lord Voldemort: Ustup, Červíčku, ať mohu našeho hosta přivítat jak se sluší a patří. Avada kedavra!
(Zabije zahradníka.)

Ron Weasley: Je na tebe starej!
Hermiona Grangerová: Cože? Co? Tohle si myslíš?
Ron Weasley: Jo, to si myslím.
Hermiona Grangerová: Navíc, já se o sebe umím postarat. Takže řešení snad znáš, ne?
Ron Weasley: Povídej.
Hermiona Grangerová: Příště seber odvahu a pozvi mě dřív, než tě zase někdo předběhne a ne jako poslední možnost!
Ron Weasley: Ale, ale to s tím vůbec nesouvisí.
(Přichází Harry.)
Hermiona Grangerová: Kdes byl ty? No tak nic, běžte si spát oba!
(Harry je zmatený.)
Ron Weasley: Teda, když jsou starší, jde z nich strach.
Hermiona Grangerová: Rone, všechno jsi to zkazil!
(Harry s Ronem odcházejí, Hermiona pláče.)

Barty Skrk mladší: Ukážu svou, když ukážete vaši!

Voldemort: Jsi najednou nějaký zhýčkaný, Červíčku. Vzpomínám, že ještě nedávno byla tvým domovem nejbližší odpadní roura. Že by se ti už moje panování začínalo zajídat?
Červíček: Ne, to ne, můj pane Voldemorte. Jenom mě napadlo, jestli bychom to nemohli udělat bez toho kluka.
Voldemort: Ne! Ten kluk je základ, bez něj by to nešlo a musíme to udělat přesně, jak říkám.
Barty Skrk mladší: Já vás nezklamu, můj pane!
Voldemort: Dobrá. Nejdřív svolej naše staré druhy. Pošli jim znamení.

Albus Brumbál: Pocházíme z různých zemí, mluvíme cizími jazyky, ale naše srdce, bijí stejně.

lord Voldemort: Neotáčej se ke mně zády, Harry Pottere! Chci, aby ses na mě díval, až tě zabiju! Chci vidět, jak se ti světlo vytrácí z očí!
(Harry vyleze zpoza náhrobku.)
Harry Potter: Jak chcete. Expelliarmus!
lord Voldemort: Avada Kedavra!

lord Voldemort: Zabiju tě, Harry Pottere. Zničím tě. Po dnešním večeru už nikdo nebude pochybovat o mé moci. Budou-li po dnešním večeru mluvit o tobě, budou mluvit jen o tom, jak jsi žebral o smrt, a já jako milostivý pán jsem ti vyhověl.

lord Voldemort: Seber si hůlku, Pottere! Říkám seber ji! Vstaň! Vstaň! Umění souboje ses doufám učil, ano? Nejprve se jeden druhému ukloníme.
(Voldemort se pokloní.)
lord Voldemort: Tak prosím. Je třeba zachovat zdvořilost. Brumbál by nechtěl, abys zapomněl na dobré vychování, že? Řekl jsem pokloň se.
(Donutí Harryho se poklonit pomocí kletby Imperius.)
lord Voldemort: To je lepší. A teď...
Harry Potter: Ne.
(Shodí Harryho na zem.)
lord Voldemort: Crucio!
(Harry začne řvát.)
lord Voldemort: Crucio! To je ono, Harry. Rodiče by na tebe byli hrdí. Zvlášť tvoje špinavá mudlovská matka.

(Voldemort obrací nohou obličej Cedrika.)
lord Voldemort: Ts, ts, ts. Takový hezký chlapec.
Harry Potter: Nechte ho být!
lord Voldemort: Harry. Málem jsem na tebe zapomněl. Stojíš na kostech mého otce. Přestavil bych tě, ale slyšel jsem, že jsi dnes skoro stejně slavný jako já. Chlapec, který přežil. Jaké lži daly vzniknout legendě, Harry. Mám skutečně prozradit, co se stalo té noci před třinácti lety? Mám říct, jak jsem skutečně ztratil svou moc? Mám to říct? Byla to láska. Když totiž drahá, sladká Lily Potterová obětovala život za jediného syna, dala mu největší ochranu. Nedokázal jsem se ho dotknout. Byla to stará magie. Něco, co jsem měl předvídat. Ale nevadí, nevadí. Teď je vše jinak. Už se tě mohu dotknout.
(Dotkne se Harryho čela, ten řve bolestí.)
lord Voldemort: Úžasné, co dokáže pár kapek tvé krve, co?

