(Khalid střílí vrány na stromě a trefí kocoura.) Gunnar: Lambete, jsi v pořádku? Lamberte? Co se ti stalo? Je mrtvý. Khalid: Byla to jenom blbá kočka. Gunnar: Zastřelil mého kocoura! Ivan: Ne, přestaňte se obviňovat. Už to byl starý kocour a náhodou umřel ve stejné chvíli, kdy jsme tady stříleli.
(Ivan si všimne podobizny vysící v Adamově pokoji.) Ivan: Hele, to byl asi skvělý muž, co? To je tvůj otec? Adam: To je Hitler. Ivan: Vážně? Ne, Hitler měl plnovous. Ne, asi máš pravdu. To byl ten Rus, koho jsem měl na mysli.
(Ivan při nedělní mši káže. Poul se uprostřed kázání zvedne a odchází.) Ivan: Nudím tě, Poule? Neinspiruje tě naslouchat Božímu slovu? Nudí tě to? Poul: Musím jít na záchod. Ivan: A to nemůže počkat? Poul: Raději ne. Ivan: Za dvacet minut skončíme, Poule. To vydržíš. Khalid: Nech toho staříka jít na záchod, aby se mohl v klidu vysrat a my už mohli začít zpívat tu písničku. Ivan: Jasně. Demokracie promluvila. Tak běž, Poule. Běž ven a vyser se.