Frank Drebin: Pořád to samý, chlap najde ženskou, pak ji ztratí. Ženská najde chlapa, chlap na ni zapomene, pak si vzpomene. Ženská umře na Novej rok při tragický havárii vzducholodě.
Jane Spencerová: GoodYear??
Frank Drebin: Ne, ještě horší.

doktor: Paní Nordbergová, ruku vašeho manžela asi zachráníme. Kam vám ji máme poslat?

Jane Spencerová: Franku! Vyslechni mě. Mám pro tebe důležitou informaci. Věř mi, prosím. Vincent Ludwig a já... Nikdy mezi námi nic nebylo. Miluje jednoho Němce.
Frank Drebin: A co ty?
Jane Spencerová: Já miluju poldy.

(Frank Drebin a Jane Spencerová spolu večeří.)
Frank Drebin: Zajímavé. Skoro tak zajímavé, jako ty dnešní fotky.
Jane Spencerová: Byla jsem mladá. Chtěla jsem práci.
Frank Drebin: Ne, ne. Myslím ty fotky z Ludwigových doků.

Frank Drebin: Máte nádherný kotníkový náramek.
Jane Spencerová: Ach... Už mi to zase spadlo.

Jane Spencerová: Vaše práce musí být nebezpečná.
Frank Drebin: Jo, proto mám taky velkou zbraň.
Jane Spencerová: Nebojíte se, že může náhodně spustit?
Frank Drebin: Stávalo se mi to.
Jane Spencerová: A co jste s tím dělal?
Frank Drebin: Myslel jsem na baseball.

(Frank Drebin hovoří na tiskové konferenci.)
Frank Drebin: Střežit bezpečnost Královny je úkol, který policie vděčně přijala. Jakkoliv pitomý se nám může zdát nápad pozvat sem Královnu, jako Američané musíme být velkorysými a pozornými hostiteli.

kapitán Ed Hocken: Jen se ti pokouším říct, Wilmo, že jak se Nordberg uzdraví, uvítáme ho zas mezi poldama.
Frank Drebin: Pokud z něj nebude uslintanej idiot.

Wilma Nordbergová: Franku, to je strašné.
kapitán Ed Hocken: Jenom klid. Tvůj manžel bude v pohodě. S ničím si nedělej starosti. Mysli pozitivně. Nikdy se nepoddej pochybnostem.
Frank Drebin: Ed má pravdu Wilmo, ale s darováním orgánů nečekej na poslední chvíli.

kapitán Ed Hocken: Takhle chlapi neumírají.
Frank Drebin: Jo, to máš pravdu Ede. Když se neotevře padák, to je chlapská smrt. Když tě převálcuje kombajn... Když ti nějakej Laponec ukousne koule.

Wilma Nordbergová: Chudák Nordberg. Byl to moc dobrý chlap, Franku. Nikomu nechtěl ublížit. Kdo mu to mohl udělat?
kapitán Ed Hocken: Těžko říct.
Frank Drebin: Mohla to být gangsterská banda, vyděrač, naštvanej manžel, teplej milenec.
(Wilma Nordbergová začne plakat.)
kapitán Ed Hocken: Franku, měl bys brzdit.

(Frank Drebin je u nemocničního lůžka zraněného detektiva Nordberga.)
Frank Drebin: Nordbergu, to jsem já, Frank. Kdo ti to udělal?
detektiv Nordberg: Miluju tě…
Frank Drebin: Já tebe taky, Nordbergu. Kdo to byl?
detektiv Nordberg: Loď... Loď...
Frank Drebin: Správně, Nordbergu, až se uzdravíš, tak si vyjedem. Uděláme si výlet, stejně jako loni.
detektiv Nordberg: Ne... Drogy...
Frank Drebin: Sestro, dejte mu nějaké drogy. Nevidíte, že má bolesti?
detektiv Nordberg: Ne... Ne...
(Sestra píchne detektivu Nordbergovi injekci.)
detektiv Nordberg: Ne... Heroin... Heroin. Franku!
Frank Drebin: Hele Nordbergu, to bude těžký. Pár dní to zabere, než ti ho seženu.

Frank Drebin: A co Nordberg? Přijel jsem kvůli němu.
kapitán Ed Hocken: Žije Franku, i když to má nahnutý. Doktoři mu dávají padesáti procentní šanci. To znamená tak deset procent.

Frank: Řeknu ti ještě jednu věc. Všechny orgasmy jsem předstíral.

Frank: Vzchop se Ede. To neznamená nashledanou. To znamená, že už tě nechci nikdy vidět.

Frank Drebin: Když vidím pět chlapů jak zapíchnou jednoho za denního světla, tak je zastřelím. To je zase moje politika.
starostka: To bylo parkové nastudování Shakespeara, blbče. Zabil jste pět herců. Dobrých herců.

(Jane si všimne, jak Tanya líbá Franka.)
Jane Spencer: Jak jsi mohla?
Tanya: Je to jednoduché. Jenom mu zasuneš jazyk co nejhlouběji do krku.