Chester: Pijem na krásu našich koní a rychlost našich žen!

Ted: Pane, nejsem tu sice dvakrát rychle, ale zato mám všechno, co jste si přál.
Chester: To je dobré, rychle se ani pejsek nevyčůrá, to mi nevadí.

Theodor: Já jsem Theodor.
Angela: Máš malé zpoždění, Theodore.
Sigfried: Nezatěžujme se faktem, že holt neumíš časovat. Důležitý je, že jsi tady...

Theodor: Prosím vás, kde je pokoj čtyři sta čtyři? Popíjel jsem u baru a teď se totálně neorientuju...
Ted: Bohužel se taky totálně neorientuju!
Theodor: Aha...
(Theodor otevře dveře. Angela stále pokračuje ve svém pojmenovávání.)
Angela: Koňaře, sáňkaře, rejdila...

Angela: Asi takhle... Čím menší tvůj, broučane, tím větší Tedův.
Sigfreed: Ukaž mi ho!
Angela: Ukaž mu Pepíka, Tedy.
Sigfreed: Netahej sem Pepíka!
Angela: Nebuď malichernej, on je majitelem přírodního úkazu. Pojmenování je nepodstatné. Máš třeba úd, dělo, svalovce, tahouna, nálož, balón, pruďase, cukrouše, štiku, valiče, banána, vokurku, saláma, cigáro, klobásu, doutníka, kyj, ptáka, lanaře, Big Bena, pana Šťastnýho, hrombijce, divotvorce, tágo, vítěze, pistoli, Paegase, hadici, oře, třetí nohu... Třetí nohu, osla, kudlu, násadu, nářadí, divouna, juniora, hlavičku, chlapečka, princátko, císaře, stator, rotor, motor... tryskadlo, matador, divočák, sloní kel, had... síláka, čiperu, generála...

Angela: Ty jsi vážně mizera! V klidu, jo? Když jses na mě vyrajtoval. Jestli máš kouska cti, přiznej to!

Angela: Pokud nazýváš láskou mojí hrůzu z toho, že se tu bude povalovat nějaké mrtvé tělo zdechliny, není divu, že naše manželství dopadlo, tak jak dopadlo.
Sigfreed: Ne... Jasně jsem v tvým hlase slyšel obavu, nevykládej!

(Ted uvízl v okně, když se snažil volat o pomoc. Nad ním je na balkoně nějaký muž, který nevypadá moc dobře.)
Ted: Uvízl jsem v situaci, která se dá vysvětlit jedině horko těžko. Nicméně... Zeptám se přímo, myslíte, že byste mohl zavolat policii, pane? Je vám dobře, pane? Pane?
muž: Led!
(Muž na balkoně Teda pozvrací.)

Ted: Bacha... Víš, kdo jsem? Theo... Obr.

Sigfreed: V čem je problém, sokolíku? Nechce se ti postavit?
Ted: Pane! Tu vaši hru už nehraju.
Sigfreed: Brzy to skončí a pak se vrátíš k mamince, Theodore...
Ted: Ted! Jedině Ted.

Sigfreed: Nevadí, že ti říkám Teddy, že ne synku?
Ted: Ne... V pořádku.
Sigfreed: Hochu, bylo nebylo... Měl jsem živýho králíčka. Jmenoval se taky Teddy. Hrozně rád lezl po Anděle a žižlal jí ouško. Jenže ty nejsi králíček! A to po ní lezeš taky... A to mě festovně dere!

Angela: Na slovní hrátky není čas, rozvažte mě!
Ted: Velectěná, hodně bych ocenil, kdyby jste řekla tomu pošukovi, že se šeredně moc plete.
Angela: Velevážený, nevyskakujte si, octl jste se v situaci, ze které se hned tak nedostanete.
Ted: Kdyť já vás ani vůbec neznám... Jste úplně cizí!
Angela: Na začátku jsou cizí všichni, Tede. Časem se to upraví.

Sigfreed: A teď dřep! Běda jak se hneš!

