Neal Oliver: Koule, měl bych se znepokojovat tím zabijákem?
koule: Ano.
Neal Oliver: Můžeš být trochu přesnější?
koule: Ne.

kapitán Ives: Ironie, že? Američani válčili za svobodu, za zrušení otroctví. A co s ní někteří udělají? Stanou se otroky.

Neal Oliver: Šestnáctiletý kluk ve městě plném párty a legálních drog... Promiňte, ale myslím, že v knihovně ho nenajdeme.

Neal Oliver: Čtyři sta padesát mil do Danveru, čtvrtina nádrže a žádný prachy. No, když se Kolumbus vydal, taky nevěděl, jestli mu bude přát vítr.

Laura: Já jsem Laura.
Neal Oliver: Neal. A to je pan Grant. Kam jedeš Lauro?
Laura: Já? No já... hledám... dokonalou šukačku.
Neal Oliver: Teda, to je zajímavý cíl cesty.
Laura: Tys tam už byl?
Neal Oliver: Neřekl bych.
Laura: Ani já ne. Ale už teď je ten výlet dost vzrušující.
Neal Oliver: Já jen... Jak zjistíš, žes tam už dorazila?
Laura: To je právě ten problém. Jsem tím už úplně posedlá. Ale to tě asi nezajímá.
Neal Oliver: Ale to ne... Jistěže zajímá.
Laura: Poprvé... To moc slavný nebylo. Říkám si: Tak to je teda ono? O tomhle jsou všechny ty písničky? Prostě jen reklamní fígle. Podruhý to bylo o trošku lepší. Potřetí... Jo, to bylo divoký. Počtvrtý ne tak dobrý jako potřetí. A jednou, když už jsem měla dost zkušeností k porovnání mě chytl rapl. Chci říct, co když ten nejlepší byl hned za rohem? Chápeš? A o kolik by byl ten dokonalej lepší? A tady začala moje pouť. Občas se mi stane, že si přeju vstoupit radši do kláštera, ale moje posedlost mi opět dává příležitost. Takže... Ty můj hřebečku, nechceš využít holky, co nedokáže říct "ne"?
Neal Oliver: Už ti někdy nějakej chlap odolal?
Laura: Ne. Pokud to nebyl gay.
Neal Oliver: Dobře, jaký bych měl číslo?
(Laura vytáhne tlustej deník.)
Laura: Dva tisíce čtyři sta šedesát jedna. Ale ty se mi strašně, strašně zamlouváš. A cítím něco strašně, strašně zvláštního.
Neal Oliver: Já myslím, že odmítnu, Lauro.
Laura: Co tím myslíš, že odmíteš? Chlapi neodmítaj. O, jsem čistá. Nejsem nakažená, jestli ti jde o tohle. Používám kondomy, ty nejlepší druhy. Tak pojď, Neale. Udělej mi to.
Neal Oliver: Dobře... Dobře... Pomalu. Pomalu!
(Neal zastaví u krajnice.)
Neal Oliver: Já to neudělám. Konec!
Laura: Takže ty... Ty nejsi pořádnej mužskej? Potkáš skutečnou ženskou a změkneš jak svíčka? Bojíš se, že bys neobstál, co?
Neal Oliver: To se nikdy nedovíš, že? Protože když nic nebude, nebudu číslo dva tisíce a bůhví kolik. Budu číslo jedna. Ten jedinej, kterýho si budeš pamatovat po zbytek života. V noci budeš vzhůru a přemýšlet o mě. Říkat si: Byl to on? Odpověď je ano. Já jsem ta dokonalá šukačka. To, co nikdy mít nebudeš. Dokonalej ve všech směrech.
Laura: Dobře. Už přestaň. Přestaň!
Neal Oliver: Tohle se blíží zenu. Je to báječný. Ještě nikdy jsem v ničem nebyl dokonalej.
Laura: Tys mě ošukal! Mentální soulož. A bylo to hrozný.
Neal Oliver: Mně se to líbilo.

Laura: Zdravím, pánové. Jedete mým směrem?
Neal Oliver: Jestli jedete na západ.
Laura: Teď už jedu. (na Granta) Hele, co kdyby jste si skočil dozadu, protože tady fešák by měl na mě rád hezkej výhled. A když bude v zadu, uvidíte i vy.

