šlohnul pět gramů kokainu, a situace, kdy jsem oslepil přihřátýho skina. Takže ten večer dopadl docela dobře.
Ken: Ty máš pět gramů kokainu?
Ray: Čtyři u sebe a jeden v sobě, z čehož mě nejspíš klepne infarkt, takže jestli zkolabuju, řekni doktorům, že to bude z koksu.
Ken: Dej mi gram.
Ray: Já myslel, že po něm máš deprese.
Ken: Momentálně na to seru.

Ray: Bruggy jsou prdel světa.
Ken: Bruggy nejsou prdel světa.
Ray: Bruggy jsou prdel světa.
Ken: Teprve jsme vylezli ze zasranýho vlaku. Nenecháme si ty soudy na pozdějc? Až něco kurva uvidíme?
Ray: Vím, že to bude prdel světa.

(Harry se zajímá, jak probíhá Rayův pobyt v Bruggách.)
Harry: Takže se mu tam opravdu líbí?
Ken: No, mě se tady líbí hodně, ale jestli je to pro něho to pravý...
Harry: Cože?
Ken: Nevím, jestli ho to vážně baví.
Harry: Co to má znamenat? Jakto, že nevíš jestli ho to vážně baví! Jakto, že nevíš jestli ho to kurva baví?
Ken: Počkej, Harry...
Harry: Vždyť je to kurva pohádkový město, nebo snad ne? Jak to může někoho nebavit? To mi teda kurva řekni jak všechny ty kanály a mosty a dlážděný uličky a kostely a všechny ty kurva pohádkový věci, můžou někoho kurva nebavit!
Ken: Máš samozřejmě pravdu, Harry. Chtěl jsem jenom...
Harry: Jsou tam ještě labutě?
Ken: Jo, jsou tady.
Harry: Jak můžou kurva do prdele někoho nebavit labutě! Jak je to kurva možný!