Sigfreed: No tak šup, ven s tím, ratlíku.
Ted: Rozhodně vás nechci pohněvat, pane, ale mám za to, že chtěla říct: Ano!
Sigfreed: Ty mě chceš provokovat, Theodore?
Ted: Absolutně ne, pane.
Sigfreed: Myslíš, že nevím, že má ta ženská roubík v puse? Zajímá tě, jaktože to vím?
Ted: Jak, pane?
Sigfreed: Protože já jsem jí ho do tý huby dal!

Sigfreed: Řekl, že lámu jinýho chlapa...
Ted: A co logika?
Sigfreed: Řekl, že lámu jinýho chlapa!
Ted: Řekl, že lámu jinýho chlapa!

Sigfreed: Kde jsem skončil? No jasně... Teď už vím. Brachu, hej.
(Dá mu pistoli.)
Ted: Hm... Co chcete?
Sigfreed: S tím si nehraj, to není vlček! Vopakuj po mě. Pojď sem. Pojď. Já... Já...
Ted: Já...
Sigfreed: Theodor...
Ted: Theodor...
Sigfreed: Se pokorně...
Ted: Pokorně...
Sigfreed: Pokorně!
Ted: Pokorně!

Sigfreed: Theodore, tahle situace nás spojuje... Tebe, mě a naši Andělu... Kusanda, co? Žádám pouze omluvu...
(Zazvoní telefon.)
Sigfreed: Ach... Ne... Co je? Kdepak , tady je to v pořádku, Sáro. Děláme tu účtařinu. Vyřizujeme oučty... Jo... V oboru se vyznám. Čau, bambino!

Sigfreed: Budíček, proutníku! Čas na úvod do problematiky...
Ted: Že by manželská nevěra?
(Chytne Teda pod krkem.)
Sigfreed: No tak abysme si to vyjasnili, Theodore. Theodore, jo?
Ted: Ted je lepší...
Sigfreed: Ted... Hm. Kamaráde... Moje žena mi nasadila parohy.

Ted: Dobrý večer přeji... Je tu někdo?
Sigfreed: Co čekáš, Theodore? Lacinej kabaret?
(Vytáhne pistoli.)
Ted: Ááá... To... Tohle je čtyři sta čtyřka? Ovšem. Přišel jsem v nesprávný čas.
Sigfreed: Nezatěžujme se faktem, že holt neumíš časovat... Hlavně, že jsi tady.

Ted: Ovšem, pane. Čtyři sta čtyři, pane. Led. Jsem tam v cuku letu. To je rytmus... Disko!

Kiva: Ty bláho! Tak to chci bejt čarodějnice a hned!
čarodějka: Výborně...
Kiva: Jo!?
čarodějnice: Vždyť jseš!

Eva: Dělali jsme to rovnou v tom bazénku.

Ted: Sakra fix. Betty mě zabije.
Eva: Kdo je Betty?
Ted: Jenom šéf.
Eva: Tak to jo.
Ted: To jo.

Eva: Mým snem je stát se porodní bábou. Už jsem byla u čtyř porodů. Umím zabránit vaginální laceraci.
Ted: Že by? To je dobře. Moc. Ve spodním sektoru chlapi rádi mají jasno.

Ted: Je to proti hotelové etice: Žádný sex s klientelou.

čarodějnice: Jestli ho nepodojí do deseti minut, tak tam vlítnu a udělám to sama.
(Druhá čarodějka se jí vysměje.)
čarodějka: To bys to musela umět.

Ted: Tak schválně, já mám pod čepicí.
Eva: Nuže... Je nás pět. Athéna, Jezabel, Raven, Elspeth a já máme sabat.
Ted: Jako slet čarodějnic?
Eva: Ano.
Ted: Aha.
Eva: No prostě... Celých čtyřicet let se snažíme zvrátit zlou kletbu, která spoutala naši bohyni Dianu. Byla to nádherná panna. V řemesle se, ale vyznala a čarovala jedna radost. Stalo se to zde. V tomto apartmá o její svatební noci. Vrthl sem žárlivý milenec a proklel Dianu. Její manžel se proměnil v růžovou rybičku. A naše krásná bohyně se změnila v reliéf svatebního lože. Tohle je Diana. Ta blondýnka.
(Podá mu její "fotku".)
Ted: Tak to je síla. Ta Diana se s tím nepáře... Inu... O jejím panenství se dá s úspěchem pochybovat...
Eva: Milenky měla, to ano, ale třešničku na dortu si schovávala pro manžela...

