Syme: Je to krásné, ničit slova.

O'Brien: Chceš-li vizi budoucnosti, představ si botu navždy dupající po lidské tváři.

O'Brien: Co skutečně cítíš k Velkému bratru?
Winston Smith: Nenávidím ho.
O'Brien: Musíš ho milovat. Nestačí se mu podrobit. Musíš ho milovat.

O'Brien: Dvě a dvě jsou čtyři. Někdy, Winstone. Někdy je to pět, někdy tři. Někdy je to všechno najednou. Ani minulost, ani současnost, ani budoucnost neexistuje sama o sobě. Realita je v lidské mysli, ne v individuální mysli, která dělá chyby a brzy zakrní, ale v mysli Strany, která je kolektivní a nesmrtelná.