Jay: Slezte ze mě, chci vidět, co se děje. Co to má sakra znamenat? Co je tohle za ženskou? A proč jste mi krucinál drželi hlavu?
Metatron: (na Boha) A takovou má malou pusinku, co?

Metatron: Á, Bartleby. Bylo to ve Wisconsinu vážně tak zlý?

Loki: Kéž by nám dovolili si ho honit...

(Bob zabil Azraela golfovou holí.)
Bethany Sloaneová: Co stalo?
Serendipity: Řekl to sám. "Kurva, vždyť jsem démon." Démona udeřil nástroj Boží. Nevinnost je vždycky nejničivější.
Jay: A hergot! Tichej Bob je nástrojem Božím?

Bartleby: Dámy a pánové, byli jste shledáni vinnými z nepravostí proti našemu všemohoucímu Bohu, a... ujišťuji vás, že právě dnes za všechny prohřešky zaplatíte krví.

Bartleby: Připravte se na Boží hněv.
Loki: Nechceš radši zmizet?
Bartleby: Chtěls je mrtvý, budeš je mít. Tihle přetékají hříchy. Budeme je soudit.

kardinál Ignatius Glick: A nyní mi dovolte, abych vám pověděl něco z historie tohoto sto let starého Božího domu.
(Bartleby a Loki se prodírají davem ke kardinálovi.)
Bartleby: Božího domu? Tady Bůh už dávno nežije! Má plné zuby vaší pokrytecké víry. Otočil se zády k vašim neupřímným modlitbám! Vykašlal se na vás! Na své miláčky! Budete souzeni!

kardinál Ignatius Glick: Rád bych poděkoval naší místodržitelce Elizabeth Daltonové, že si na nás dnes ráno udělala čas. Je sice protestantka, ale za to ji pranýřovat nebudeme.

kardinál Ignatius Glick: Katolická církev žádné chyby nedělá!
Rufus: No tak, a co tichý souhlas církve s obchodem s otroky?
Bethany Sloaneová: A co nevměšování se v průběhu holokaustu?
kardinál Ignatius Glick: Dobře. Jisté chyby udělala.

(Kardinál mluví o návštěvnosti v kostelech.)
kardinál Ignatius Glick: Chyťte je, dokud jsou mladý.
Rufus: Podobně jako tabákový průmysl.
kardinál Ignatius Glick: Kristepane, mít tak jejich výsledky...

Rufus: Tak co budeme dělat?
Metatron: Opijem se, protože mi začínají docházet nápady.

Bethany Sloaneová: Všechno, čím jsem byla, bylo lží?
Metatron: Ne. Ne, ne, ne. Když teď víš, co víš, neznamená to, že nejsi, co jsi byla. Ty jsi Bethany Sloaneová. To ti nikdo nevezme. Ani sám Bůh. Jde jenom o to předefinování tvé identity. Zahrnutí nových skutečností do toho, kdo jsi. Ale buď tou, kterou jsi vždycky byla. Jen... Buď i tou druhou. Občas...
Bethany Sloaneová: To znamená, že nesmím fixlovat daně?
Metatron: Mírně řečeno.