Athéna: Udělejte pro nás ještě něco... Rozveselte nám naši Evičku. Necháme vás o samotě... Nepožívej ústa!

Ted: Tady Tedy, pikolík...
Athéna: Ano, pane pikola. Vstupte!

čarodějnice: Evo, máš jednu hodinu, abys přinesla nové sperma. Hodinu. Dokaž mi, že jseš dobrá čarodějnice.

čarodějnice: Hloupá busarko! Spolkla jsi sperma? Že ne? Řekni! Viď, že ne?
Athéna: To jsi to nemohla dělat rukama?
čarodějnice: To jenom dokazuje, jak mizerně se umíš ovládat, Evo. Maminka tě neučila, že jsi nesmíš dávat do pusy všechno, co najdeš?

Athéna: Diano, ó naše čistá a nádherná. Neseme ti oběti, které zruší to prokletí, které dopadlo na tvou hlavu. Vzalo ti milencovo sémě, vysálo pannenskou krev, zbavilo života... Uctíváme tě symbolickým rituálem: Taneční kreace.

Athéna: Slétly jsme se dnes na Silvestra, abychom vzkříily bohyni Dianu, jenž se právě v tomto pokoji v kámen proměnila... Dnes je tomu čtyřicet let.

Athéna: A syrové maso. Játra, budou-li k mání.
Kiva: Já chci hranolky, ty kozo Rózo, s rozmarýnem a rituálem.
(Athéna kopne Kivu.)
Kiva: Au...
Athéna: Sklapni, ty skřete!

Athéna: Jdeš pozdě, Evo.
Eva: Promiň mi to, Athéno. Čekala jsem na dítě, ale placenta se zasekla.
Athéna: Jaký porod je pro tebe důležitější, Evo? Porod smrtelníka, nebo bohyně?
Ted: Nějaké další přání, dámy?
Athéna: Ano! Potřebujeme pár věcí. A sice: svízel siřišťový a rozmarýn. Jde tedy spíše o polotovary z kuchyně. Pane?! Posloucháte mě?
Ted: Rozmarýn.
Athéna: A mořskou sůl. Špetka stačí bohatě. Nebo košer sůl, kdyby nebyla mořská...

Eva: Jak dlouho tady pracujete?
Ted: Asi hodinu. Slabou jednu.

čarodějka: Máte tu pokoj na lásku?
Ted: Myslíte novomanželské apartmá? Jděte támhle. Minout to nemůžete.
čarodějka: Ano! Správně. Dávám jen najevo, že cestu znám. A že tě nezdržím dotazem.
Ted: Kdepak... Klidně můžete. Kde máte zavazadla?
čarodějka: Cestuji nalehko!
(Ukáže mu své koště.)

(Chová kocoura.)
čarodějka: Ty můj malej sígre, znám tvý černý fígle... Hm. To víš, že tě milujínkuju. No. Ano...

Ted: Čím posložím, milostivá?
čarodějnice: Mám tady rezervaci... V novomanželském apartmá... Kivo!
Kiva: No, co je?
čarodějnice: Kolikrát jsem ti říkala, že nemáš kouřit?
Kiva: Ty taky kouříš.
čarodějnice: A taky jsem závislá.
Kiva: Tss! Vítáme vás u dnešního Áčka. Téma pořadu: Jsem pokrytec.
čarodějnice: Kivo, nebuď drzá!
Kiva: Neokřikuj! Nejsi moje máma.
čarodějnice: Právěže jsem.
Kiva: Jaktože teda spolu spíme?

starý muž: A zásada číslo jedna: Co je v domě, není pro mě!

