Marianne de Morangias: Matka mě nechá hlídat. Možná už vědí, že ses vrátil.
Grégoire de Fronsac: Zatracená rodina! Já jim tě unesu...

vévoda de Morangias: (se smíchem) Indiáni mají kněze? To jsou ztraceni.

vévoda de Morangias: Můžeš splodit syna i se ženou naší rasy?
Mani: Když je tma, mají všechny ženy stejnou barvu kůže.

(Stojí se u hromady mrtvých vlků, Mani odjede.)
Jean-François de Morangias: To je zvláštní člověk. Kde jste ho našel?
Grégoire de Fronsac: V Nové Francii.
Jean-François de Morangias: Aha. Takže to je takzvaný Kanaďan?
Grégoire de Fronsac: Je to indián. Irokéz z kmene Mohykánů.
vévoda de Moncan: Indián? Opravdu? Ale vůbec tak nevypadá.

Jean-François de Morangias: Nedokážeš rozpoznat zlo.
kníže de Morangias: Ty ho zase vidíš všude.

Marianne de Morangias: Jste prostopášný.
Grégoire de Fronsac: Zamilovanost není prostopášnost.
(Marianne se šťastně usmívá.)
Marianne de Morangias: Zamilovanost?
(Zvážní.)
Marianne de Morangias: To je tedy k smíchu. Vždyť se ani neznáme.
Grégoire de Fronsac: Myslíte, že mluvím o vás?
(Marriane se naštve a odjede.)

Grégoire de Fronsac: To je směšné, to není bestie.
voják: Máte okamžitě začít s prací.
Grégoire de Fronsac: Mně nemáš co poroučet, žvanile.

Jean-François de Morangias: Přírodozpytec, filozof a ještě felčar. Bravo.

Grégoire de Fronsac: Zůčastníte se Duhamelova honu?
Marianne de Morangias: Samozřejmě.
kněžna de Morangias: Zakazuji vám to.

Grégoire de Fronsac: Lež může znít jako pravda, je-li vyřčena latinsky.

Marianne de Morangias: Jste přírodozpytec? Jak se vám líbí náš kraj?
Grégoire de Fronsac: Prozatím jsem viděl jen jeno krásy. Nejméně jednu.
Marianne de Morangias: Takhle se dvoří muži ode dvora? Ne. Jen si zahráváte s děvčaty z provincie.
Grégoire de Fronsac: Kdyby u dvory byly dívky jako vy, zůstal bych tam.

Jean-François de Morangias: Chlupatý pstruh? Pane, vy žertujete.

Marianne de Morangias: To se nestydíte?
Grégoire de Fronsac: Vlastně ne.

kapitán Duhamel: To jste byl vy, pane, kdo zbil mé muže?
Grégoire de Fronsac: Promiňte, nevěděl jsem, že patří k vám.

Grégoire de Fronsac: Versailles to není, ale víno je dobré.

Thomas d'Apcher: Prosťáček. Četl jste ho?
Grégoire de Fronsac: Markýzi, na hovory o filozofii je poněkdu pozdě.
Thomas d'Apcher: Máte pravdu. A co divadlo?