Patricia Kennealy: Slyšíš je tam venku? Slyšíš je? Jsi to ty... koho chtějí! Nejsou to Doors. Ani tvoje matka, nebo dítě tvého táty. Jsi to ty!
Jim Morrison: Nechtějí mě? Chtějí moji smrt. Roztrhat mě na kusy.

Jim Morrison: Věřím v dlouhou, prodlužující se touhu smyslů dosáhnout neznámého. Chci žít v podvědomí. Náš rozum před námi skrývá nekonečno.
reportérka: Nejste náhodou teď v transu? Pane Morrisone?
(Jim se na reportérku podívá a zeptá se jí na otázku.)
Jim Morrison: Bolí vás něco? Co vás bolí nejvíc?

reportérka: Věříte na drogy, pane Morrisone?
Jim Morrison: Věřím na přebytek.

Jim Morrison: Nechávat se ostříhat byla moje největší životní chyba.

(Morrison se nechává fotit.)
fotografka: Mohl bys o krok dopředu? No, jo... já vím, že se na sebe rád díváš. Bezva! A teď, zkusíme něco jiného. Svlíkni si triko!
Jim Morrison: Svlíkni mi ho ty!
fotografka: Potřebuješ pomoct? To je ono. Kamera je vším, čím chceš, Jime. Ženou, kterou chceš svést. Mužem, kterého chceš zabít. Může být vším, čím chceš!

Jim Morrison: Kde jsou Doors?
fotografka: Tady! Přesně tady! Nechceš se na ně vykašlat? Všichni chtějí tebe! Ty jsi Doors.

Tom Baker: Hele, viděl jsem tvůj koncert na scéně. Moc se mi to líbilo!
Jim Morrison: Jo! Líbej se mi tvoje filmy. Máš velkýho ptáka!

asistent: Já bych měl ještě jednu věc! Maličkost, ale důležitou. Chlapci z vysílání nám řekli, že mají problém s jedním vaším textem. Jak jsou ty slova: "Holka, my dva se víc nesjedem!" Tak to slovo nesjedem, se tady nesmí používat. A tak... jestli byste místo toho nemohli říct: "Holka, my dva se už nesejdem." Nešlo by to?
Jim Morrison: A co takhle: "Holka, my dva se do sebe nevejdem!"

(Rothchild je unešený z The Doors.)
Paul Rothchild: Bruci, slyšíš to? Album s trhákem za šest dní. Za šest dní! Neskutečný!

(Ray Manzark medituje a přistoupí k němu Morrison.)
Jim Morrison: Zkus radši LSD, Rayi. Je to zaručený.
Ray Manzark: Jdi do háje, Morrisone! Posledně jsem měl pořádnou kocovinu.
Jim Morrison: Po kyselině nemám kocovinu.
Ray Manzark: Zkouším to teď jinak.

Jim Morrison: Všechny básně jsou o vlcích. Až na jednu... tu nejkrásnější. Ona tančí v kruhu ohně a odhazuje výzvu pokrčením ramen.
Pamela Courson: To je krásný. Pro koho jsi to napsal?
Jim Morrison: Pro tebe.

(Pamela si nahlas čte poezii, kterou napsal Jim.)
Pamela Courson: Chtěl bych se vrátit do země síly a moudrosti. Bratři a sestry z bledého lesa orgií. Ach děti noci! Kdo z vás bude utíkat při honu? Teď přijíždí noc se svou rudou legií, vraťte se do svých stanů a snů. Zítra vstoupíme do mého rodného města. Chci být připraven!

(Žáci zkritizovali Jimův film.)
profesor: Dobře! Klid, prosím! Zeptáme se tvůrce, co si o tom myslí. Pane Morrisone?
Jim Morrison: Seru na vás!
(Jim se sbalí a odejde ze třídy.)

Jim Morrison: Ahoj.
Pamela Courson: Ahoj. Máš něco proti dveřím?
Jim Morrison: Ztráta času. Sledoval jsem tě už od pláže.
Pamela Courson: Sledoval jsi mě? Proč?
Jim Morrison: Jsi ta pravá.
(Jim políbí bezstarostně Pamelu na ústa.)
Pamela Courson: Možná bychom se měli představit.

Pamela: Když jsem si poprvé vzala LSD, viděla jsem Boha. A viděla jsem mého přítele, který byl Ježíšem a taky Jidášem.