O. W. Grant: Jak já říkám: Hrátky s lidmi může být slušná zábava.

O. W. Grant: Povím ti, že svět je úplně jiný místo, když neustále nemyslíš na sex. Nebo všechno k sexu nevztahuješ.
Neal Oliver: No... To asi jo... Počkat! Jak to můžete vědět? Jak můžete vědět, jaký je něco, co jste nikdy nezažil.

O. W. Grant: Baví mě to. Vždycky by sis měl najít něco, co tě baví. I když přiznávám, že jsem uvažoval o změně kariéry. O práci ve skladu nebo že bych se možná stal prostitutem.
Neal Oliver: Jste gay?
(Grant na něj hodí takovej chtivej pohled a přikývne.)
Neal Oliver: Zase se mnou vořete, že jo?
O. W. Grant: Jo. No, pravdou je, že jsem panic. A navždy zůstanu. O svůj penis jsem přišel při velmi podivné nehodě, když mi bylo devět.
Neal Oliver: No jasně.
O. W. Grant: Chceš to vidět?
Neal Oliver: Jo, ukažte.
(Grant mu to ukáže a Neal ztratí na chvíli kontrolu nad autem.)
Neal Oliver: Kruci!
(Grant se směje.)

O. W. Grant: Jsem vtipálek na palubě života.

servírka: Ano, budete si přát?
Tolbert: Patnáct dvojitých cheesburgerů, prosím.
servírka: (do kuchyně) Patnáct dvojitých cheesburgerů s sebou!
Tolbert: Ne, ne s sebou, sním si je tady.
servírka: (do kuchyně) Počkej moment! (na Tolberta) Vy sníte patnáct dvojitých cheesburgerů, všechny jen vy sám?
Tolbert: Jo. Myslíte si, že je patnáct moc?
servírka: Víc než moc.
Tolbert: Tak jen dvanáct. Rovný tucet.
servírka: Heleďte pane, jste opilý nebo co?
Tolbert: No já nevím. (otočí se na štamgasty) Opije se člověk po šesti pivech?
chlápek: Kamaráde, dám stovku na to, že nesníš dvojitejch cheesů ani šest. Natož dvanáct.
Tolbert: Takže podle vás jsou ty cheesburgery velký, co?
chlápek: Stovku na to, že nesníš šest dvojitejch cheesů.
Tolbert: No, já mám docela hlad. Ale možná máte pravdu. Dvanáct je opravdu moc. (na servírku) Víte co? Dejte mi dva dvojité se sýrem, třikrát smažené kuře, jeden sendvič se slaninou, dvakrát žitný chleba s ementálem, kuřecí steak, krůtí sendvič a dvě misky papriček s porcí cibule navíc. A jeden kus od každého z těch koláčů.
servírka: Od každého koláče jeden kus? Ještě něco?
Tolbert: Třikrát cibulové prstýnky. (na chlápka) To je mnohem rozumnější oběd, než dvanáct dvojitých cheesburgerů. (na servírku) A prosím bez oblohy.

Neal Oliver: A já myslel, že žádný další mezistátky už se nezřizujou.
O. W. Grant: Víš, když dálnice oficiálně neexistuje, žádná pravidla pro ni neplatí.
Neal Oliver: Dobře. Jak je možný, že jsem na dálnici, která není na mapě a jedeme do měst, který asi taky neexistujou.
O. W. Grant: I v seznamu některá čísla nenajdeš. Tak proč by to tak nemohlo být s dálnicemi a městy?
Neal Oliver: Ne. To neberu. Musí existovat lepší vysvětlení.
O. W. Grant: Lepší vysvětlení? Tak jo. Co takhle... Paralelní dimenze? Nebo se ti to zdá? Nebo to nějak souvisí s tvým přáním? Nebo jsi po té ráně kýblem v komatu? Nebo třeba jsi možná mrtvý.
(Neal začne nesrozumitelně mumlat, jak je poslední možností šokovaný.)
O. W. Grant: Co bys ještě chtěl, hochu? Nedal jsem ti jedno, ale hned šest vysvětlení. Všechna rozumná. Chceš odpověď? Jednu si vyber. Nic to nezmění.

