táta: Není ti nic? U večeře jsi ani nepípla.
Janey: Tys byl v bezvědomí na stole.

táta: Poslyš, zlato, já bych nikdy nechtěl, abys udělal něco, co by se ti příčilo. Protože tě mám strašně moc, moc rád. Jestli s tebou ten Jake chce jít jen proto, aby se ti dostal pod sukni, tak ti říkám - jen jdi zlato.

Janey: Tu noc hodně pršelo, no a... na silnicích kluzko.
Jake: Bože, Janey, autonehoda.
Janey: Ne, rakovina.

táta: Dneska vás asi nevyzvednu ze školy.
Janey: Ty jdeš na přijímací pohovor?
táta: Ne, ale budu asi děsně vožralej.
Janey: No, my nechceme, aby jsi řidil ožralej.
táta: Ale já budu řídit! Jenom budu tak sťatej, že vás zapomenu vyzvednout.

Priscilla: Dobře, něco si vyjasníme. To není tleskokracie, jsem roztleskátor, já tady roztleskuju a já mám taky tleskovědnost. Jestli už nikdo nemá tleskámetky, může potleskčovat.

(Catherine přijde ke klukovi.)
Catherine: Ahoj. Já jsem Catherine.
kluk: Jo já vím. před chvílí jsme spolu souložili.
(Catherine se posune o kousek dál a tam stojí asi šedesátiletá paní.)
Catherine: Taky nemáš do čeho píchnout?
paní: Píchnout? Mě ještě nikdo ani nepolíbil.

(Catherine vejde do školy.)
Jakeův kamarád: Co ta tu dělá? Odešla už před třemi lety.

Catherine: Bude to těžký, ale dokážu to.
(Catherine přistoupí k Janey, sundá jí brýle a rozpustí culík.)
Catherine: Tak a je to. Dokázala jsem to.