lord Voldemort: Vítejte, přátelé. Třináct let uplynulo a přece tu stojíte přede mnou, jako by to bylo včera. Přiznávám, že jste mě zklamali. Nikdo z vás se mě nepokusil najít.
(Běhá mezi Smrtijedy a strhává jim masky.)
lord Voldemort: Crabbe! Macnaire! Goyle! Ani ty ne, Luciusi.
Lucius Malfoy: Můj pane, kdybych jen zachytil stopu, pouhý náznak vaší existence...
lord Voldemort: Stopy byly, můj kluzký příteli. A víc než náznaky.
Lucisu Malfoy: Ujišťuji vás, můj pane, že jsem se nikdy nezřekl starých mravů. Tvář, kterou jsem po vašem odchodu nucen denně ukazovat světu, to je má pravá maska.
Petr Pettigrew: Já jsem se vrátil.
lord Voldemort: Ze strachu, ne z věrnosti. Posledních pár měsíců jsi mi ale byl užitečný, Červíčku.
(Vyčaruje mu novou ruku.)
Petr Pettigrew: Děkuji, Mistře. Děkuji.

Petr Petigrew: Kosti z otcova těla, darované nevědomky. Maso služebníka, darované dobrovolně. A krev nepřítele, uzmutá násilím. Pán zla znovu povstane.

Cedrik Diggory: Co jste zač? Co chcete?
lord Voldemort: Toho přespočet zabij.
Petr Petigrew: Avada Kedavra!
(Zabije Cedrika.)

Severus Snape: Víte, co to je?
Harry Potter: Limonáda, pane?
Severus Snape: Veritasérum. Stačí tři kapky a sám Vy-víte-kdo prozradí svá nejtemnější tajemství. Jeho použití na studentech je bohužel zakázané, jestli ale jěště někdy něco ukradnete z mých soukromých zásob, může se stát, že mi ujede ruka nad vaší ranní dýňovou šťávou.
Harry Potter: Nic jsem vám neukradl.
Severus Snape: Alespoň mi nelžete.

Severus Snape: Pottere! Kam ten spěch? Gratuluji, váš výkon v Černém jezeře byl úžasný. Žaberník, nemýlím-li se?
Harry Potter: Ano, pane.
Severus Snape: Moc chytré. Dost vzácná bylina, tenhle žaberník. V běžné zahrádce ho nenajdete.

Igor Karkarov: Je to znamení, Severusi. Oba víme, co značí.

Igor Karkarov: Ne, ne, ne, ne. Slyšel jsem ještě o jednom.
Bartemius Skrk sr.: Co jste slyšel?
Igor Karkarov: Jméno.
Bartemius Skrk sr.: Ano?
Igor Karkarov: Vím nepochybně, že se tato osoba podílela na zajetí a kletbou Cruciatus i na mučení bystrozora Franka Longbottoma a jeho ženy!
Bartemius Skrk sr.: Jméno, povězte to proklaté jméno.
Igor Karkarov: Barty Skrk... mladší.

Neville Longbottom: Připadáš mi trochu nervózní, Harry.
Harry Potter: Vážně?

Neville Longbottom: Jestli tě zajímají bylinky, měl bys začít Úvodem do bylinkářství. Víš, že jeden kouzelník v Nepálu pěstuje antigravitační stromy?
Harry Potter: Neuraz se, Neville, ale bylinky mě vážně nezajímaj. Takhle kdyby byl nějakej tibetskej tuřín, po kterým bych vydržel hodinu pod vodou, to bych bral. Jinak ale...
Neville Longbottom: O takovým tuřínu nevím. Proč ale nezkusíš žaberník?

Harry Potter: "Máš hodinu, jen krátký čas."
Hermiona Grangerová: Zase jasná věc. I když, přiznávám, možná trochu problematická.
Harry Potter: Trochu problematická? Kdys naposledy pod vodou hodinu zadržovala dech, Hermiono?

