(Americký prezident volá sovětskému prezidentovi. Kolem sedí všichni generálové a celé to pozorují.)
americký prezident: Haló... Dmitriji! Sotva tě slyším! Mohl bys ztišit tu hudbu? To je mnohem lepší. Ano. Spojení je výtečné. Ty mě slyšíš taky dobře? Prima. Takže jak říkáš, oba se slyšíme přímo skvěle. Je fajn, že se máš skvěle, já se mám taky skvěle. Máš pravdu. Je prima mít se skvěle... Takže, Dmitriji... Vzpomínáš, jak jsme vždycky říkali, že ta bomba je velký průšvih? Ta bomba, Dmitriji! Vodíková! Semlelo se to takhle... Velitel jedné naší základny měl jakýsi... No, kapku se mu to v hlavě pomotalo. Však víš... pomátl se. Vyvedl hroznou klukovinu. Povím ti, co provedl. Nařídil svým letounům... aby zaútočili na tvou zemi. Nech mě domluvit, Dmitriji. Co myslíš, jak mi asi je? Umíš si představit, jak mi je? Proč myslíš, že ti volám? Abych tě pozdravil? Jistěže tě vždycky rád slyším. Jistěže tě vždycky rád pozdravím. Ale teď ti volám, abych ti oznámil, že se stalo něco strašného. Ovšemže je to přátelský telefonát. Kdyby nebyl přátelský, tak bych ti vůbec nevolal. K cílům dorazí nejdříve za hodinu. To vím jistě. Rozebral jsem to s tvým velvyslancem. Není to žert. Chceme vašemu letectvu odevzdat úplný seznam všech cílů a přesné trasy letadel. Jestli je nebudeme moct odvolat... řekl bych... že vám budeme muset pomoct zničit je. Já vím, že jsou to naši hoši. Dobrá, tak komu máme zavolat? Komu máme zavolat? Promiň, přerušilo se spojení. Lidové ústředí letecké obrany. Kdeže to je, Dmitriji? V Omsku... Ano... Ty jim zavoláš první, ano? Nemáš to číslo náhodou u sebe? Aha... Stačí žádat informace v Omsku. Mě to taky mrzí, Dmitriji. Moc mě to mrzí. Tak jo, tebe to mrzí víc než mě, ale mě to taky mrzí. Neříkej, že tě to mrzí víc než mě. Mě to dokáže mrzet úplně stejně jako tebe. Ano, mrzí nás to oba.