feldkurát Katz: Sundej mi ty brusle...

feldkurát Katz: Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi pučujou peníze.

feldkurát Katz: Co kdyby jsme prodali pohovku?
Josef Švejk: Za tu by moc nekáplo.
feldkurát Katz: Ne? A tak si jí necháme. Stejně je to domácího, tak co.

feldkurát Katz: Já něco chci, ale nevim co. Nevim co! Nevíte co chci? Co mně je vlastně do toho, co já chci. A vám do toho taky nic neni!

Josef Švejk: Tak pojď nebo ti budu muset dát přes držku.
kurát Katz: Ty seš takovej hodnej. Ja ti dám svoji sestru.

kurát Katz: Já se vám musím svěřit, Švejku. Já bídný hříšník se před vámi zpovídám.
Josef Švejk: Neválejte se po zemi. Pane feltkurát. LEHNEŠ?

kurát Katz: Věříte v nesmrtelnost duše? Řekněte mi, může se dostat kůň do nebe?

(Kurát Katz mluví do zástrčky od lampy jako do telefonu.)
kurát Katz: Haló, haló. Co tam děláte na tý centrále? Haló, žádám sofort K und K, Korpskomando. Co? Ale já vám nerozumím.

(Kurát Katz se probouzí z kocoviny.)
kurát Katz: Poslyšte, vy... no.
Josef Švejk: Švejk.
kurát Katz: Švejk. Švejku, poslyšte, nebyla v noci nějaká vostuda?
Josef Švejk: Poslušně hlásím, všechno prošlo hladce. Jenom, když jsem pouštěl ty slečny z baráku, z protějšího bytu vyšel nějakej turek. Na hlavě měl fes a pokusil se rušit noční klid.
kurát Katz: Jak to dopadlo?
Josef Švejk: No dal jsem mu přes držku a byl zticha.
kurát Katz: To jste neměl dělat. To byl pan domácí.
Josef Švejk: Aspoň vidí, že vlastnit dům není žádná maličkost, nám se to stát nemůže. My žádnej dům nemáme.

kurát Katz: Já jsem pro to, dát vás všechny postřílet.

paní Müllerová: Milostpane, milostpane. Tak nám zabili Ferdinanda!
Josef Švejk: Kerýho paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, ten je sluhou drogisty Průši a vypil mu tam omylem nějaký mazání na vlasy!
paní Müllerová: Ale milostpane, pana arcivévodu z Konopiště! Toho tlustýho, nábožnýho!