dědeček Gustafson: Přefikni ji, synku, a nebo ji pošli ke mně.

Chuck: Ahoj, Johne. Max mi povídá o tý nový sousedce.
John Gustafson: A co? Co je s ní? Jo, jo, nová sousedka. Přišla ke mně včera v noci na návštěvu.
Max Goldman: Cože?
John Gustafson: Jo, asi v půl druhý ráno.
Max Goldman: Co? Proč by ženská měla chodit na návštěvu v půl druhý?
John Gustafson: No proč asi, ty posero? Proč? Dám si pár piv.
Max Goldman: Ženský a ryby, jakživ ti žádná nezabere, Gustafsone!
John Gustafson: Já už jsem jich tu položil víc než instalatéři trubek.

(Max Goldman si v lékarně kupuje léky.)
Max Goldman: Ještě moment, ještě něco. Potřebuju něco na housera, nebo mě to zabije.
lékárník: Ano.
John Gustafson: Hovno tě to zabije, nevíš vůbec, co to je bolestivé. Jo, to jo. Já mám takovej ischias, že je tvůj houser proti tomu sranda.
Max Goldman: No, jo. Ten bude mluvit o bolesti, měl jsem žlučníkovej kámen jak balón, balón!
John Gustafson: Žlučník, ten bolí jen ženský. Já, když jsem měl pásovej opar, stěžoval jsem si někdy, co? No tak.
Max Goldman: Nepamatuju se, když jsem měl vředy bolelo to, jako když kadíš žiletky.

Ariel Truaxová: Tady máte poštu, nic z toho není pro paní Gustafsonovou a podle stavu vaší koupelny budete asi sám.
John Gustafson: Eh, jo.
Ariel Truaxová: Jste teplej? Heterosexuál nebo homosexuál?
John Gustafson: Ježišmarja.
Ariel Truaxová: To je naprosto normální dotaz.

Snyder: Promiňte, neporadíte mi, pánové? Kde bych našel pana Gustafsona?
John Gustafson: Gustafson? Ne to ne.
Max Goldman: Pana Johna Gustafsona?
Snyder: Ano, tak.
Max Goldman: Eh, myslíte toho mizeru, hnidopicha, suchoprda Johna Gustafsona?
Snyder: Víte, kde je?
Max Goldman: Je to blázen, cvok. Potlouká se striptýz barech, co se tam svlíkaj chlapi.
John Gustafson: Ježišmarja.
Max Goldman: No, teda jen když užívá medicínu.
Snyder: Medicínu?
Max Goldman: Bez ní totiž nikdy nevíte... Fláká se po okolí, mluví si pro sebe. Ten chlap je fakt nenormální, pije jak duha, pere se.