Loki: Je tady apoštol.
Bartleby: To jsem si všim!
Loki: Tak to asi taky víš, co s ním bylo za babu.
Bartleby: Nejspíš poslední dědička!
Loki: Sakra hele, měli by jsme to ještě celý promyslet. Slyšels ho, prej to bude mít nějaký dopady. A Azrael řek, že nás chtěj zabít. Myslím, že toho musíme promyslet víc.
Bartleby: Moc nechybělo... Už jsem tu mrchu držel a skoro jsem ji podříznul. A víš co jsem cítil? Právo. Oprávnění. A touhu.
Loki: Máš nějaký divný oči.
Bartleby: Moje oči vidí! Konečně to chápu. Když ta nevinná holka selhala ve svém poslání, měl jsem vidění. Nejdřív tady byl jen on a my. Bůh a andělé.
Loki: Aha.
Bartleby: Potom stvořil lidi. Náš život byl životem sloužících, uctívajících, klanících se, lopotících se a zbožňujících. Jenomže lidem dal mnohem víc, než nám. Dal jim na výbranou. Oni volí, zda uznávat Boha nebo ho ignorovat! Nemůžu si pomoct, ale celou dobu co jsme tady, cítím Boží nepřítomnost. A bolí mě to. Stejně jako to bolí i tebe. A proč? Protože nás tak stvořil. Kdyby nám dal volbu, mohli bychom to ignorovat jako oni, jenže my jsme sluhové!
Loki: Jasně. Hele, myslím že jeden z nás by si měl zdřímnout.
Bartleby: Probuď se! Lidi už dokázali pošpinit všechno, co jim kdy propůjčil. Dal jim Ráj a oni ho zahodili! Dal jim tuhle planetu a zničili ji! Poctil je veškerou svou možnou péčí a mnozí z nich ani nevěří, že existuje. A přesto neustále projevuje tu svou nekonečnou kurevskou trpělivost na každým rohu. A co my? Já tě poprosil, jednou, ať odložíš meč, protože jsem je začal litovat. A co z toho bylo? Naše vyhnání z Ráje. Kde byla ta jeho podělaná nekonečná trpělivost?! To je špatnost, to není fér! Splatili jsme dluh! Nemyslíš, že je čas... Že by jsme se měli vrátit domů? Ale k tomu musím zrušit ty, kteří by tak rádi zrušili nás.
Loki: Počkej, počkej, počkej... Zabít je? Proboha, sám jsi říkal, že je to poslední dědička. A co Jay a Bob? Ti přece nic neprovedli.
Bartleby: Zadrž. Zadrž, příteli. Nedovol soucitu, aby tě ovládl. Já už to zažil. Dědička nedědička. Je to jen člověk. Až projdeme pod obloukem, naše hříchy se odpustí. Bez žalu a bez práva.
Loki: Bože, tyhlety žvásty už jsem někde slyšel.
Bartleby: Cos to řek?
Loki: Tyhlety žvásty už jsem slyšel.
Bartleby: Sakra, tohle mi nedělej.
Loki: Mluvíš jako Lucifer.
Bartleby: Drž hubu, ty kreténe!
Loki: No vážně mluvíš jako Lucifer!
Bartleby: Tak už dost!
Loki: Tobě normálně hrabe! To není o tom jít domů, Bartleby. Ty se chceš pokusit válčit s Bohem. Ser na to. Já vím, jak dopadli pyšní, co se postavili Bohu.

(Bob táhne Lokiho.)
Loki: Můžem si o tom promluvit?!
(Bob ho vyhodí z vlaku.)

Loki: Co tady děláš?
Bartleby: Řekla, že nesmí pustit do kostela.
Loki: A... To myslela nás?
Bartleby: Ne, nějaký dva jiný blbce.

Bartleby: Kdy jsi asi tak přestala věřit?
Bethany Sloaneová: To vím naprosto přesně. Telefonovala jsem se svou mámou a ona mi dávala nějaký rady ohledně tý záležitosti a nic z toho, co mi říkala, mi nijak zvlášť neulevilo. A pak řekla: "Bethany, Bůh má své plány." To mě... To mě nějak naštvalo. Řekla jsem: "A co moje plány?" Chápeš? Já jsem chtěla mít rodinu se svým mužem. To Bohu nepřijde jako dobrej plán?

Bethany Sloaneová: Můj bejvalej mi tak trochu rozhodil schopnost vnímat vztahy.
Bartleby: Rozvedená?
Bethany Sloaneová: To je moc jemně řečeno. Já tomu říkám "kopačky".
Bartleby: To už jsem taky zažil.
Bethany Sloaneová: Taky si říkáš, že to snad není možný? Jak lehce ses vlastně nechal odkopnout...
Bartleby: A říkáš si, jestlipak ten druhej přijde k rozumu a zavolá tě zpátky.
Bethany Sloaneová: A všichni říkají, že to všechno časem přebolí.
Bartleby: A ono to přitom bolí víc.
Bethany Sloaneová: Víš co to chce?
Bartleby: Co? Co to chce?
Bethany Sloaneová: Chce to panáka. Hodně panáků.

Bethany Sloaneová: Nejste zas v nějakým průšvihu, že ne?
Jay: Ale, co tě nemá, jenom si s těmahle skvělejma týpkama, co zrovna přistoupili, dáváme marijánu. To je Larry a Barry.
Bethany Sloaneová: Čau.
Loki: Čau. Prej se chceš vyspat s Jayem.

