John Constantine: Jmenuju se Constantine, John Constantine. Ty hajzle.

Chas Kramer: Johne, jak jsi moh tohle udělat, když jsi věděl, že mi to auto nepatří?
John Constantine: Řekl jsem ti, že máš odjet.
Chas Kramer: To máš pravdu, Johne, tos mi řek. Ale kdybys mi taky řek, že z okna vyhodíš tunový zrcadlo s nasraným démonem, vodjel bych s tím trochu dál.

Angela Dodsonová: Odpusť mi, otče, zhřešila jsem. Dva týdny jsem nebyla u zpovědi... a dneska jsem zabila. Dalšího člověka. Ani jsem... mu neviděla do tváře, prostě... jsem střelila a umřel. Většina policajtů slouží dvacet let a ani jednou nevystřelí. Proč musím vždycky vědět, kde ti lidi jsou, kam mám namířit a kdy mám vystřelit? Říkám si, otče, že se mnou není něco v pořádku. Že jsem zatracená.
otec David Garret: Bůh s tebou má určitý záměr. Všichni jsme v rukou božích. Vina nesmí zastínit tvoji víru.
Angela Dodsonová: Ano, já vím. Pořád se o to snažím.

John Constantine: Tolikrát jsem už vyhrál. A byly to věci, o kterých většina lidí ani neslyša. A teď mě má zabít tohle.
(Podívá se na cigaretu.)
Dr. Leslie Archerová: Nebudeš první ani poslední.

(Dr. Archerová Johnovi oznámí, že má rakovinu plic. Ten si zapálí.)
Dr. Leslie Archerová: Jo, to je skvělej nápad.

Dr. Leslie Archerová: Měl by ses na to připravit, Johne. Na všechno.
John Constantine: Není třeba. Vím docela přesně, kde skončím.

(Angela chce nastoupit do výtahu, ve kterém je John.)
Angela Dodsonová: Moment! Jedete do podzemí?
John Constantine: To se ještě uvidí.
(Zavře dveře a odjede jí.)

Gabriel: Vím, o co ti jde, synu.
John Constantine: Pořád mě sleduješ svým vševidoucím okem, Gabrieli? To mi lichotí.
Gabriel: No, mohl bych ti klidně vyprávět o tom, že pastýř pečuje i to ty nejvzpurnější ovečky, ale nebylo by to ode mě upřímné.

Gabriel: Pořád si chceš koupit jízdenku do nebe?
John Constantine: A co Ďáblovi sluhové, který jsem vrátil do pekla? Už to by mi ji snad mělo zajistit, ne?
Gabriel: Už jsem ti říkal mockrát, že takhle to přece nefunguje.
John Constantine: Proč? Copak jsem mu nesloužil dost? Co ode mě chce?
Gabriel: To, co chce od všech. Sebeobětování. Víru.
John Constantine: Prokristaboha, vždyť já věřím!
Gabriel: Ty nevěříš. Ty něvěříš, ty víš. A to je rozdíl. Ty to vidíš.
John Constantine: Nikoho jsem o tuhle schopnost nežádal. Je to prokletí, se kterým jsem se narodil.
Gabriel: Je to dar, Johne. A tys ho promrhal svým sobectvím.

Gabriel: Všechno, co jsi kdy udělal, jsi dělal jen pro sebe, jen aby sis zase koupil jeho milost.
John Constantine: Pitomý pravidla! Nekonečný předpisy kdo půjde tam nahoru, kdo skončí v pekle, a proč vlastně? Vždyť nám ani nerozumíte. To ty bys měl skončit v pekle, ty hybride. Proč já, Gabrieli? Chce mě potrestat, co? Nechodil jsem dost do kostela? Nemodlil jsem se? Dal jsem o pět dolarů míň do kostelní pokladničky? Tak proč?!
Gabriel: Ano, umřeš mladej, protože od patnácti let kouříš třicet cigaret denně. A půjdeš do pekla, kvůli životu, který jsi ved. Jsi v hajzlu.

(John a Angela stojí před kostelem, oba zklamaní. Prší.)
John Constantine: Aspoň, že venku je hezky. Vždycky měl příšernej smysl pro humor. A jeho pointy jsou přímo vražedný.

Chas Kramer: Já vím, kam jdeš, Johne. Vím to moc dobře. Jdeš k Midnitovi.
John Constantine: Hele, nemáš náhodou čekat v autě?
Chas Kramer: Je to útočiště pro podivný týpky. Něco sem vo tom čet, Johne.
John Constantine: Nemáš tolik číct, je to jen bar.
Chas Kramer: Je to jenom bar? Jasně! Papa Midnite je rytíř dobra, ale dodržuje neutralitu.

