Kapitán: Vzpomínáš si na rok 1952?
Nick Naylor: To jsem ještě nebyl na světě.
Kapitán: Propána, to já byl v Koreji a střílel jsem Číňany.
Nick Naylor: Vážně?
Kapitán: Dneska jsou to naši nejlepší zákazníci. Už jich na střílení ubývá.

BR: Vy ostatní zkuste mlátit hlavou o stůl, dokud z ní něco nevypadne.

Nick Naylor: Dneska, když někdo ve filmu kouří, je to buď psychopat nebo Evropan.

BR: Kouření mladistvých, základ naší obživy, jde do prdele!

Nick Naylor: Týdně se scházíme u Barta, mluvčí výrobců tabáku, alkoholu a zbraní. Říkáme si Parta snů. SNÚ - Smrt na Náš Účet.

Nick Naylor: Vztah mezi nikotinem a rakovinou plic zkoumal třicet let a neprokázal ho. Ten chlap je génius. Dokázal by vyvrátit i gravitaci.

Joey Naylor: Proč jsi řekl té reportérce všechna tvá tajemství?
Nick Naylor: Jseš moc malý, abys tomu rozuměl.
Joey Naylor: Mamka říkala, že to je tím, že más problémy s mlčenlivostí a že bylo jen otázkou času, kdy to nějaký děvce vyklopíš.
Nick Naylor: No, to je jedna teorie.

Lorne Lutch: Vypadáš jako dobrý chlapec. Co děláš? Pracuješ pro ty sráče?
Nick Naylor: Jsem v tom dobrej. Jsem v tom lepší než ve věcech, který jsem kdy dělal.
Lorne Lutch: K čertu, synu. Já byl dobrej ve střílení Vietnamců, ale nezaložil jsem na tom kariéru.

Nick Naylor: Zpráva, kterou musí Hollywood vysílat, je, že kouření je hustý.

BR: Neprodáváme Tic Tac, do prkejnek. Prodáváme cigarety. A ty jsou dostupný, skvělý a návykový. To nám vlastně dělá všechnu práci.

Brad: Nicku, tvoje povolání a všechno kolem něj, doufám, že rozumíš tomu, že pasivní kouření je skutečně smrtící.
Nick Naylor: O čem to mluvíš?
Brad: Jen doufám, že zajišťuješ Joeyovi prostředí bez kouře. To je vše.
Nick Naylor: Brade, jsem jeho otec. Ty jsi chlap, co šuká jeho mámu.
Brad: To nebylo hezké.

Nick Naylor: Polly pracuje pro Radu za větší volnost alkoholu. Příležitostný pijan již od svých čtrnácti. Polly rychle získala výdrž obvyklou spíše pro irské dělníky. V našem světe je tou ženou, která přesvědčila papeže, aby chválil červené víno.