Rufus: Mluvíš jak Ježíš...
Bethany Sloaneová: Jaký je?
Rufus: Docela rád naslouchá lidem. Kristus rád sedával u ohně a naslouchal mně i ostatním. Když jsme mluvili o něčem nepodstatným, měl na tváři takovej zvláštní úsměv. Na lidstvu ho štve jedině to, co všechno tu dokáže dělat jeho jménem. Války, fanatismus, televizní kázání... Ale nejvíc dělení všech náboženství. Lidstvo to špatně pochopilo, když vzalo dobrou myšlenku a vytvořilo institut víry.

Serendipity: Všechny vyznání jsou moc upjatý na to, aby si uvědomily, že nezáleží na tom, v co věříš, ale stačí, že věříš.

Rufus: Jak dlouho už jsi tady dole?
Serendipity: Budou to tři roky.
Bethany Sloaneová: Nech mě hádat. Čtrnáctej apoštol. A není v Bibli, protože je ženská.
Rufus: Tahle holka není ženská.
Bethany Sloaneová: Tak to nebyly prsa, s čím se Jay tak mazlil?
Serendipity: Tohle? Musíš vědět líp, než všichni ostatní, že prsa ženskou nedělají.
Rufus: Ten tlusťoch v tom kabátu má taky prsa.
Serendipity: To, co obvykle dělá ženu ženou, leží mezi jejíma nohama. Jenže... Jak uvidíš, mně něco takovýho schází.
(Vyhrne si sukni.)
Jay: Hele, voni to maj zadarmo!

Loki: Zapomněl jsem panenku woodoo. (k Whitlandovi) Vážně vypadá stejně jako ty. Hele, kdybych... Kdybych tomu věřil, chtěl bych... vědět...
(Vydává divný zvuky a krouží nad panenkou rukou, Whitland se krčí v křesle. Loki ji rozbije. Zasměje se.)
Loki: Jenomže já woodoo nevěřím.
(Odchází z místosti.)
Loki: Woodoo!
(Odejde, všichni si oddechnou. Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí Loki s bouchačkou.)
Loki: Ale tomuhle věřím.
(Začne masakr.)

Loki: Víte, co činí člověka mravným? Strach.

Bartleby: Nesete odpovědnost za pozvednutí ikony, která na sebe přetahuje víru v Boha. Tím jste porušili první přikázání. Kromě toho se obávám, že ani jeden z vás nemůže být pokládán za mravného. Vaše existence je výsměchem morálce. Třeba vy, pane Burtone. Vloni jste svou manželku po sedmácti letech osmkrát podvedl. Miloval jste s její nejlepší přítelkyní, zatímco měla být doma a hlídat děti.
Loki: A ještě k tomu v posteli, ve který spíte s manželkou.
(Bartleby obchází stůl.)
Bartleby: Pane Newmane. Na vánoční oslavě jste opil svou přítelkyni a pak jste podplatil jednoho nezaměstanýho, aby se s ní, když o sobě nevěděla, vyspal. A tak jste se s ní mohl potom, co se ráno přiznala, bez jakýchkoli výčitek rozejít. O tři měsíce později se zabila. Pan Brace vydědil svýho teplýho syna. Velmi dobře, pan Braci. Pan Ray dal svou matku do ústavu a vydělával na pronajímání jejího domu. Aby si pro sebe mohl koupit orientální koberec. Pan Barker letěl na účet podniku do Thaiska a miloval se s jedenáctiletým klukem. Panejo! Pan Holtzman schválil výrobu Moobyho z materiálů, o nichž věděl, že jsou zdraví škodlivé, protože to je, jak znalci říkají, méně nákladné. Vy na druhé straně jste nevinná. Vedete dobrý život. To je fajn. (Dojde k Whitlandovi.) Ale vy, pan Whitlande, skrýváte víc tajemství, než celá ta vaše skupina. Ani o nich nemůžu mluvit nahlas.
(Nakloní se k němu a něco mu šeptá.)
Loki: Vždyť jsi jeho otec, ty hnusnej prasáku!
(Whitland se zdrceně složí na stůl.)