Midnite: Jak dlouho to už trvá?
John Constantine: Pár měsíců. Možná rok.
Midnite: Včera večer jsem měl dojem, že hřmí. To asi Satanovi kručelo v žaludku. Jsi prej jediná duše, pro kterou by si sem přišel osobně.
John Constantine: Jo, slyšel jsem.

Midnite: Jsem si celkem jistej, že ses mi sem nepřišel vyplakat na rameno.

John Constantine: Potřebuju použít to křeslo.
Midnite: Johne, nejde jen o to, že by tě to skoro určitě zabilo, ale jak víš, jsem neutrální. A pokud existuje Rovnováha, nemůžu se přidat ani na jednu stranu.
John Constantine: Než ses stal barmanem, tak ses jako šaman postavil proti... kolika? Třiceti ashgarům? A já...
Midnite: Tys byl Constantine. Velkej John Constantine. Kdysi.

(John chytí do sklinky pavouka a foukne mu tam kouř z cigarety.)
John Constantine: Vítej v mým životě.

Angela Dodsonová: Moji sestru včera zavraždili.
John Constantine: Upřímnou soustrast.
Angela Dodsonová: Díky. Léčila se v Ravenscar a tam... skočila ze střechy.
John Constantine: Říkala jste, že ji zabraždili.
Angela Dodsonová: Ano, ale... Isabela by si nikdy nevzala život.
John Constantine: No jasně! Psychouši se přece nezabíjej. To by bylo šílenství.

Angela Dodsonová: Moje sestra se dostala na psychiatrii, protože začal být paranoidní. Najednou začala mluvit o démonech, o andělích... Myslím, že jí k tomu někdo pomoh. Prostě mám dojem, pane Constantine, že ji někdo přesvěčil, aby z té střechy skočila. Legie... ďáblů nebo nějaká sekta.
John Constantine: Zní to jako pouhá teorie, detektive. Zlomte vaz.
Angela Dodsonová: Myslela jsem si, že s vašimi znalostmi byste mi moh aspoň ukázat cestu.
John Constantine: Jo, proč ne...
(Ukáže na dveře.)

Angela Dodsonová: Moje sestra byla katolička. Víte, co to znamená? To znamená, že kdyby si vzala život...
John Constantine: Její duše by šla přímo do Pekla. Tam by ji trhali na kusy. Pořád znovu a znovu. Křik a příšerná muka. Na věky věků. Je to tak? Aspoň přibližně?

John Constantine: Detektive! Co kdybych vám řekl, že Bůh a Ďábel se spolu vsadili? Že je to taková dlouhodobá sázka o duše všech lidí?
Angela Dodsonová: Vemte si prášek, ano?
John Constantine: Zkuste mi věřit. Žádný přímý kontakty s lidma, to je základní pravidlo. Jenom skrytej vliv, a uvidí se, kdo vyhraje.
Angela Dodsonová: Dobře, řekněme, že vám věřím. Proč to dělají?
John Constantine: Těžko říct, možná jen pro zábavu... Nevím.
Angela Dodsonová: Ah, takže pro zábavu? Co je zábavnýho na tom, když chlap umlátí ženu? Když matka utopí svý vlastní dítě? A vy si myslíte, že za to může Ďábel, ano? To zlo je v nás, pane Constantine. Je v lidech.
John Constantine: To je pravda. Máme vrozenou schopnost provádět příšerný věci. Ale někdy do toho zasáhne něco dalšího a trochu nás to popostrčí.
Angela Dodsonová: No, díky za přednášku, ale... já v Ďábla nevěřím.
John Constantine: To byste měla, on totiž věří ve vás.

Angela Dodsonová: Jestli to bude nějakej magickej rituál, nebudete potřebovat svíčky a pentagramy, aby to fungovalo?
John Constantine: Vy snad nějaký máte?
Angela Dodsonová: To je šílenství.
John Constantine: Jo.

Angela Dodsonová: Pokusil ses o sebevraždu?
John Constantine: Nebyl to jenom pokus, oficiálně jsem byl dvě minuty mrtvej. Ale když překročíš tu hranici, čas se zastaví. Věř mi, dvě minuty v pekle jsou jako celej život. Když jsem se vrátil, věděl jsem, že všechno, co vidím, je skutečný. Nebe i Peklo jsou tady, za každou zdí, za každým oknem... Ty světy stojí vedle sebe a my vězíme mezi nima. Andělé a démoni se nemůžou dostat do naší dimenze, místo nich tu máme tvory, kterým říkáme hybridi. Ovlivňujou nás. Můžou nám jenom šeptat do ucha, ale jediný slovo ti dokáže dát veškerou odvahu nebo změní tvoji největší radost v nejhorší noční můru. Poloviční démoni i poloviční andělé tu žijou s námi. Říkají tomu Rovnováha. Já tomu říkám hnusný pokrytectví. Takže když nějakej hybrid poruší pravidla, chytnu ho za flígr a pošlu ho zpátky do Pekla. Všechny chytit nedokážu, ale doufal jsem, že si tím zajistím klidnej odpočinek.

