Katharine

Čekala jsem další nudnou romantickou komedii...jenže ono se tam zničehonic začalo zpívat! Jestli si dvě americké superstar chtěli tolik zazpívat spolu, mohly uspořádat koncert, ale ne kvůli tomu natáčet tohle...

Velice kvalitní film s perfektní Nicole Kidman. Amenábarova kvalitní režie společně s kamerou mu dodávají výbornou atmosféru. Po dlouhé době horror, který se mi líbil.

Popravdě řečeno, čekala jsem víc. Nevím, čím to je. Možná poněkud samoúčelným scénářem, kde scény jsou házeny na sebe, sice popořadě, ale trochu mi uniká jejich význam. Navíc působí takovým neuspořádaným dojmem... Navíc vůbec nedokázal vtáhnout do děje. Ať je to jak chce, velice se mi líbily postavy Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal, které jsou snad ještě zajímavější než samotná Katherine Watson.

Oproti mnohem komerčnějším Pirátům z Karibiku je Ostrov hrdlořezů pojat o něco komorněji, což dokazuje i kamera, která neustále zabírá obličeje zblízka. Když už jsme u kamery, musím říct, že režie byla poněkud prkená. Navíc hudba, hlasitá po celou dobu, doprovází i ty nejobyčejnější scény. Nemluvě o naprosto pitomých dialozích, které zní tak hloupě, že to vypadá jako by je vymýšleli za běhu, poměrně ošklivé výpravě a kostýmech a otravné Geeně Davis.

Film, obsahující v sobě velice mnoho protikladných žánrů, které se překvapivě vkusně doplňují. Smutnou i vážnější scénu vzápětí přebije vtipná replika, velice zajímavá kamera, vtipný scénář i postavy hrané kvalitními herci. Vtipný, hravý.

Nenápaditá disneyovka v čele s nesnesitelným Eddiem Murphym, kde se není čemu smát, ani čeho se bát.

Bradu Silberlingovi se podařilo naprosto přesně vystihnout atmosféru knih (také díky nádherné výpravě a kostýmech). Čemuž ještě více pomáhá skvělá hudba Thomase Newtona a skvělý výběr herců (Jima Carrey je v roli Olafa úžasný, nemluvě o Meryl Streep a dětských představitelích). Děj plyne ale poměrně rychle a našťestí se nedokážete vžít do postav. Nad jejich osudy přece máte hlavně bavit. A neodtrhne Vás od toho ani těch pár vážnějších scén, které však do filmu přesně pasují.

Neobvykle zpracovaný a zručně natočený příběh jedné ženy. Sofia Coppola dává do svých filmů zvláštní jemnost, nevyslovené city a mají vždy takový zvláštní nádech. Nejinak je tomu u Marie Antoinetty. Nádhernou výpravu a kostýmy doplňuje hudba moderní i obvyklá klasická. Společně s videoklipovými střihy dodává filmu osobitost a modernizuje ho. Příběh je vyprávěn i sledem několika opakujícíh scén jako opera, snídaně, ranní vstávání, v nichž režisérka popisuje její život u dvora, jež působí takovou hezkou
symbolikou, že netřeba nic dodávat. Tomu všemu korunuje velice (pro mě překvapivě) charismatická Kirsten Dunst, která ukázala, že opravdu umí hrát.

Tisíckrát obehrané téma bez špetky originality. Opakuje už tolik viděné, že ani není na co se dívat. Tedy snad kromě Jessicy Alby.

Stále nápadité a vtipné, ale ukecané a není to ono. Kupříkladu Kocour a Oslík tu jsou vyloženě zbyteční. Shrek Třetí se stal mnohem lidštějším a více vážmějším, než jeho předchůdci. Jeho pochopení pro Artuše a rozhovory mezi nimi jsou jedny z nejnudnějších. V těchto chvílích působí jako tuctový rodinný film. A hudba Harry - Gregsona Williamse mi připadala až příliš dojímavá. Opět - vzhledem k předchozím filmům... Není vyloženě nudný, ale třeba oproti dvojce už jsem se tolik nebavila.

Chování postav nedává naprosto žádný smysl, stejně je na tom i hlavní dějová linie, která je tak pitomá, že nemůže být brána vážně. A tak je to z celým filmem. ALE já jsem se docela bavila, tj. neusínala. Oproti uhihňané a debilní První jízdě a vsem těm výletům, je to docela příjemná změna.

Mnohem velkolepější. Překombinovanější a nacpanější. Je opravdu těžké vyznat ve všech těch dohodách a zradách. Občas jde člověku z toho všeho hlava kolem. Gore Verbinski nenechá ničemu vyniknout, pouze působivosti a do jednotlivých scén chce nacpat úplně všechno, což dělá z třetích pirátů nezapamatovatelný film. A přece ne chaotické. Děj dokonce dává celkem smysl. A opravdu mnohem, mnohem velkolepější a doplněný o hudbu Hanse Zimmera, jenž vyvrcholí v závěrečné bitvě, snad nejmonumentálnější, která kdy byla viděna na plátně, kdy hudba už nemůže být hlasitější. Chápete, že tím říkám, že hudba byla naprosto dokonalá? Připadá mi, že postavy Kalypso a Sao Fenga nebyly ani pořádně využity, vlastně jenom sloužily k rozvití hlavních postav. Působivé, zábavné, ale je toho prostě moc.

Nečekaně místy docela zábavné. I když jednotlivé scény nejsou celkově příliš vtipné, spíš takové ty prvoplánové gagy jako zakopnutí a vtipy typu cedule: bezpečí - smrt. A na nudné dialogy.