starý muž: V tomhle hotelu bejvalo padesát zaměstnanců. Padesát. Nakonec jsem já ten poslední trouba. Dělal jsem tady lautr úplně všechno. Byl jsem hotelový pikolík, jak se patří. Poskok. Víš co to znamená poskok? Poskok? Cože to je? Poskok? Víš, proč se tomu tak říká? Nevíš? Hm.
(Zasměje se.)
starý muž: Nic hlubokýho nečekej, je to prostý jak facka. Host si na tebe zazvoní a ty holt skáčeš. Skáčeš sem a tam.
Ted: Potkával jste tu i filmové hvězdy?
(Starý hotelový sluha se zasměje.)
starý muž: No sakra! Aby ne? Rin Tin Tina jsem venčil osobně, hochu... Kdepak... Hvězdy stříbrnýho plátna, co ti mám vykládat?
(Ukáže mu čepici, kterou nosil jako pikolík.)
starý muž: Co říkáš tomudle? Dej si to na hlavu. Hoď to tam. No tak... Šup, šup, šup... Nekoukej. Ukaž jak ti sluší... Věřil bys tomu, že jsem ji nosil padesát let? Půl století, chlapče. Jak to letí... Ach bože... Dost legrace. Je nejvyšší čas sbalit fidlátka... Jo, jo. No jo, sokolíku. tak já půjdu. Hele, kluku, pamatuj si: Drž se dál od dětí, vyhýbej se prostitutkám a pozor na paničky. Teď vztyk! Pěkně zčerstva. Rozlučíme se. Mimochodem... Dýško víš jak dostat? Natáhni ruku. Tak dlaní nahoru. A úsměv. Úsměv jako z reklamy. A výraz, hochu, výraz. A když ti nedaj nic, vem tě ďas... Držgrešle!

Ted: Váš tatíček pravil, že pečovatele nemá rád, že jim nevěří a dobře dělá. Povím vám, co prováděli mně... Hrozně nerad jsem chodil spát. Znáte to, jste v nejlepším, chcete si hrát. Puch, musíte spát. Děsný! Moje vychovatelka byla chytrá. Jak na to šla, aby mne s konečnou platností upoutala na lůžko? Mázla mi tendle zázrak pod nosánek... A něco málo na oči. A měla mě, kde chtěla. To jest na lůžku... Ech... Mějte oči zavřené! Pálí to jako ďas. Strašně, hodně, moc...
synek: A co ráno?
Ted: Mějte oči zavřené. Ten účinek do rána pomine. Ale střeste si je otevřít dříve.
dcerka: Vy s tím máte zkušenost?
Ted: Ano... Dosti smutnou. A podívejte dneska.
děti: My nemůžeme.
Ted: Báječné! To je účel... Sladké sny.

(Ted zavolá na policii.)
Ted: Policii! Je to naléhavé... Teď jdou stranou všechny fóry. Válí se tu coura.
dcerka: Co jí nadáváte?
Ted: Ticho, smrade! Ne! To není běžné. Je to mrtvá coura.
dcerka: Ty sprosťáku!
Ted: Leží na pravým poloboku mezi matracemi.
(Sára do Teda bodne stríkačku. Ted začne poskakovat a řvát.)
Ted: Ááá! Ááá... Ááá... Ááá... Ááá...
(Šlépne na ovladač a omylem se naladí erotický kanál. Od cigarety a vylitého alkoholu chytne koberec. Ted se chytne mrtvoly za nohu, aby nespadl. Vyndá si stříkačku z nohy a v tom přijdou rodiče dětí. Vidí, jak hoří celý pokoj, jejich syn kouří cigaretu, dcera pije šampaňské, Ted stojí na jedné noze se stříkačkou a drží se mrtvoly, která vypadá stokrát hůř, jak tchoř. Ted se navíc začne přitrouble smát. Otec upustí opilou ženu a praví nezapomenutelnou větu.)
otec: Nezlobily vás?

dcerka: Koukněte se pod matrace!
Ted: A proč?
dcerka: Je tam to tělo. Copak to necejtíte?
Ted: To jsou vaše nohy!
dcerka: Sakra!
(Odsune matrace. Ted začne zvracet.)
Ted: Pro Kristovy rány, co tady dělá ta ženská?

(Najde děti, když kouří a pijí alkohol.)
Ted: Bože můj! Sodoma v komoře. Tohle je moc. Rodiče se vám vracejí z flámu. Za tenhle binec nenesu zodpovědnost.
(Vlepí synkovi facku.)
synek: Au!

(Na Sáru, aby zakryla mrtvolu.)
synek: Proboha, schovej to! Děkuju.

