(Mozart před císařem a jeho rádci vysvětluje, jak jsou vznešené opery nudné.)
Wolfgang Amadeus Mozart: Ale jděte, přiznejte si to! Spíš budete poslouchat svého holiče než Herkula, Horatia nebo Orfea. Jsou tak ledoví, že až serou mramor!

Wolfgang Amadeus Mozart: Vaše Excelence, prosím. Pojďme do paláce. Můžete si promluvit s císařem a říct mu, že Herr Zummer nepřichází v úvahu. Mohl by Elizabeth hudebně uškodit.
Antonio Salieri: Mezi námi, nikdo na světě jí nemůže hudebně uškodit.
(Mozart se začne smát.)
Wolfgang Amadeus Mozart: Podívejte, potřebuji žáky. Bez žáků nevyjdu.
Antonio Salieri: Nechcete mi říct, že žijete v chudobě.
Wolfgang Amadeus Mozart: Ne, ale jsem bez peněz.
Antonio Salieri: Jak je to možné? Vaše koncerty mají přece veliký úspěch.
Wolfgang Amadeus Mozart: Jsou mimořádně úspěšné. Jsou vždycky vyprodány. Ale nikdo mě nenajme. Chtějí mě slyšet, ale nenechají mě učit své dcery, jako bych byl malomocný.

(Mozart si u parukáře vybírá paruku.)
parukář: Jak se vám líbí?
Wolfgang Amadeus Mozart: Všechny jsou tak krásné. Proč nemám tři hlavy? (smích)

císař Josef II.: Nu... A je to!

W. A. Mozart: Tak proč se bavit o sochách z mramoru, které mramor i serou?

Constance: Já chci peníze přímo do ruky.
Amadeus: Já ti dám něco jiného do ruky.

Antonio Salieri: Příliš mnoho not.