Grey: Nemusíte se vždycky snažit ostatní potěšit.
Georgiana: K tomu jsem byla vychována. Byla to tvrdá škola.
Grey: Dovolíte mi svěřit se vám se svým pozorováním? Myslím, že to děláte, aby vás lidé milovali.
Georgiana: Proč si to myslíte?
Grey: Protože jsem to viděl.

vévoda z Devonshiru: V životě nepochopím, proč musí být ženské šaty tak strašně komplikované.
Georgiana: Myslím, že je to prostě náš způsob, jak se vyjádřit.
vévoda z Devonshiru: Jak to myslíte?
Georgiana: Tak, že vy máte mnoho možností, jak se vyjádřit, zatímco my si musíme vystačit s našimi klobouky a šaty.

Georgiana: Bylo hloupé myslet si, že bych měla být schopná konverzovat se svým manželem.

vévoda z Devonshiru: Prosím, uhaste vlasy její milosti.

Georgiana: Tak se tedy dohodněme.
vévoda z Devonshiru: Dohodněme?
Georgiana: Ano. Dám vám své požehnání, pokud přijmete mé city k Charlesi Greyovi. Nejdřív jsem si to neuvědomila. Myslela jsem, že je to jen flirt. Může mě učinit šťastnou.
vévoda z Devonshiru: Dohoda? Já dohody neuzavírám.

Georgiana: Ze všech žen v Anglii jste se musel vrhnout na ni. Nikdy, ani jednou, jsem neprostestovala proti vašim aférkám. Přijala jsem jakékoli uspořádání, jaké jste navrhl. Vychovala jsem Charlotte jako svou vlastní dceru. Ale tohle... Mám jen jedinou věc na světě sama pro sebe. Proč jste nemohl nechat Elizabeth jen mně? Co jste to za člověka! Je jedinou mou útěchou v tomto manželství! Vzal jste mi jedinou přítelkyni! Bože. Co je na mně špatného?