(Přichází jejich rodiče.)
Ted: Maria... Panno!

(Mluví do telefonu, poté, co Sára zavěsila.)
Ted: Teda, ale já tam teď hned jdu. A jestli v tý cimře žádná mrtvola nebude, tak jednu udělám z tebe! Ty parchante!

(Děti zavolají znovu.)
Ted: Co jsem řekl?
dcerka: Umyla jsem ji.
Ted: Tu tygří mast?
dcerka: Jo! Vás to nikdy nenapadlo? Zvedněte zadek a zavolejte poldy! Neboť v mé posteli je mrtvola. Smrdí jako tchoř a vypadá stokrát hůř. Dělejte něco, nebo vás táta zamorduje. Ten to bere, pane, hákem!

(Opět volají Tedovi na recepci.)
Ted: Sklapni, spratku!
dcerka: Tede!
Ted: Co votravuješ, sakra? Kdo je mrtvej?
dcerka: Neznám ji, ale mrtvá je.
Ted: Co?
dcerka: V posteli leží mrtvý tělo.
Ted: Blbost! Vedle tebe chrní brácha.
dcerka: Ne! Je to mtvola ženy. Leží v posteli. Pod matracema.
Ted: Viděla jsi tělo?
dcerka: Ano!
Ted: Vyloučeno! Na očích máš tygří mast. Nevidíš ani ň. Padej do kutlochu!

synek: Co zase blbneš?
(Dcerka odsune postel a tam leží nějaká lehká děva, bohužel mrtvá a vypadá naprosto strašně.)
synek: Ááááá!

synek: Ty koukáš na televizi?
dcerka: Jo! Jestli se chceš dívat taky, umej si obličej.
(Synek si jde umýt obličej do koupelny, ale napálí to do zdi.)
dcerka: Bacha!

Ted: Dadejte... Celou noc. Sic vás udám rodičům za to šampaňské. Pá...

Ted: Váš tatíček pravil, že pečovatele nemá rád, že jim nevěří a dobře dělá. Povím vám, co prováděli mně... Hrozně nerad jsem chodil spát. Znáte to, jste v nejlepším, chcete si hrát. Puch, musíte spát. Děsný! Moje vychovatelka byla chytrá. Jak na to šla, aby mne s konečnou platností upoutala na lůžko? Mázla mi tendle zázrak pod nosánek... A něco málo na oči. A měla mě, kde chtěla. To jest na lůžku... Ech... Mějte oči zavřené! Pálí to jako ďas. Strašně, hodně, moc...
synek: A co ráno?
Ted: Mějte oči zavřené. Ten účinek do rána pomine. Ale střeste si je otevřít dříve.
dcerka: Vy s tím máte zkušenost?
Ted: Ano... Dosti smutnou. A podívejte dneska.
děti: My nemůžeme.
Ted: Báječné! To je účel... Sladké sny.

synek: Pyžámko nám nedáte?
Ted: Chcete být elgantní, i kdyby přišlo zemětřesení?
děti: Chceme!
Ted: Vidíte, tak zůstaňte, jak jste... Tady toto je klasická, tradiční, tygří mast. Hajněte si, milánkové. Zavřete očička, řeknu vám pohádku...

Ted: Krekerky ne? Večerka. Hele, nechci vás nutit, drobotino, ale čůrat by se mělo.

dcerka: Tohle nejsou sušenky.
Ted: Sušenky došly, proto vám nesu mléko a krekry. Stížnosti zamítám předem. Sněste to a na kutě!
synek: To je beton.
Ted: Namočit do mléka! V mléce rázem změknou...

Ted: Přeji hezký večer, dětičky. Nesu mléčko a dobrůtky. Hned jak to spapkáte, bude se, co? Bude se spát.
dcerka: Teďka máme jít spát?
Ted: Cituji vaše pány rodiče: Před půlnocí do hajan, že?

(Poté, co najdou stříkačku, se děti rozhodnou střílet s ní na terč. Dcerka vezme rtěnku a namaluje terč na obraz.)
dcerka: Tohle je střed terče. Ten bude za sto bodů. Tohle je za deset. Tady je dvacítka...
(Synek střelí. A přímo do středu terče. Kousek od hlavy jeho sestry.)
dcerka: ...Tohle. Hergot počkej, než budu z dostřelu... Zírej, takhle to frkaj experti.