John Constantine: Spáchal jsem sebevraždu, Angelo. Po smrti můžu skončit jen na jednom jediným místě.
Angela Dodsonová: Zkoušíš si koupit cestu do Nebe?
John Constantine: A co bys dělala ty, kdyby tě zavřeli do vězení, do kterýho jsi dostala polovinu vězňů?

Angela Dodsonová: Bůh s námi má jistě určité záměry.
John Constantine: Je to jen kluk pozorující mraveniště. Žádný záměry nemá.

Angela Dodsonová: Johne, v Listech Korintským žádná sedmnáctá kapitola není.
John Constantine: V Pekle je Bible a v ní mají jednadvacet kapitol.
Angela Dodsonová: Oni mají v Pekle Bibli?
John Constantine: Je v ní odlišnej popis zjevení. Svět prý neskončí rukou Boží, ale dojde k znovuzrození pod vládou Pekla. Podle mě ale nezáleží na tom, jakej oheň to bude.

Beeman: Kapitola šestnáct, verš dvacet devět, třicet. Proboha! Tak to je dost zlý. "Jen hříchy syna překonají hříchy otce."
Angela Dodsonová: Jakýho syna?
John Constantine: Ale on se sem nemůže dostat, Beemane. Nemůže se sem přece dostat.
Angela Dodsonová: Čí je to syn? Syn Boží?
John Constantine: Ne, ten druhej. I Ďábel má svýho syna.
Beeman: Tady to je. Je to znamení Mammona, Ďáblova syna.

Beeman: Píše se tu, že Mammon nemá trpělivost s vládou svého otce, a touží si vytvořit své vlastní království ohně a krve. Jo... Mammon je tím posledním démonem, kterýho bysme tady potřebovali.

Angela Dodsonová: Takže mám se svlíknout úplně, nebo zůstat oblečená?
(John kouká.)
Angela Dodsonová: Johne?
John Constantine: Přemejšlím o tom.
(Angel se usmívá.)
Angela Dodsonová: Johne?
John Constantine: Nech si to na sobě.

Angela Dodsonová: A proč zrovna voda?
John Constantine: Je to univerzální spojovací kanál. Ulehčuje přechod z jedný dimenze do druhý. A teď se mě zeptej, jestli je i v Pekle.
Angela Dodsonová: Je v Pekle voda?

(John se chystá na Baltazara.)
Angela Dodsonová: Můžeš ho jen tak zabít? Co Rovnováha?
John Constantine: Tenhle hybrid ji porušil, když začal zabíjet moje přátele. Přidám závaží na opačnou stranu.

(John znapalmuje Baltazara dračím dechem.)
Baltazar: Oheň! Z toho jsem se zrodil!
John Constantine: Vyklop, jak se sem chce Mammon dostat. Mluv, ty zasranej hybride.
(John po něm hodí ampulku se svěcenou vodou.)
Baltazar: To je lepší, ve vší přirozenosti.

(Baltazar škrtí Johna.)
Baltazar: Nad tím nemůžeš vyhrát. Zkus si to užít.

Baltazar: Brzy tě u nás přivítáme.
John Constantine: To asi sotva.
Baltazar: Tentokrát se z toho nevykroutíš. Vrátíš se zpátky do Pekla.
John Constantine: Já jistě. Ale ty sotva.

Baltazar: Co to děláš?
John Constantine: Přečtu ti poslední pomazání.
Baltazar: Ušetři mě těch vašich zaříkávadel.
John Constantine: Víš jaký to je, dosáhnout skutečnýho opuštění? Budeš přivítán v Království nebeském. Démon v nebi. Změnit se tak v mouchu, abych to viděl.

John Constantine: Řekni mi, jak se sem chce Mammon dostat a můžeš se vrátit do tý svý hnusný díry. Ach jo, Baltíku. Užij si to. In nomine patris, et fili, et spiritus sancti. Nechť je Bůh milostiv a sejme z tebe všechny tvé hříchy. Komu odpustíš hříchy na zemi, tomu jsou odpuštěny v Nebi. Tak jak to snášíš? Přijmi svého syna do svého království. Ve jménu otce, syna, i ducha svatého. Amen.
Baltazar: Sangre de Dio! Boží krev...
John Constantine: On ho našel?
Baltazar: To, co zabilo božího syna, dá život synu Ďábla.
John Constantine: Mimochodem, než dosáhneš odpuštění hříchů, musíš o to požádat. Kreténe.