Ufňukaná Uršula: Onehdy jsem narazila na ucpaný odpad a přísahala bych, že jsem viděla přísady Mnoholičného lektvaru. Nechystáš zas nějakou lumpárnu, že ne, Harry?
Harry Potter: Mnoholičný lektvar? Ten už neberu.

Harry Potter: Viktor už na to nejspíš přišel.
Hermiona Grangerová: Nemám tušení. My spolu totiž o turnaji nemluvíme. Popravdě řečeno spolu nemluvíme vůbec. Viktor je spíš tělesný typ.
(Oba se pousmějí.)
Hermiona Grangerová: Chci říct, že není právě nejvýřečnější. Většinou jen kouká, jak se učím.

Hermiona Grangerová: Druhý úkol už je pozítří!
Harry Potter: Vážně? To jsem nevěděl.

Hermiona Grangerová: Smyslem turnaje je mezinárodní kouzelnická spolupráce. Máme se spřátelit.
Ron Weasley: Řek bych, že on se chce víc než jen spřátelit.

Hermiona Grangerová: Je horko, co? Viktor šel sehnat něco k pití. Přidáte se k nám?
Ron Weasley: Ne, k tobě a Viktorovi se rozhodně nepřidáme.
Hermiona Grangerová: Co ti prosím tě zase přelítlo přes nos?
Ron Weasley: Je z Kruvalu. Bratříčkuješ se s nepřítelem.
Hermiona Grangerová: S nepřítelem? Kdo nedávno chtěl jeho autogram?

(Ron tančí s McGonagallovou.)
Harry Potter: Kluci! Na tohle ho nikdy nenecháte zapomenout, co?
Fred a George: Nikdy.

Hermiona Grangerová: Ronald chce, abych ti vyřídila, že mu Seamus říkal, že se Dean dozvěděl od Parvati, že tě hledá Hagrid.
Harry Potter: Vážně? No tak mu... Cože?
(Hermiona přejde k Ronovi.)
Hermiona Grangerová: Vážně si to nevyřídíš sám?
Ron Weasley: Běž.
(Hermiona se vrátí k Harrymu.)
Hermiona Grangerová: Parvati říkala Deanovi, že... Prosím tě, nenuť mě to opakovat. Shání tě Hagrid.
Harry Potter: Tak Ronaldovi vyřiď...
Hermiona Grangerová: Nejsem sova!

Alastor Moody: Váš kamarád Diggory? Ve vašem věku uměl proměnit píšťalku v hodinky a nechat si zazpívat čas. Slečna Delacourová? Ta je asi stejná pohádková princezna jako já. A Krum má možná v hlavě piliny, Karkarov ale ne. Budou mít vymyšlenou strategii a nepochybně využijí toho, v čem Krum vyniká. No tak, Poterre. V čem vynikáte vy?
Harry Potter: Já nevím. Umím létat. Chci říct, že mi to jde slušně. Jenže...
Alastor Moody: Slyšel jsem, že víc než slušně.
Harry Potter: Koště ale nemám povolené.
Alastor Moody: Máte povolenou hůlku.

Kornelius Popletal: Nechci být považován za zbabělce!
Albus Brubmál: Skutečný vůdce udělá, co je správné, ať si lidé myslí cokoliv.

Minerva McGonagallová: Tady jste, Pottere. Jste se slečnou Patilovou připaveni?
Harry Potter: Na co, paní profesorko?
Minerva McGonagallová: K tanci. Je tradicí, že všichni tři šampioni, teď vlastně čtyři, mají první tanec. To jsem vám určitě říkala.
Harry Potter: Ne.
Minerva McGonagallová: Tak vám to říkám teď.

Viktor Krum: Tady nemáte co dělat. Tenhle stan je pro šampiony... (Uvidí Hermionu.) A jejich přátele.

Hermiona Grangerová: Jak se cítíš? Jde to? Hlavně se musíš soustředit. Pak už stačí jen...
Harry Potter: Poprat se s drakem.
(Hermiona mu skočí kolem krku.)

