Max Burdett: Tohle lidi fakt pijou?
Luc: Milujou to. Připadaj si exoticky.
Max Burdett: Dej mi Jacka na led. Sice to není nóbl, ale když to pil Frank, tak můžu i já.
Luc: Frank? Kdo je Frank?
Max Burdett: Sinatra.
Luc: Bral si Frank deštník?
Max Burdett: To ani když pršelo.

(Telefonát.)
Stan Lloyd: Jo?
Max Burdett: Já jsem ti lhal. Zvládl bych to. Asi takhle: Odpojil bych celý kamerový systém. Stačí vlézt do skladiště. A šel bych tam po desátý.
Stan Lloyd: Proč?
Max Burdett: Na tuhle šichtu se dávají starý poldové.
Stan Lloyd: A takhle to uděláš?
Max Burdett: Když jsem ti to řekl, tak už nemůžu.

Sophie: Jak dlouho jdeš po Maxovi?
Stan Lloyd: Sedm let. Co zmizel ten první Napoleonův diamant. Tenkrát jsem vypálil pár ran za ujíždějícím autem a ráno přinesli láhev šampaňskýho na ústředí FBI a u ní byl vzkaz: "Promiň, příště miř na kola".

Sophie: Proč chlapi vždycky chrání ženy?
Stan Lloyd: Protože krásně voní.
Sophie: Vždycky je v tom sex, viď? Proč nemůžeme být dva poldové, co spolu dělají?
Stan Lloyd: Hele, já s tebou souhlasím. Tak od teďka jsme jen parťáci.
Sophie: Fajn.
Stan Lloyd: Neprobereme to při večeři?
Sophie: Ne, díky.
Stan Lloyd: Nezajdeme do páry? Já tam vždycky chodím se svým parťákem! Anebo ty máš radši výřivku, parťáku? Mám v pokoji obrovskou vanu!

Henri Mooré: Dovolte, abych vás tu provedl. Zdá se vám fér, že domorodci smějí vstoupit do kasína, jen když v něm pracují? A proč by si jen bohatí měli užívat farmaceuticky vyvolané okamžiky osobní introspekce? Pocit bezpečí, který skýtá vlastní samopal... Potěšení, které přináší finančně oceněná dámská společnost. Ani sociálně slabým by tohle nemělo být odpíráno!

(Max žádá Lolu o ruku.)
Max Burdett: První diamant, který jsem koupil. Miluju tě, Lolo Cirillo. Vezmi si mě.
Lola Cirillová: Pod jednou podmínkou.
Max Burdett: Splním ji.
Lola Cirillová: Chci vidět účet.

Stan Lloyd: Nemusíš skrývat radost, že mě vidíš. I když jsi Angličan, můžeš projevit svý city.
Max Burdett: Já jsem Ir. Nedělá mi problém poslat vás někam.