Angela Dodsonová: To, že pospícháš znamená, že jsi něco zjistil?
John Constantine: Ježíš nezemřel na kříži kvůli těm hřebům, ale zabilo ho kopí toho vojáka.
Angela Dodsonová: Kopí osudu. Jsem katolička, Johne, znám příběh ukřižování.

Chas Kramer: Kdo je teď krysa v šatech, ty hajzle?

Midnite: Ty ses snad úplně pomátnul!
John Constantine: Nech toho. Potřebuju použít to křeslo.
Midnite: Nebudu pomáhat ani jedný straně. Existuje Rovnováha.
John Constantine: Na tu se ti vyseru.
(Midnite vrazí Johnovi ruce do těla.)
Midnite: Jak ses opovážil v mym baru?!
John Constantine: A tohle je neutralita? Pěkná blbost. Jsi jedinej, kdo ještě hraje podle pravidel, Midnite. Hraješ si na Švýcarsko, ale lidi kolem nás umíraj! Henessy. Beeman. Kdysi to byli i tvoji přátelé, vzpomínáš si? Potřebuju pomoc! Ber to jako moje poslední přání.
Midnite: Hraješ nebezpečnou hru.
(Vytáhne z Johna ruce a ten spadne na zem, po ránách není ani stopy, jen spálený fleky na košili)
John Constantine: Ta košile stála dvě stě dolarů.

Midnite: Ten malej hajzlík se už celý věky snaží překonat svýho taťku. Nechce se mi ani pomyslet, co by se stalo s tímhle světem, kdyby se sem dostal.
(Midnite odhalí židli.)
John Constantine: Už jsem zapomněl, jak je to velký.
Midnite: Dvě stě duší prošlo v Singsingu tímhle kusem nábytku.

Midnite: Jak dlouho sis už nezasurfoval?
John Constantine: Tohle člověk nezapomene.
Midnite: Tím si nejsem jistý.

Midnite: Hele, neděláš to kvůli tý holce?
John Constantine: Do jistý míry to nedělám jenom kvůli tý holce.

Chas Kramer: No do hajzlu, vy jste určitě papa Midnite.

Chas Kramer: Hele, Johne, neuraž se, ale nemyslím si, že je to bůhví jakej nápad podnikat sólový výpravy, abys spasil svět. Je to prostě moje volba. Nevím, co si tom myslí papa, ale...
Midnite: (pobaveně) Vem ho s sebou, Johne. A pak ho zabij.

John Constantine: Takže poslední představení...

John Constantine: Ahoj, jmenuju se John. Právě porušujete Rovnováhu. Rozejděte se nebo vás čeká deportace. Vás všechny. ... Pozdravujte v pekle.
(Dá k požárnímu detektoru zapalovač, začne pršet svěcená voda.)

Gabriel: Ty máš teda neuvěřitelný ego.
John Constantine: Gabrieli? Měl jsem to tušit. A potom Zlý obdrží zemi.
Gabriel: Chceš mě soudit, Johne?
John Constantine: Zrada. Vraždy. Genocida. Možná jsem úzkoprsej.
Gabriel: No tak, snažím se jen lidstvo dovést k tomu, co mu předurčil Bůh.
John Constantine: Tím, že odevzdáš zemi synovi Ďábla? Něco tu nehraje.

Gabriel: Vy přece dostáváte nejcennější dar, ne? Stvořitel může spasit každýho z vás. Vrahy. Násilníky. Pedofily. Může vás spasit všechny. Stačí se jenom kát a přijme vás do své náruče. Ve všech světech, v celým vesmíru se tímhle nikdo pochlubit nemůže, kromě člověka. A to není spravedlivý. Když vás milostivý Bůh tak miluje, zařídím, abyste si jeho lásku opravdu zasloužili. Pozoruju vás už dlouho. Jenom tváří v tvář hrůze dokážete najít svoje vznešenější já. A ve vás je tolik vznešenosti. Takže... na vás sešlu bolest. Sešlu na vás hrůzu. Abyste se zase mohli povznést. A ti z vás, kteří přežijí vládu Pekla na zemi, budou zas hodni Boží lásky.
John Constantine: Gabrieli, ty si šílenej.
Gabriel: Dnes večer začne cesta ke spáse. Právě teď.