Rufus: Víš co mrtvý většinu času dělávaj? Sledujou ty živý. A nejradši ve sprše.
Jay: Ty jo. Už abych umřel.

Bethany Sloaneová: Tak počkat! Mezi chlápkama, těma, co padaj z nebe a těma, co mě chtěj voject, jsem se zatím všechno snažila pochopit. Takže nikam nepůjdu, dokud se nedozvím, odkud jsi přišel.
Rufus: Já? Přišel jsem z nebe. Takže můžeme jít.
Jay: To ses posral? Vocaď je všechno strašně daleko.
Rufus: Hele vole, kdysi dávno jsme spolu s Ježíšem chodili všude pěšky. Víš kdo je to apoštol? Ee!
(Odchází.)
Jay: (na Bethany a Boba) Kdo je to apoštol?

Bethany Sloaneová: Když mi nějaká tichá infekce zlikvidovala dělohu, kde byl Bůh? Když se můj muž rozhodl, že nechce být se ženou, která mu nedá děti, kde byl Bůh? K čertu s ním!

Bethany Sloaneová: Když je to tak důležité, proč to chceš po mně? Proč s tím něco neudělá Bůh?
Metatron: Mohl by. Ale byl by radši, kdyby ses o to postrala ty.
Bethany Sloaneová: Proč já?
Metatron: Kvůli tomu, kým jsi.
Bethany Sloaneová: A kým jsem?
Metatron: Zrovna teď jsi zvědavou ženskou v pyžamu.

Golgoťan: Nenarozený hovno ožilo.

(Striptýz bar.)
Bethany Sloaneová: Co tady děláte?
Jay: Dokazuju mu, že nejsem teplej.
Bethany Sloaneová: Co?
Rufus: To je na dlouho.

Jay: Řekni mi něco o mně.
Rufus: Na týhle zemi onanuješ ze všech nejvíc.
Jay: No a? To ví přece každej. Řekni něco, co nikdo neví.
Rufus: Když si to děláš, myslíš na chlapy.
(Bob se na Jaye vyděšeně podívá.)
Jay: Ale ne vždycky.

Jay: Budeš ty kecy poslouchat?
Rufus: Přesně tohle říkali dobří lidé z Antiochu, než mě ukamenovali.
Bethany Sloaneová: Vražda?
Rufus: Tak se to dá taky říct. Jinak by se dalo říct, že jsem byl ubitej velikejma kamenama.

Bethany Sloaneová: Nech mě hádat, jsi anděl.
Rufus: Ne, nejsem anděl. Jsem člověk jako ty nebo on. (Ukáže na Jaye.) No, jako on asi ne.

Bethany Sloaneová: Fyziku jsem už dlouho neviděla, ale řekla bych, že náraz, jakým jsi dopadl na asfalt, by tě měl zabít.
Rufus: Jenže smrt se týká jen živejch. Mrtvý, jako jsem já, zajímá jen hniloba a nekrofilové.

(Stojí nad Rufusem.)
Bethany Sloaneová: Necítím puls.
Jay: Třeba ho někdo vyhodil z letadla a napsal na něj vzkaz jako v Con Air. Vydělas to?
(Rufus se probere.)
Rufus: Jo, to byla slabota.
(Všichni odskočí.)
Rufus: Con Air je sračka.
Jay: Zab ho! Zab ho!
Rufus: Už zase?
Bethany Sloaneová: Bože, jsi v pořádku?
Rufus: Jo. Jsem Rufus. Je mi fajn.
Jay: Je to zombie, uřízni mu hlavu!
Rufus: Hele! Právě jsem dostal zasranou migrénu, takže jestli už konečně nesklapneš, roztrhám ti pytel na cucky!

Jay: Co si o sobě myslíš, dámo?! Nemůžeš si jen tak chodit a lámat lidem srdce! Já se do tebe zamiloval! My se do tebe zamilovali! Takoví chlapi jako my z nebe nepadaj, jasný?!
(Z nebe spadne chlap.)
Jay: Krásný nahý štíhlý prsatý ženský z nebe nepadaj!

(Jay zavařil auto.)
Jay: Copak já vím něco o řazení? Copak už jsem někdy řídil?