(McGonagallová promění fretku zpět v Malfoye.)
Draco Malfoy: Otec se o tom dozví!
Alastor Moody: Vyhrožujete mi?
(Začne Malfoye honit.)
Minerva McGonagallová: Profesore Moody!
Alastor Moody: Vyhrožujete mi?
Minerva McGonagallová: Profesore!
(Malfoy uteče a Moody se zastaví.)
Alastor Moody: Z činů vašeho otce by se vám zježily i ty vaše mastné vlasy!
Minerva McGonagallová: Alastore!
Alastor Moody: Ještě jsme spolu neskončili!
Minerva McGonagallová: Alastore! Nikdy nepoužíváme přeměňování jako trest! To vám přece Brumbál říkal.
Alastor Moody: Možná se o tom zmínil.

(Malfoy chce na Pottera zaútočit zezadu, Moody ho promění ve fretku.)
Alastor Moody: Tak tohle ne, chlapečku! Já vás naučím posílat lidem kletby do zad! Vy hnusný, zbabělý, odporný...
(Zvedá fretku do vzduchu a nechá ji dopadat na zem.)
Minerva McGonagallová: Profesore Moody!
Alastor Moody: ...zákeřný...
Minerva McGonagallová: Co to děláte?
Alastor Moody: Učím.
Minerva McGonagallová: To je... nějaký student?
Alastor Moody: Přesněji řečeno je to fretka.

Draco Malfoy: Otec a já jsme se vsadili. Tvrdím, že v tom turnaji nepřežiješ ani deset minut. Otec nesouhlasí. Myslí, že nepřežiješ ani pět.

Harry Potter: Jsi fakt hroznej pitomec, víš to?
Ron Weasley: Myslíš?
Harry Potter: Vím to.
Ron Weasley: Ještě něco?

Seamus Finnigan: Přece se nesnažím všechno vyhodit do povětří. Prostě se to často stává. Musíš ale uznat, že oheň je skvělá věc.

Harry Potter: Co to máš za kytku? Ty ses učesal, Hagride?
Rubeus Hagrid: Učesal, abys věděl. Moh bys to čas vod času taky zkusit.

Minerva McGonagallová: Takhle to dál nejde, Albusi. Nejdřív to Znamení zla a teď tohle?
Albus Brumbál: Co navrhujete, Minervo?
Minerva McGonagallová: Skoncujte to. Nedovolte Potterovi soutěžit.
Albus Brumbál: Slyšela jste Bartyho. Pravidla jsou jasná.
Minerva McGonagallová: K čertu s Batym a jeho pravidly. A odkdy se podřizujete ministerstvu?
Severus Snape: Řediteli, ani mě se nechce věřit, že jde o pouho shoduu okolností. Chceme-li ale zjistit pravý smysl těchto událostí, možná bychom jim měli, alespoň prozatím, dát volný průběh.
Minerva McGonagallová: Cože? Nic nedělat? Nabídnout ho jako návnadu? Potter je chlapec, ne kus masa!
Albus Brumbál: Souhlasím. Se Severusem. Alastore, dávejte na Harryho pozor, ano?
Alastor Moody: To můžu.
Albus Brumbál: Ale ať o tom neví. Už tak musí být dost nervózní, když ví, co ho čeká.

Alastor Moody: Pitomej strop.

Alastor Moody: Ohnivý pohár je neobyčejně čaromocný předmět. Oklamat by ho mohlo jen vyjímečně silné matoucí kouzlo. To by student čtvrtého ročníku nesvedl.
Igor Karkarov: Zdá se, že jste o tom hodně přemýšlel, Pošuku.
Alastor Moody: Myslet jako černokněžníci kdysi patřilo k mé práci. Možná si vzpomínáte, Karkarove.

Alastor Moody: Musíte si na odložení žvýkačky najít jiné místo, než spodní stranu lavice, pane Finnigane.
Seamus Finnigan: (šeptem) No nazdar. Ten dědek vidí i dozadu.
(Moody po něm hodí křídu.)
Alastor Moody: A slyší přes celou třídu!

Alastor Moody: Alastor Moody. Bývalý bystrozor, ministerský rebelant a váš nový učitel obrany proti černé magii. Jsem tady, protože mě o to požádal Brumbál. To je všechno, konec, šmytec. Nějaké otázky?

(Moody pije z placatky.)
Seamus Finnigan: Co myslíte, že to pije?
Harry Potter: To nevím, ale na dýňovou šťávu to nevypadá.

