Rudolf II.: Á, sám mistr Kelley k nám zavítal! Nuže vězte, vzácný magistře, tu vaši krasavici umělou, ten špalek, který jste utesal v konjunkci smrku a borovice, tu vaši Sirael si vetkněte za klobouk.

Rudolf II.: Vidíte nás?
Edward Kelley: Tak trochu.
Rudolf II.: No ovšem, dals tam málo ropušího sádla.

Rudolf II.: Kde je Golem?
Rusworm: Podle rozkazu vaší císařské milosti vnikl jsem s vojskem do synagogy, ale Golem nikde.
Rudolf II.: No ovšem, když se celou noc pije a fechtuje, ve vrchcábech fortuna pokouší a za frejema pídí, oči otupí. A vtip utone ve víně. Nenašel Golema. No jak by mohl, když psal účty za lampasy, fedrpuše, pozamenty, kyrysy, šavličky! Zloději jste, a kujóni! (Rozbije vázu.) Všechno ven!

Scotta: Vzácný dobrodinče můj...
Rudolf II.: Jeronýme Alessandro Scotto, mluv, co je s elixírem mládí?
Scotta: Snad géniové zodia káli, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohému starci...
Rudolf II.: Na to se tě neptáme.
Scotta: Možná, že zmýlil jsem se v planetární klasifikaci považuje drchničku a zazichu za rostlinu Saturnovu, kterou je bezesporu fenykl.
Rudolf II.: Odpovídej, na co jsme se ptali. Co je s elixírem?
Scotta: Třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem. Zkrátka, elixír se ne a nedaří.
Rudolf II.: A kolik času ještě budeš potřebovat?
Scotta: Snad týden, snad den ....snad osm let.

Rudolf II.: Dáme na moudrou hlavu pana komořího.

Lang: Vyslanec vašeho nejjasnějšího bratra čeká již třetí měsíc na vaše nejmilostivější slyšení.
Rudolf II.: A my už čekáme třicet let, až našeho nejmilostivějšího bratra sebere čert.

(Císař prochází chodbou s obrazy Mona Lisy.)
Rudolf II.: Langu, kdybychom tak věděli, která je ta pravá, tak bychom si tu pravou nechali a ty nepravé bychom prodali za pravé. Ale co kdyby ta pravá byla taky nepravá? A tak si je necháme všecky, ať jsou pravé nebo nepravé...

Kateřina: Vy jste vrah?
Matěj: Ne, já jsem pekař.

Rudolf II.: (přichází s bolavým zubem) Jó..aja..oma..jíjajaujou ó adonáj! Ó stvořiteli nebe a země, čtyř duchů a živlů, proč trýzníš zub našeho majestátu, proč jsi nám o bolesti celou noc vyspati nedovolil? Ojííí... (rozbije vázu)

Rudolf II.: Hopsa hejsa do Brandejsa.

Matěj: Dnes jsou rohlíčky obzvláště vypečené.

Scotta: Když ta němá tvář se na mě tak hezky kouká.
Rudolf II.: Tak ho píchni do té němé tváře!

Matěj: Ona mě má ráda a neví, že má ráda mě!

alchymista: Chci zhmotnit tmu.

Matěj: Ty nevěříš na elixíry?
Scotta: Ne! Protože je vyrábím.

alchymista: No prostě, nahoru dám švestky, zkvasím to, spálím to, zchladím to, skapu to....
Matěj: ...stáčím to, piju to, chutná to.
Scotta: A říkáme tomu Rudolfovo tajemství.
Matěj: Tak ne! Zapomeňte, že je nějaký Rudolf a nějaký císař a budem tomu navěky říkat slivovice.

Russworm: Já ho propíchnu! Je to rychlé a stavovské!

zubař: Zázrak!
Scotta: Jakýpak zázrak. To udělal asi můj elixír mládí.
zubař: A co jste do něho dal?
Scotta: Já jenom vim, že jsem tam asi nedal to, co jsem tam měl dát.
zubař: A co jste tam měl dát?
Scotta: To jsem právě zapomněl.
zubař: A co jste tam dal?
Scotta: No to právě nevim!

Matěj: Paní, vy ste asi něco pila.

holič: Tak, co tomu říkáš? Buď opravdu omládl, anebo zrezavěl.

Rudolf II.: Chápeš teď lásku? Mluv. Co cítíš?
Katrina (Sirael): Rum.

Rudolf II.: Bojíš se?
sluha: Bojim.
Rudolf II.: Moc se bojíš?
sluha: Moc se bojim.

hraběnka Stradová: Mám dojem, že vám jdu někdy na nervy.
Rudolf II.: Vůbec ne. Někdy strašně.

Rudolf II.: Proč tu nikdo není? My se bojíme samoty. Všechno sem!

alchymista: Patláma, patláma, patláma a žbrluch!

Rudolf II.: Nedělej nám tyhle efekty, když to nečekáme!