Nemám moc ráda westerny, ale tenhle je naprostá vyjímka. Nádherně zpracovaný film s meditativními scénami, který nádherně dotváří hudba Ennia Morriconeho, kde každá z postav má svůj vlastní motiv a ten odeznívá společně s její smrtí. Zároveň má díky ní film úžasné napětí. Sergio Leone komponuje až s dokonalostí a působivostí jendotlivé obrazy, které doplňuje skvělá kamera. Dokonalost sama.

Velice zvláštní film. Velice zvláštně zpracovaný. Má v sobě takový ironický nadhled, kdy postavy dělají naprosto bláznivé věci, zároveň má však takovou tragiku v tom, že onoho muže zabily vlatně všechny. Jednotlivé charaktery jsou rozdílné a tak není překvapivě těžké si všechny zapamatovat. Hudební vsuvky jsem trochu nepochopila. Možná to má komentovat danou situaci nebo popisovat jejich vlastnosti... Postupné odhlaování všech těch tajemství je pak trochu jako z nějaké telenovely, ale nejsem si jistá, jestli ta absurdita nebyla záměrná.

Naporosto okouzlující a nezapomenutelný příběh s excelentní Katharine Hepburn. Její úžasné polohy hlasu dodávají její postavě ještě větší kouzlo a je ještě více zábavná. Pozadu nezůstává ani Virginia Weiler v roli sestry Dinah a mužští herci. Nádherná konverzační komedie.

Vybroušené dialogy, důraz na detail, úchvatná kamera. Martin Scoresese nechává vyniknout komponovanému obrazu, člověk by neřekl, že do takovéhle gangsterky jde nacpat i něco jako je poetika. Propracované charaktery postav, jemný kontrast a tenká linie mezi dobrem a zlem. A skvělé finále. A ten poslední záběr na krysu…naprosto úchvatné.

Sestry Olsenovy, neustále dokola omílané téma, vtipy stojící za starou bačkoru, naprostá absence byť jen nějaké originality. Pokud nepočítáte to, že se to samé schéma přesouvá z jednoho konce světa na druhý. Vlatně je většinou spíše v Evropě. Není to vyloženě brak typu Uwe Boll nebo tak něco, ale musím říct, že jejich starší snímky byly, pokud možno, lepší. Třeba zrovna Táta z billboardu.

Tak nevím. Myslela jsem, že to bude něco jako komedie s černým humorem a menší dávkou tajemna. No, jenže oni z toho udělali něco jako rodinné drama. Černá komedie se z toho trochu vyklubala. Ale jelikož se skoro hned na začátku dozvíme co je vlastně se stepfordskými paničkami, tajemno je pryč a měli bychom se tedy kochat. Jenže čím? Humor pouze občasný, bez některých scén by se film klidně obešel. Na konci pak zůstává takový rozpačitý pocit jako : co to vlastně bylo? Protož mě osobně připadá, že skoro o ničem.

Zatímco jednička byla ještě docela zábavná a stravitelná blbost, dvojka je oproti tomu naprostá blbost s hloupými fóry a debilním dějem (ten taneček před tím úřadem nebo co si mohli odpustit).

Tak vzhledem k tomu, že námět nevymyslel Stephen Norrington sám, ale Alan Moore, se nebudu vůbec zabývat, zda je to historicky vůbec možné. Jenže nejenom, že skupina té ,,Ligy výjimečných“ je naprosto nesourodá skupina, což teda měl být asi záměr, ale prostě to vypadá hrozně. Navíc ještě k tomu film zápolí s velmi špatnými dialogy a občas nelogicky se chovajícími postavami. Odvíjí se tu i vcelku zajímavá psychologie postav. Působí zajímavě, ale to tak akorát ze začátku, kdy se ještě nemluví. A děj je téměř nepochopitelný. Já bych řekla, že to vypadá na béčko.

,,Je to rodinná komedie“. To jsem si v duchu neustále opakovala při pohledu na zběsile se culící sestry Olsenovy, podivnou kamerou, strachem z vyššího můstku, nevtipnými vtipy a celkovou naivitou ve filmu. Jenže ten ošuntělý design komedii moc nesluší. A ani mě to nebavilo.

Přiznávám, Spiderman mě moc nebere. A důvod je jednoduše povrchní. Tobeyho Maguirea ani Kirsten Dunst nemám ráda. Druhý díl jsem ani neviděla. Ale ten fenomenální konec jsem prostě musela vidět. Triky samozřejmě úžasné (hlavně Sandman), dialogy slušné, jen mě mrzí, že se nepracovalo s větší symbolikou, příkladem budiž opět Sandman, kde říká něco o tom, že není špatný člověk, jen měl pech. Což nám je úplně jasné a je vcelku zbytečné to ještě říkat. Jinak akce strhující, hudba Dannyho Elfmana velice akční a rozvíjení charakterů postav propracované. A jelikož se mi celkově velice líbil, odpustím Samíkovi a Spidermana s americkou vlajkou v pozadí i některá klišé jako západ slunce po finální bitvě.

Velice efektní podívaná, kde není důležitá reálnost ani logika. Jde tu pouze a jedině o efektnost. Úžasná hudba, dialogy trochu kostrbaté, to množství těch různých příšerek je trochu velké, ale za tohle může tak akorát Frank Miller. Scény z Bitvy jsou úchvatné o to víc pak vyznívají ty poklidné ze Sparty rušivě. Jediným úkolem je oslnit.

Komedie Nancy Meyers mají vždy velice kvalitní obsazení. A Jack Nicholson a Diane Keaton jsou naprosto úchvatní. Jenže na můj vkus se tu až příliš mluví a ani to není moc zábavné. Občas mě pobavil, ale jinak nic moc.