(Projde madame Maxime.)
Seamus Finnigan: Do háje! To je ale kus ženský.

Draco Malfoy: Otec a já jsme v ministerské lóži, na osobní pozvání samotné Korneliuse Popletala.
Lucis Malfoy: Nevychloubej se, Draco. Před touhle chátrou to nemáš zapotřebí.

Ron Weasley: Sakra, taťko, jak vysoko sedíme?
Lucius Malfoy: Řekněme to takhle: Jestli se dá do deště, zjistíte to první.

Harry Potter: Miluju kouzla.

Hermiona Grangerová: Všechno se teď změní, že?
Harry Potter: Ano.

(Harry zrovna v koupelně prefektů odhalil tajemství zlatého vejce.)
Ufňukaná Uršula: To tomu druhému klukovi to trvalo mnohem déle. Všechny bublinky už skoro vyprchaly...

Ron Weasley: Harry, vždyť ty zabíjíš draky, ty si můžeš partnerku vybírat.
Harry Potter: Teď bych spíš zkusil toho draka...

Minerva McGonagallová: V každé dívce potají dřímá labuť, která chce vyrazit kupředu a rozlétnout se.
Ron Weasley: Z Eloise Midgoenový chce taky něco vyrazit, ale labuť to asi nebude.

(Po tom co Harry otevře Zlaté vejce v nebelvírské společenské místnosti a ono začne ječet.)
Ron Weasley: Zatraceně. Co to bylo?
George Weasley: Tak vážení teď si jděte po svejch. Tohle bude hodně zlý i bez bandy zvědavejch čumilů.
Ron Weasley: Svý jméno by do Ohnivýho poháru hodil jen pěknej šílenec.
Harry Potter: Došlo ti to? Že ti to trvalo.
Ron Weasley: Ale nebyl jsem v tom sám. Říkali to úplně všichni.
Harry Potter: Skvělý. Hned je mi mnohem líp.

Kornelius Popletal: Ať všichni zůstanou sedět! Ten chlapec je mrtvý.

Harry Potter: Cedrik chtěl, abych odnesl jeho tělo. Nemohl jsem ho tam nechat.
Albus Brumbál: Klid. Už je dobře. Je doma. Oba jste doma.

Harry Potter: On se vrátil! Vrátil se! Voldemort se vrátil!

Cedrik Diggory: Harry, co je ti?
Harry Potter: Běž zpátky k poháru!

Cedrik Diggory: Kde to jsme?
Harry Potter: Už jsem tady byl.
Cedrik Diggory: Je to přenašedlo. Ten pohár je přenašedlo.
Harry Potter: Už jsem tady byl. Ve snu. Cedriku, musíme zpátky k poháru. Honem!
Cedrik Diggory: O čem to mluvíš?

Cedrik Diggory: No tak běž. Zachránil jsi mě. Vem si ho.
Harry Potter: Společně!

Neville Longbottom: Připadáš mi nervózní, Harry.
Harry Potter: Vážně?

Harry Potter: Víš to jistě, Neville?
Neville Longbottom: Naprosto.
Harry Potter: Celou hodinu?
Neville Longbottom: Asi jo.
Harry Potter: Říkáš asi?
Neville Longbottom: No, mezi bylinkáři se trochu diskutuje o účincích sladký a slaný vody.
Harry Potter: A to mi říkáš až teď? To nemyslíš vážně!

Padma Patilová: To je Hermiona Grangerová? A s Viktorem Krumem?
Ron Weasley: Ne, to určitě ne.

Parvati Patilová: Ta vypadá nádherně!
Harry Potter: Jo, vypadá.

Padma Patilová: Ty vypadáš... Úžasně.

Ron Weasley: Chudinka. Určitě někde brečí jako zjednaná.
Harry Potter: Kdo?
Ron Weasley: Hermiona přece!

Harry: Draci. To je první úkol. Pro každého jeden.
Cedrik: To jako vážně? A Fleur a Krum? Ti to...?
Harry: Jo.

Neville: Úžasný! Paráda!
Harry: Neville, zase si povídáš.
Neville: Jo, jasně. Promiň.

Brumbál: Přivítejte hrdé syny Kruvalu a jejich velmistra Igora Karkarova.