(Neal přijede na I 60.)
Neal Oliver: No teda, já to našel.
O. W. Grant: To bylo nevyhnutelné.

O. W. Grant: Jinej chlápek chtěl zase skvělý, dokonalý sex každý den. S nádhernou ženou dle jeho výběru bez otěhotnění. A tak mu každý den chobí hanbatý časopisy a jedno balení ubrousků.

O. W. Grant: Jeden mladý pár si přál svatbu. A šťastný život až do smrti. Tak jsem vyhodil jejich auto. Přímo před kostelem, cestou na líbánky.

Neal Oliver: Vy jste ten čísník z mých narozenin.
O. W. Grant: O. W. Grant.
Neal Oliver: Neal Oliver. To je hrozná náhoda, že se znovu potkáváme zrovna tady.
O. W. Grant: Jen pokud věříš na náhody. Já dávám přednost nevyhnutelnosti. Události jsou nevyhnutelné. Kdyby nebyly, nestaly by se.

Neal Oliver: Proč já? Proč ne pošta? Nebo někdo jiný?
Ray: To ti nepovím.
Neal Oliver: Nepovíte mi to proto, že nevíte nebo proto, že víte, ale nechcete?
Ray: Ať tak či tak, vyjde to nastejno.
Neal Oliver: A co za to dostanu?
Ray: To ti nepovím.

Neal Oliver: Prošel jsem?
Ray: Ne. Ale občas někdo projde.
(Ukáže mu červené piky a černé srdce.)
Neal Oliver: Černý srdce, červený piky? Ale to je přece podvod.
Ray: Zkušenost tě naučila, že všechna srdce jsou červená a piky zase černé. Protože mají podobný tvar. A je pro tebe jednodušší je rozpoznat podle předchozí zkušenosti, než aby připustil možnost, že mohou vypadat jinak. Vidíme, co čekáme, že uvidíme. Což nutně není to, co opravdu tu opravdu je. Děti, které nikdy karty nehrály tímhle testem pokaždé projdou. To přivádí k myšlence, kolik dalších věcí je přímo před tebou. Obrazy, zvuky, pachy. Ale ty je nevnímáš, protože na to nejsi zvyklý. Dobrá zpráva je, že pokud ten test zopakuje, projdeš. Jakmile už víš, že srdce mohou být černá a piky červené, tak je rozpoznáš. Nervová síť tvého mozku je jako mezistátní síť dálnic. Je snažší jet z jednoho dobře přístupného místa do druhého. Ale místa mezi, mimo dálnici, která tam jsou, většina lidí jako splašená mine.
Neal Oliver: No, je to dobrej trik, ale žádný červený piky a černý srdce neexistujou.
Ray: Jak to můžeš vědět?

Neal Oliver: Když to řeknu, už se to nesplní.
O. W. Grant: Ale to jsou babský povídačky. Přání by se mělo vždycky vyslovit. To máš jako s karmou - zhmotni představu a možná se ti splní.
Neal Oliver: O tom jsem nikdy neslyšel.
O. W. Grant: Je to pravda. Věř mi. Já to vím.

Quincy: V legendách všech velkých kultur se vyskytuje nějaká postava, která plní přání. Kromě amerických. Arabové mají džiny, irové mají skřítky, číňani draky a opice, evropani mají lesní víly a lesní duchy, ale co máme my?
Zack: Hmmm... Santa Clause?
Quincy: Santa Claus nosí dárky, neplní přání.
Zack: Satan! Ten přání plní.
Quincy: Satan tu už byl před naší kulturou, a navíc přání neplní, uzavírá smlouvy.
Zack: Dobře, vzdávám se. Koho teda máme?
Quincy: Nikoho.

Neal Oliver: Existuje jedna teorie. Je-li vesmír nekonečný a čas bez konce i začátku, stane se úplně vše. To znamená, že každá událost je nevyhnutelná. Včetně těch, které jsou nemožné.

vizitka: Říkej co chceš a mysli to vážně.

koule: To ti nepovím.

O. W. Grant: Někteří lidé prostě nevědí, co si přát!