prezident Thomas J. Whitmore: Bombu! Atomovku na ně!

(David příjde do prázdné kanceláře, kde Marty, schovaný pod stolem, mluví do telefonu.)
Marty Gilbert: Já vím, mami, tak si to tak neber!
David Levinson: Ať se sbalí a odjede z města.
Marty Gilbert: Proč? Co se děje?
David Levinson: Udělej to.
Marty Gilbert: (Do telefonu.) Hele, mami, poslouchej mě. Sbal si svý věci a jeď třeba k tetě Esther... Nehádej se a jeď! (Zavěsí.) Davide! Proč jsem právě poslal matku do Atlanty? Davide! Davide, tak mluv se mnou!
David Levinson: Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že ten signál ze satelitu se pomalu ale jistě vytrácí?
Marty Gilbert: Ani ne.
David Levinson: Odpočítávají.
Marty Gilbert: Odpočítávají... Co odpočítávají, Davide?
David Levinson: To máš jako šachy. Nejdřív obsadíš strategické pozice a pak v tu správnou dobu... útok. Vidíš? Roztahujou se po celým světě a tímhle jediným signálem se synchronizují. Já to vidím, že asi tak za šest hodin signál zmizí a odpočítávání skončí.
Marty Gilbert: A co pak?
David Levinson: Šachmat.
Marty Gilbert: Ó, můj Bože! Můj Bože! Pane Bože! Musím zavolat bráchovi a svý hospodyni a taky právníkovi... Kašlu na právníka!

David Levinson: Máš pořád tu svou kraksnu?
Julius Levinson: Ty si jí chceš půjčit, Davide? Vždyť nemáš řidičák.
David Levinson: Řídíš ty.
Julius Levinson: Jo, já řídím... Co? Já řídím? Cože...?

Julius Levinson: Každej rozumnej člověk z Washingtonu utíká, jen my dva pitomci tam musíme jet.

(Marty mluví do mobilu.)
sekretářka: Kancelář doktora Katze.
Marty Gilbert: Halo? Dejte mi ihned doktora Katze, prosím.
sekretářka: Je mi líto, není přítomen.
Marty Gilbert: Poslyšte, za třista dolarů na hodinu byste mě hned mohla spojit k němu domu!

(Julius shromážďuje lidi do kruhu.)
Julius Levinson: Vemte se všichni za ruce. Držte se. (Kolem jde pan Nimzicki.) Pojďte.
(Nimzicki se připojí, Julius začne mluvit židovsky.)
Albert Nimzicki: Já nejsem Žid.
Julius Levinson: Nikdo není dokonalej.

Albert Nimzicki: Chápu, že jste rozrušený smrtí své manželky, ale to není omluva proto udělat takovou osudovou chybu!
prezident Thomas J. Whitmore: Ne, já udělal jenom jedinou chybu: že jsem kdy takovýho chytráka jako jste vy jmenoval ministrem obrany!
Albert Nimzicki: Myslím, že nic nechápete...
prezident Thomas J. Whitmore: Naštěstí... je to jediná chyba, se kterou, řekl bych, že už nemusím dál žít.
Albert Nimzicki: Pane prezidente...
president Thomas J. Whitmore: Pane Nimzicki, jste propuštěn.

Marty Gilbert: Davide! Na co máš operátor, když ho vůbec nezapínáš?
David Levinson: Byl zapnutej, jenom jsem se na tebe vybod. Ahoj, co je to tu za zmatky?
Marty Gilbert: To je tady od rána. Já si připadám jako v nějakých padesátých letech. Máme zkraty, padá sníh, všechno nám to tu ruší. (Hodí plechovku do popelnice. David jí vytáhne.) Nikdo neví...
David Levinson: Počkej, Marty. Co to děláš? Ty popelnice na recyklovaný odpady mají asi nějakej svůj smysl, tak co blbneš?!
Marty Gilbert: Tak mě žaluj, ty pitomče! Máme problém!

Marty Gilbert: Ó můj bože, můj bože!

David Levinson: Hups!

David Levinson: Čas vypršel...

(Všichni se jdou schovat do bunkru.)
Marty Gilbert: Schovat se - to není žádná hanba. Radši zavolám mámě.

(V kanceláři prezidenta při evakuaci.)
generál William Grey: Pane prezidente, rád bych zůstal s vámi.
prezident Thomas J. Whitmore: No, to by jste asi měl.