(Dcerka opět volá na recepci.)
dcerka: Tede, ahoj. Tady je Sára.
Ted: Kdo je mrtvý? Nikdo? Sláva. Proč obtěžuješ?
dcerka: Chci vám pouze sdělit, že to ty pokojské pěkně flákaj. Nechaly v šuplíku pěknej binec... Jehlu a stříkačku. Co kdyby se to dostalo do rukou dětem? Nebo to patří k vybavení pokoje? Pošlete sem někoho, ať to tu uklidí.

(Synek dostane nápad: Vypít šampaňské jejich rodičů.)
synek: Podej otvírač!
dcerka: Hmm...

dcerka: Povídám, vypni to a hned!
synek: Ségra... Tobě smrděj nohy.
(Dcerka si přičichne k nohám.)
dcerka: Pěkně kecáš.
synek: Teda nekecám.
dcerka: Ne! Mě nesmrděj... Tak schválně. Klidně si čuchni.
(Jde k ní.)
dcerka: Tak co je?
(Synek si čichne, dcerka ho kopne do obličeje a přepne na kanál s pohádkami.)

(Dcerka volá ne recepci Tedovi.)
Ted: Recepce.
dcerka: Tede?
Ted: Co jsem řekl? Když nebudete otravovat, přinesu vám mléko a sušenky.
dcerka: Zrušte ten pornografický, televizní kanál!
Ted: Bez souhlasu tvých rodičů se nesmí kanály přelaďovat, ani rušit.
dcerka: Tak aspoň vypnout. Vypnout by se to dalo. Jsou tam sprosťárny...
synek: Tý jo...
Ted: Počítač říká: normální program.
dcerka: Kašlete na kompjůtr a poslouchejte mě. Vrtí se nám tady nahá ženská... Brácha je z ní paf.

(Synek naladí v televizi erotický kanál.)
synek: Koukni, honem. Striptýz!
dcerka: Přepni to! Na to se přece koukat nesmíš...
synek: Máme se koukat na televizi.
dcerka: Ale na tenhle pořad ne. Přepni to! Dej to sem!
synek: Hele... Nech mě!
(Dcerka Sára ho kopne.)
synek: Au. Ty jseš ale blbá...

dcerka: Ty jseš ale smraďoch.
(Synek si přičichne ke svým nohám.)
synek: Ne. Ne. Vždyť nesmrděj.
dcerka: Málo ne...

Ted: Pravidlo je tedy jednoduché: Chovejte se tak, jako by tady byli vaši rodiče. Kdybyste náhodou něco potřebovali, brnkněte! Zatím pa.
dcerka: Táta to povídal jinak... Neříkal něco, ale cokoli.
Ted: Vida ji. Já mám moc práce a nepoletím sem pro kdejaký rozmar. Takže se pokuste, děťátka, ty svoje touhy omezit. Děkuji.
dcerka: Dali jsme vám pět set dolarů. Takže ne něco, ale cokoli. Jinak rozhněváte otce.
Ted: Inu... Kdybyste cokoli potřebovali v případě nutnosti. Dívejte se na televizi, když budete hodné, přinesu vám mléko a sušenky. Tak pa. Pa. Pa.

Ted: Děti... Řekněme si zásady: Když budete zlobit, nezlomím vám vaz.
(Louskne prsty.)
Ted: Konečně jsem to moh dát dál. Když jsem byl malý, také mi to řekli... Jenomže oni nežertovali.

otec: Jestli se mým dětem něco stane...
(Ted se začne přitrouble smát.)
otec: ...tak si mě nepřej, ratlíku.

matka: Hlavně ať jsou do půlnoci v posteli.
Ted: Do půlnoci? Nemám je spíš o půlnoci vzbudit? Je Silvestr.
otec a matka: Ne!

