Vladislav: Ehm...
Anastázie: Ó, není ti špatně?
Vladislav: Ne, to je jen závist. Podívej. On snad prospí cokoliv.
(Oba se podívají na Dimitriho, který spí jako zabitý.)

Rasputin: Nikdo tě nezachrání, Anastázie!
Dimitri: Chceš se vsadit?
(A dá mu do zubů.)

Rasputin: Ať žijí Romanovci!
Anastázie: Správně! Ani já sama bych neřekla lépe!

Vladislav: Tahle vláda mě hrozně štve! Všechno teď píše červeně!
Dimitri: Cože?
Vladislav: Navrhuji rychlý přesun do nákladního vagónu.
Dimitri: Já navrhuji z vlaku vystoupit.

Rasputin: Vaše královská Výsosti, pohleďte, co s námi těch deset let udělalo. Z vás je krásná, mladá květinka. Ze mě je hnijící mrtvola!

Anastázie: Já jsem myslela, že jsi jel...
Dimitri: Ne...
Anastázie: Tak ty sis nevzal...
Dimitri: To nešlo.
Anastázie: Proč?
Dimitri: Protože já... Já....
(Chcou se políbit, ale do toho jim stěkne Puňťa.)

Dimitri: Odkud je strýc Boris?
Anastázie: A co když mě Sophie nepozná?
Dimitri: Ale pozná. Ty jsi Anastázie!
Anastázie: Já jen, že...
Dimitri: Co?
Anastázie: Ještě před třemi dny jsem neměla žádnou minulost. A teď se snažím zapamatovat si celý život!
Dimitri: Od toho máš mě. Tak, odkud je strýc Boris?
Anastázie: Z Moskvy?

Anastázie: Dimitri, věříš, že jsem kněžna?
Dimitri: Jistě.
Anastázie: Tak už mě přestaň komandovat!

Dimitri: Nehraj si s tou věci a seď rovně! Nezapomeň, že jsi velkokněžna!
Anastázie: A jak to víš, co velkokněžna smí a co ne?
Dimitri: To je moje práce.
Anastázie: Aha!

Anastázie: Půjdeme do Paříže pěšky?
Dimitri: V Německu se nalodíme.
Anastázie: Á, půjdeme pěšky do Německa?
Dimitri: Ne, Výsosti, jdem na autobus.
Anastázie: Á, autobus, to je prima.

Dimitri: Tohle je pro tebe.
(Dimitri ji dá šaty.)
Anastázie: Tys mi koupil stan!
Dimitri: Co tam hledáš?
Anastázie: Ruský cirkus. Někde tu jistě zůstal.

(Anastázie praští Dimitriho do nosu.)
Anastázie: Pardon, já jsem si vás spletla. To jsi ty? Pak je v pořádku!

Martog: Pane, vy jste živý?
Rasputin: Jo, můžeš to tak brát.

Rasputin: Zdá se, že se mi teď, Martogu. Já ji musím zabít sám, osobně.
Martog: To myslíte fyzicky, pane?

Dimitri: Vláďo, vidíš to, co vidím já?
Vladimír: Ehm... Ne.

Anastazie: Mohle místo je... Je jako vzpomínka ze snu.

Martog: Jde o Anastázii. Kéž bych tu práci mohl udělat za vás. Udělal bych ja, a pak hajá a pak újá. A kopnul ji, pane.

Dimitri: Jsi připravená stát se velkokněžnou Anastázií?

Vladimír: Řekni mi, děvče, co tam vidíš?
Anastazie: Vychtrlé budižkničemu, bez minulosti a bez budoucnosti.

Áňa: Sešli mi znamení. Narážku. Cokoliv.

Áňa: Buď vděčná! Ale já jsem vděčná. Za to, že jsem venku!

Sofie: Vypadá jako ona. Ale to vypadaly všechny.

Rasputin: Já se rozpadám!