Sid: Celoživotní vztah je blbost. Hehe. Já jich dokážu obšťastnit spoustu.

(Nosorožci chtějí zabít Sida, který se schoval za Manfreda.)
Manfred: No tak dobře, jestli se dostanete přes ty tekutý písky, potom je lenochod váš.
Nosorožci: E?
Sid: Jen pojďte žrouti. Ještě krok a je po vás.
(Sid hodí kamenem. Ten se ale nepropadne.)
Sid: Blufoval jsi, co?
Manfred: Jo, a věřili tomu.

Manfred: (o Sidovi a Diegovi) Jen zmerčí ženskou, hned se nosí jako gepard. A ten tygr, je to mistr stopař, nenajde ani lenochoda. Jsem snad jejich chůva?

(Sid nakreslil na zeď lenochoda.)
Diego: Co to děláš?
Sid: Snažím se proslavit lenochody.
Manfred: Tak buď trochu realista a namaluj ho v leže.
Diego: A vypasenějšího.

Manfred: Hele, vy hrdličky, koukejte.
(Mrňous udělá pár krůčků.)
Sid: Mě snad vomejou. Pojď sem batolidlo. Jen pojď ty můj žížaláčku. Tak pojď ke strejdovi.

Diego: Proč to vlastně děláme?
Sid: Proč ne?
Diego: Když ho zachráníme, vyroste z něj lovec a koho bude lovit?
Sid: Třeba nás právě proto lovit nebude.
Diego: Jo, třeba mu naroste dlouhý, hubený krk a bude ti říkat: "Mami."
Manfred: Co je to s tebou?
Diego: Ale nic. Jdeme. Mrzne mi ocas.

Diego: Omlouvám se za ten podraz.
Sid: Znáš mě, na nenávist jsem moc línej.

Sid: Pardon, hoši, má asi krapet omrzliny.

Manfred: Máme oběd i s vystoupením.

Sid: Fajn, buď necita. Postarám se o něj.
Manfred: Pche, no, už to vidím. Neumíš se postarat ani sám o sebe! Na to se podívám.
Sid: (k mrňousovi) Já tě vrátím, a žádnýho mamutího mamlase nepotřebujem!

Sid: Hoří mi nohy!
Diego: To nám musíš oznamovat všechno, co tvoje tělo udělá?
Manfred: Ignoruj ho!

Sid: Takhle by se měli mamuti chovat...
Diego: Side!
Sid: ...najít si mamutku, mít s ní mamuťátka...
Diego: Side!
Sid: A... A.. Co je?
Diego: Sklapni.

Sid: Kapitáne, před námi ledovec!

Diego: Co jsem ti říkal?
Manfred: To jsou k nám hosti. Proč radši netrháš nějaký bezbranný zvíře?!

nosorožec: Jen si vezmeme ten boxovací pytel a zase půjdem.
Manfred: Tak vylez, když ne oni dnes, tak někdo jinej zejtra.
Sid: Radši bych se zítřka ještě dožil, chápeš?

(Sid se pere s mrňousem.)
Manfred: Nechtěj, abych se otočil.
Sid: Ale on si začal...
Manfred: Mě je jedno, kdo začal, já to skončím!

(Diego drží Sida za krk.)
Manfred: Diego vyplivni to. Bůhví, kde se to válelo!

první lenochodice: Krasavec to zrovna není, ale rodinný typ abys pohledala.
druhá lenochodice: To mi povídej. Citlivé lenochody vždycky sežerou!

Sid: Jsem lenochod. Když vidím strom, sežeru listí. Víc nepotřebuju.

Manfred: Ty jsi ostuda přírody, víš to vůbec?
Sid: Tohle přece zvládnu raz dva, klídek! (a tichounce) Já tady umřu!

Manfred: Nemůžeš jít obtěžovat někoho jinýho? Přátele, rodinu, jedovatý plazy?

Manfred: A co trocha mléka?
Sid: Ó díky, dám si.
Diego: Ne ty, ten prcek!
Sid: Bohužel zrovna teď nemám mateřské mléko,víš?!
Diego: Na drzost jsi nízko v potravním řetězci!

Diego: Kdepat je mrňous? KUK NA NĚJ!

Sid: Hele, hele, počkej Manny, nezapomněl jsi na něco?!
Manfred: NE!
Sid: Ale vždyť jsi ho zachránil!
Manfred: Ještě jsem se nevzpomatoval z toho, že jsem zachránil tebe!

Manfred: Kde je to mrně?!
Diego: Ty ho nemáš?
oba: Side!

Sid: Hahá! Já jsem génius! Od teďka o mě mluvte jako o Sidovi, pánu plamenů.
Manfred: Hele, ty pane plamenů, hoří ti ocas.
(Sid začne pobíhat, Diego ho uhasí.)
Sid: Díky. A já ti od teďka budu říkat Diego, ...
Diego: ... pán tvého života a smrti!
Sid: Ooooh!
Diego: Nee. To byl jen vtip, ty malej nekňubo.

(Sjedou ledovou dráhu, nabourají se, Diego vyleze ze sněhu.)
Diego: Páni! Wow! Jo! Dáme si to ještě jednou?! Rgh! Echmechm! Řekni tomu mrněti, ať si dá pozor.

Sid: Naletěl!
(Manfred ho bouchne do hlavy, prcek se směje.)
Manfred: Nechceš toho nechat?
Diego: Udělej to znovu, líbí se mu to.
(Manfred ho znova vezme po hlavě.)
Manfred: Mě se to taky docela líbí.
Sid: (na Diega) Tumáš podrž si ho.
(Diego mu dá pěstí.)

Manfred: Podívej se mu do kalhot.
Sid: Co?
Manfred: No když se vydělá, kam to asi půjde?
Sid: Ti lidi jsou odporní.
Manfred: No tak dělej. Koukni se tam.
Sid: A proč se mám koukat já?
Manfred: Protože ty jsi ho chtěl vrátit! Protože seš malej, bezvýznamnej a protože jinak ti jednu vrazím!
Sid: A proč ještě?
Manfred: Tak dělej!

Manfred: Tady máš toho prcka. Vrátíme ho lidem.
Diego: Hmm.
Sid: Oooh, chudinka tygžík vyžlík učel tlamičku. Chuděrka naše mrňavá.
Manfred: Side, tygžík vyžlík půjde v čele.

Diego: Jsem Diego, příteli.
Manfred: Manfred. A nejsem tvůj přítel.

Diego: To mrně prosím, musím ho vrátit stádu.
Sid: Jó, dobrej pokus, křivozubko,
Diego: Říkáš, že jsem lhář.
Sid: To jsem neřek.
Diego: Ale myslel sis to.
Sid: To je hrozná kočka, čte myšlenky.

Manfred: Když si najdeš družku, máš jí být věrný. Ty navíc i vděčný. Teď už mi dej pokoj.

Diego: Aha, vlastní mít nemůžete, tak chcete adoptovat.