otec: Jedno sto, dvě stě, tři sta. Tu máš!
Ted: Vy jste říkal pět set.
otec: Ne! Říkal jsem tři sta.
Ted: Ne, pane. Zřetelně jste říkal pět set.
otec: Jsem teda lhář?
Ted: Ne, pane. Ale podle všeho jste již zapomněl na první verzi: pět set.
otec: Moje první verze byla: tři sta. Konečná hláška rozhoduje.
Ted: Bude-li konečná hláška pět set, tak si plácneme.
otec: Chceš sprostě handlovat?
Ted: Ne, pane. Ale práce mám nad hlavu a hlídat vaše děti je job za všechny peníze.
otec: Jak to muvíš o mých dětech?
Ted: Klid, pane. Nic ve zlém. Toliko definuji vzniklou situaci.
otec: Ačkoli je to fakt job za všechny prachy. Má recht. Dostaneš pět set. Co se dá dělat.
matka: Lezete nám pěkně do pěněz, hádě.
otec: Jak se jmenuješ?
(Utrhne z Tedova obleku jeho vysačku.)
otec: Ted! Kdyby ste cokoliv potřebovali, volejte Teda.

otec: Pane jo! Chcete pět set dolarů?
Ted: Ovšem.
otec: Dám vám tři sta.
Ted: Tři sta dolarů?
otec: Jo!
Ted: Tři sta beru.
otec: Aby ne. Moje děti se tady budou dívat na televizi. Chci abyste je zkontroloval každou půlhodinku.
Ted: Mám je hlídat?
otec: Jo! Tak nějak. Přeberete nad nima dozor, pak je uložíte do postele. A tak.
Ted: Pošlu pro hotelovou opatrovnici.
otec: Ne! Těm nedůvěřuji. Moje děti jsou bezpečnější samotné, než s nějakou úchylnou pedofilkou, kterou jsem navíc, nikdy v životě neviděl.
matka: A co tenhle? Jak můžeš vědět, co je to zač.
(Chytí pevně Teda, až mu skoro rozdrtí čelist.)
otec: V tom je přece ksicht dobráka.
Ted: Velice rád bych vám pomohl, pane. Ale leč bohužel, jsem tady dneska sám.

Ted: Vaše šampaňské, pane.
otec: Už je pozdě... Nechte ho chladit.
matka: Ale já bych si dala.
otec: Na tom večírku ho budeš mít moře, když na to příde, můžeš ho vypít všechno a úplně se zbourat. Položte ho tam!

dcerka: Co to děláš?
synek: Utíkám. Už mi to tu leze krkem.
(Vrátí se otec s matkou.)
otec: Co jsem říkal? Sekat latinu!
synek: Ano, tati.

otec: Změna! Jdem sami. Vy se dívejte na televizi. Ale do dvanácti budete ležet a spát.
synek: Do dvanácti?
otec: My se vrátíme později. Možná... A sekat latinu!

otec: Mám nápad. Co takhle nechat děti doma?
matka: Myslíš úplně samotné?
otec: Ne! S televizí... Co?

matka: Nesfouknem pak něco?
(Otec jí foukne kouř na záda.)
matka: Myslela jsem to obrazně.

otec: Tak! Vidíš? Když máš vlasy dozadu, vypadáš bezva. Jako já, jako já.

Ted: ... a pak jsem byl znásilněn čarodějnicí!
Margareth: Myslíš starou, vrásčitou s bradavicí na nose?
Ted: Nene, byla mladá, byla to krasava!
Margareth: Hmm, Tede, tak o co teda jde?

holčička: Mám kontrolní otázku: Máte na svém pokoji injekční stříkačky? My ano, tak jsem se chtěla zeptat, jestli patří k běžnému vybavení pokoje.
Sigfreed: Ne, stříkačky tady nemám, ale mám tady nabitou zbraň!
holčička: Taky dobrý...

mladá čarodějka: Bohyně Diano, mě stal se malér, sperma svého pila chtěla jsem ti dát, ale když stříkal a byl tak akorát, já zapomněla daru a spolkla jeho šťávu.

Angela: To je škoda, že dneska nemáš kuráž zavrtat svůj velepenis.
Sikfreed: Tak velepenis!
Angela: No.
Ted: Ne, ne, ne, ne!
Sikfreed: Ukaž mi ho!
Ted: Dvakrát velký není.