sgt. Elias Grodin: Co kurva myslíš, že děláš?
sgt. Bob Barnes: Nepleť se do toho, Eliasi. Tenhle cirkus není tvůj!
sgt. Elias Grodin: Nejseš žádná popravčí četa, zasranče!
(Elias udeří Barnese do hlavy.)

pvt. Bunny: (na Taylora) Jsi slabošská píča, chlape! Vždyť se ti vysmívá! Takhle se šikmooký smějí. No jo, opravdu. (Bunny promluví na vesničana.) Tebe to vážně mrzí, co? Můžeš si oči vyplakat pro Sandyho a Sala a Mannyho.
sgt. Red O Neill: Kašli na to, Bunny. Jdeme! Co říkáš?
(Bunny vzápětí uhodí pažbou brokovnice vesničana do hlavy. Vesničan leží bezmocný na zemi a Bunny ho mlátí pažbou dál do hlavy.)
pvt. Bunny: Kurva práce! Viděl jsi, člověče, jak se mu to posraná hlava rozskočila? Takhle jsem mozek ještě před tím neviděl.

kulometčík King: Ty seš ale kurva cvok... vzdát univerzitu.
pvt. Chris Taylor: Nedávalo to smysl. Nic jsem se nedozvídal. Proč by měli jít chudý kluci do války a proč by to mělo bohatým projít?
kulometčík King: Máme tady zřejmě udatného rytíře.
pvt. Chris Taylor: Asi jo.
kulometčík King: Hovno! Abys mohl takhle myslet, musíš být hlavně bohatej. Každý ví, že bohatý s chudejma vždycky vyjebou. Vždycky to tak bylo, vždycky to tak bude.

kulometčík King: Taylore, jak ses sem vlastně dostal? Vypadáš vzdělaně.
pvt. Chris Taylor: Přihlásil jsem se.
kulometčík King: Cože?
pvt. Chris Taylor: Jsem dobrovolník. Praštil jsem s univerzitou, řekl jsem, že chci pěchotu, bojovou jednotku, Vietnam.

kulometčík King: Třicet devět dní, chvilka k zamyšlení a jdu kurva do píči. Zpátky do světa!

(Elias mluví k Barnesovi.)
sgt. Elias Grodin: Ten chlap mohl být naživu, kdyby měl ještě pár dnů, aby se něco naučil.

(Barnes mluví k jednotce.)
sgt. Bob Barnes: Až příště načapám nějakýho parchanta jak chrápe, tak se osobně postarám, aby za to co nejvíc trpěl. Bez prdele!

sgt. Bob Barnes: Všichni se pořádně podívejte na tu hromadu sraček. Zapamatujte si, jak to vypadá. Zkurvíte přestřelku a já vám zaručím cestu z džungle v pytli na mrtvoly.

pvt. Chris Taylor: Kdosi kdysi napsal: „Peklo je tam, kde rozum není možný.‘‘ Právě tak mi tohle místo připadá - jako peklo. Už teď je nenávidím a jsem tu teprve týden. Příšerný týden, babi. Nejtěžší byla práce v průzkumný rotě. Tenhle týden třikrát. Nevím, co dělám. Rákosník může stát metr ode mně a já o tom nebudu ani vědět. Tak jsem unavený. Vstáváme v pět ráno, celý den se vlečeme, táboříme kolem čtvrtý nebo pátý. Vykopeme jámu, najíme se, pak postavíme noční hlídku proti přepadení, nebo ji pošleme na výzvědy. Nikdo mi neřekne, jak se co dělá, protože jsem nováček.