John Constantine: Vím, že nepatřím mezi tvý oblíbence, ani mě nechceš přijmout ve svým domě, ale teď bych potřeboval tvoji pomoc. Prosím.

John Constantine: Lou, něco tě zdrželo.
Lucifer Ahoj Johne. Johne, jak je? Jsi jediná duše, pro kterou jsem chtěl přijít osobně.
John Constantine: Slyšel jsem. Můžu?
(John si vytahuje cigára.)
Lucifer Ale jistě, jistě. Mám jejich akcie.
John Constantine: Hřebíček do rakve.
Lucifer To je dost příhodné.
(Johnovi vypadne zapalovač z ruky.)
Lucifer No jo, řízneš hluboko, přeřízneš si šlachy, pak už jen těžko hejbáš prstama. Počkej, pomůžu ti.

Lucifer: Mám pro tebe připravenej úžasnej zábavní park plnej krvavejch atrakcí.
John Constantine: No ty jsi ale zlatíčko.

John Constantine: Co tvoje rodinka?
Lucifer: Jo, daří se nám. Práce, práce, práce. Potřebujem si oddáchnout.
John Constantine: Říká se, že ten tvůj kluk je prý celej po tobě.
Lucifer: No, to víš, snažil jsem se.
John Constantine: Je vedle v místnosti.
Lucifer: No jo, to víš, kluci.
John Constantine: S Gabrielem.
Lucifer: Eh! No, dobrej vkus zrovna nemá.
John Constantine: Mají Kopí osudu.
Lucifer: Eh. Mají kopí osudu. (Zasměje se.) Nebo to je zase jeden z tvejch triků?
John Constantine: Jdi se přesvědčit. Čekal jsi na mě dvacet let, Lou. Tak dvacet vteřin ještě vydržíš.

Gabriel: Lucifere?
Lucifer: Tenhle svět bude můj... jednou. Ty jsi byl nejlepší z nás, Gabrieli, tak snad víš, co to je... ctižádost.
Gabriel: Syn zatracení. Malý roh. Nejvyšší zlo.
(Lou se směje.)
Lucifer: Po těch jménech se mi stýská. Je čas vrátit se domů, synku.
Gabriel: Rozdrtím tě pro jeho slávu.
(Gabriel zaútočí pěstí, ta se zastaví těsně pře Louovým obličejem.)
Lucifer: Vypadá to, že tě někdo hodil přes palubu.

Lucifer: Takže?!
John Constantine: Takže co?
Lucifer: Takže co chceš? Odklad?
John Constantine: Ta její sestra... Isabela...
Lucifer: Co je s ní?
John Constantine: Nech ji odejít.
Lucifer: Ty se chceš vzdát svýho života, aby ona skončila v Nebi?
(John přikývne.)
Lucifer: Tak jo. Už se stalo. Můžem vyrazit, Johne.
John Constantine: No jo.
(Potáhne si z cigára a típne ho do louže vlastní krve.)

(Umírající John se vznáší směrem k Nebi.)
Lucifer: To ne! Tenhle patří mně!
(John na něj ukáže zdvižený prostředníček. Lou chytne jeho tělo a roztrhne mu košili.)
Lucifer: Ne, ty budeš žít, Johne Constantine. Ty budeš žít - (Vrazí mu ruce do těla. John křičí bolestí.) - abys mohl dokázat... že tvoje duše... skutečně patří jenom Peklu! (Vyndá mu ruce z těla a drží v nich Johnův bordel z plic.) O, ty budeš žít. Ty budeš žít...

(Gabriel se vynoří z vody.)
John Constantine: On je člověk. Nezasloužíš si bejt člověkem.
Gabriel: Toužíš po odplatě? Neříkáš si teď, že by ses rád pomstil? Udělej to. (Podá Johnovi jeho zbraň.) Udělej to. Pomsti se. Ukonči můj život. Tak do toho. Udělej to. Staň se rukou boží. Je to tvoje volba. Vždycky to byla tvoje volba.
(John na něj míří zbraní.)
John Constantine: Jo.
(Flákne mu pažbou.)
John Constantine: Tomuhle se říká bolest, zvykej si na ni.
(John s Angelou odchází.)
Gabriel: Moh jsi mě zastřelit, Johne. Vybral sis lepší cestu. Vidíš, že to dokážeš.

John Constantine: Něco pro tebe mám.
Angela Dodsonová: Cosi mi říká, že ty na kytky moc nebudeš.
(John jí svěří Kopí osudu.)

John Constantine: Myslím, že Bůh má s každým z nás určitej záměr. Musel jsem umřít, dokonce dvakrát, aby mi to došlo. Jak se praví v Písmu: Cesty páně jsou nevyzpytatelné.