Brumbál: Teď spolu se mnou přivítejte rozkošné dámy z Akademie v Krásnohůlkách a jejich ředitelku, madam Maxime.

(Před plesem. Ron se prohlíží v zrcadle.)
Ron: Zatraceně, zatraceně. Sakra. Zatraceně. (vejde Harry) Co je to?! Co je to?!
Harry: Společenskej hábit.
Ron: Vypadá normálně! Žádný krajky, žádnej pitomej límeček!
Harry: No, ten tvůj je tradičnější.
Ron: Tradičnější? Je staromódní! Jsem jako prateta Tessie! Páchnu jako prateta Tessie. Zabij mě Harry.

(Hermiona čte o článku, který o ní napsala Rita Holoubková.)
Hermiona: Podívejte, už si zase něco vymýšlí! Slečna Grangerová, velmi ctižádostivá dívka, nachází zalíbení ve slavných kouzelnících. Její poslední kořistí není nikdo jiný, než slavný bulharský bonbónek Viktor Krum! Jak tuto ránu snáší Harry Potter o tom zatím nemáme zprávy.

(Rita Holoubková zpovídá Harryho.)
Rita Holoubková: Tak povídej Harry. Tady sedíš, dvanáctiletý chlapec...
Harry: Je mi čtrnáct.
Rita Holoubková: A chystáš se soupeřit se třemi studenty nejen emocionálně zralejšími než jsi ty, ale znalými kouzel, o jaká by ses ty nikdy ani nepokusil. Máš strach?
Harry: No... Já nevím, o tom jsem nepřemýšlel.
Rita Holoubková: Toho brku si nevšímej. Nejsi obyčejný dvanáctiletý chlapec...
Harry: Čtrnácti---
Rita Holoubková: Tvůj příběh je legendou. Bylo to snad nějaké trauma z tvé minulosti, které tě přinutilo přihlásit se do turnaje?
Harry: Já se nepřihlásil.
Rita Holoubková: Samozřejmě. Rebely všichni milují Harry. To poslední škrtnout. Co myslíš, že by cítili tvoji rodiče? Ach, kdyby byli naživu. Hrdost? Nebo obavy, že tvůj postoj vyjadřuje buď patologickou potřebu popularity, či psychotické přání zemřít?
Harry: Hele! Žádný přízrak minulosti se mi v očích neleskne!

Rita Holoubková: Jak charismatická čtveřice. Ahoj! Já jsem Rita Holoubková, píšu pro Denního věštce. To vy samozdřejmě víte... Ale o vás, nic nevíme! Vy jste žhavá novinka. Co se skrývá pod těmihle růžovými tvářičkami? Jaká tajemství skrývají tyhle svaly? Sídlí snad pod touhle čupřinou odvaha? Co z vás dělá ty šampiony? No tak! Já a zase já to chceme vědět. Nemluvě o hladových čtenářích. Tak kdo má chuť se svěřit? Začneme od nejmladšího.

Harry: Rone, kam to vlastně jdeme?
Ron: To nevim. Tati, kam to jdeme?
Artur Weasley: Nemám tušení! Pospěšte si!

(Ron přemýšlí, s kým má jít na ples.)
Ron: Hermiono, ty jsi vlastně taky holka. Nešla bys se mnou? Bylo by smutný, kdyby jsi šla sama.
Hermiona: Ty sis toho všim? Ale už mě někdo pozval. (Odejde za Snapeem a odevzá mu sešit.) A já řekla ano!

Neville: Ale ne! Já jsem zabil Harryho Pottera!

Ron: To je šílený. Jestli to takhle půjde dál, budeme jediní v ročníku, kteří nebudou mít partnerku. No, my a Neville.
Harry: Ten ale může pozvat sebe.
Hermiona: Mohlo by vás zajímat, že Neville už někoho má.
Ron: Teď jsem vážně v depresi.

(Parvati, Harry, Ron a Padma sedí znuděně u stolu zatímco se všichni baví.)
student z Kruvalu: Smím prosit?
Parvati: Tanec, cokoliv, jsem jenom tvoje.

(V bludišti Harry právě zachránil Cedrica.)
Cedric: Už jsem si chvíli myslel, že se na mě vykašleš.
Harry: Jo, to já taky.

Brumbál: Čekají nás temné a těžké časy...