Kit: Kafe? Carmen: Ne! Kit: Sklenici vody, na veřejnosti, ve dne? Carmen: Ne. Kit: Dobře, ani spolu nemusíme mluvit, ani nemusíme sedět vedle sebe. Carmen: Ne. Kit: Ty budeš sedět v jednom rohu místnosti a já v druhém. Carmen: Ne. Kit: A když bude jó dobrá konstelace, čas od času si možná zamáváme.
Barnaby: Jsi si jistá, že tam někdo byl? Carmen: Jo. Barnaby: Šel za tebou? Carmen: Jo. Já nevím... Barnaby: Carmen, nemáš se čeho bát. Nedovolím, aby se ti něco stalo. Carmen: Ale co když to byl on? Barnaby: To nemohl. Přemýšlej, Carmen, nemohl tě nijak najít. Carmen: Už mě našel jednou. Barnaby: To bylo v Madridu. Teď jsi v jiné zemi. Carmen: Ty ho neznáš. Barnaby: Možná to byl ten muž z večírku. Carmen: Kdo? Ne, to nemyslím. Barnaby: Jak to můžeš vědět? Carmen: Protože… No, možná, že tam nikdo nebyl. Asi se mi to zdálo.