(V New Yorku. Spěchají na loď.)
policista: Pan Fogg? (Ukáže mu zatykač.) Mohl byste mi dát autogram?
Phileas Fogg: Ale... jistě. A... víte, co se týče té banky...
policista: Já jsem z Irska. (Mrkne na něj.) Dobrá práce.

kapitán: Pane Foggu? Říkám to nerad, ale spálili jsme všechno uhlí. Ale hovořil jsem s posádkou a všichni souhlasí se spálením vlastních bot.
Phileas Fogg: To oceňuji, ale ještě nejsme dost blízko. Získali jsme pouze šest hodin. Ani boty nám už nepomůžou. Musí tu být něco, co můžeme udělat.
(Podívá se na nebe a vidí ptáky.)
Phileas Fogg: To je ono. Mám to. Ptáci!
kapitán: Výborný nápad. Spálíme ptáky!
Phileas Fogg: Ne. Do Londýna poletíme!

Phileas Fogg: Dnes konečně uskutečním to, co bylo pokládáno za nemožné. Člověk prolomí hranici padesáti mil v hodině. A vy máte štěstí, být toho součástí.
sluha: To jistě musím, pane.
Phileas Fogg: Ano. Změníme dějiny, nebo při tom zemřeme.
sluha: Zemřeme? Odmítám být vymrštěn, zraněn elektřinou, nebo si opět poranit nějaký orgán! Dávám výpověď!
(Sluha ze sebe sundá přístroj a odchází.)
sluha: Opravdu není v pořádku.
Phileas Fogg: To poranění elektřinou nebyla moje chyba! Odmítl jste si obléci gumové spodky!

Phileas Fogg: Jsem britský občan. Já se nemám čeho bát!
(Ozve se výstřel.)
Phileas Fogg: Kromě kulek.

Monique La Roche: A jaký máte důkaz?
lord Kelvin: My jsme Královská vědecká akademie! My nepotřebujeme žádné důkazy!