kapitán Tůma: A ta z pošty si vám taky sama lehla do trávy?
vojín Kouba: Ne, ta musela hned domů. Má prý bráchu hroznýho vola.

velitel: Když okolo lítají helikoptéry, tak to znamená, že se po lese potloukají paragáni. Jednak se uměj bezvadně rvát a jednak berou zajatce. Oni mají za to opušťák a vy budete mít průšvih, Kořínek.
voják Kořínek: Jen ať zkusí přijít, dostane takovou ránu, že se vrátí s botama od sněhu a s banánem v ruce.

kapitán Tůma: Součástí dnešního výcviku v neznámém terénu je zpestření které mě dnes ráno napadlo. Proč mě to napadlo? Odpovím si sám. Né vždycky se budete moci v bojové situaci spoléhat na kuchyni. V týlu nepřítele se budete muset spolehnout hlavně sami na sebe. Přesně řečeno - obstarat si jídlo z místních zdrojů. Představte si, že jste dva dny vůbec nic nejedli...
vojín Jirsa: To mě půjde, já bych zblajznul třeba ježka.
kapitán Tůma: Neříkej, Jirsa. To bych do tebe nikdy neřek... Nicméně, abyste to měli jednodušší, vysadil Kouba v prostoru vaší skupiny šest slepic.

příslušník VB: Copak to s tou Ávií, to je v pořádku, našli jsme ji přesně tam, jak řikal do telefonu, to neni problém. Problém je v tom mase co tam bylo. Proto jsme taky byli rádi, že se v tom autě našla průkazka té stopařky.
kapitán Tůma: Jaký stopařky, Kouba?
Milan Kouba: Ale to byla jenom taková epizoda.
kapitán Tůma: Epizoda?! Při plnění bojového úkolu, jo?

Milan Kouba: Ale k čemu by mě bylo maso? To už by bylo jednoduší nechat si ty peníze.
příslušník VB: Jaké peníze?
Milan Kouba: Těch šest tisíc.
příslušník VB: Jakých šest tisíc?
Milan Kouba: Co jsem našel v té řeznické košili. Když jsem je poslal, nezůstala mi ani koruna. Ta slečna z pošty za mě dokonce musela zaplatit lístek, když jsem ji pak pozval do kina.
kapitán Tůma: Z pošty, jo? Tak vy jste byl včera v kině?!

major Průcha: (do telefonu) Cože? Jaký ženský? Na jakým záchodě?
(Tůma se začne usmívat.)
major Průcha: (do telefonu) Podivejte se, Koubu chytli před hodinou kus od Lipovce, ano?! Udělejte si tam pořádek a nemotejte mi hlavu, ano?! Jsou to cvoci, lháři a bordeláři! Konec!
kapitán Tůma: Copak? Něco nového?
major Průcha: Jsou to cvoci, lháři a bordeláři, už jsem řekl.

major Průcha: Vy jste slíbil tomu, kdo projde, opušťák?
kapitán Tůma: (nevinně) Já?

major Průcha: Nechtěl dolů, nechtěl. Ale musel. A pral se.
kapitán Tůma: Někoho zmrzačil?

velitel milice: Ten mizera si z nás šoufky dělat nebude.

kapitán Tůma: Ženský jsou skvělá věc!
Milan Kouba: Ano.
kapitán Tůma: Mají dvě nohy, hlavu plnou pitomejch nápadů a... Různý jiný ústrojí, kterýma zblbnou každýho normálního chlapa.

kapitán Tůma: Já nevím, Kouba, kdy vy přijdete k rozumu. Snad vás ten půst, kterého se vám nyní dostalo, poučí o tom, že ne vždy každá iniciativa je pravá a žádaná.
Milan Kouba: Ano.
kapitán Tůma: Jen se smějte, na mě to neplatí, já nejsem ženská. Ze mě totiž hned tak neuděláte vola.
Milan Kouba: Z vás a vola, soudruhu kapitáne? No to přece ani nejde.

Truneček: Co z toho?
kapitán Tůma: Slepice má zobák, dvě křídla, dvě nohy... Trunečku, a co má ještě slepice?
Truneček: Maso, soudruhu kapitáne.

kapitán Tůma: Součástí dnešního výcviku v neznámém terénu je malé zpestření, které mě ráno napadlo. Proč mě to napadlo? Odpovím si sám. Ne vždycky se budete moci v bojové situaci spoléhat na kuchyni. V týlu nepřítele se budete muset umět spolehnout hlavně sami na sebe. Přesněji řečeno, obstarat si jídlo z místních zdrojů. Představte si, že jste dva dny vůbec nic nejedli.
Jirza: To mně půjde. Já bych zblajznul třeba ježka.

Milan Kouba: Do lesa se jim nechce... Jestli se bojej nebo co?
kapitán Tůma: Bojová slepice se nesmí bát ničeho. Dejte jí patřičnej rozkaz a uvidíte.

kapitán Tůma: Šlapetka! Co tady šlepete vodu?

Milan Kouba: Ja mám času.

hlas ve vrtulníku: Vzhůru dolů!