paulínius

Satine: To je neuvěřitelné. Jsem zamilovaná. Miluju mladého, krásného, nadaného vévodu.
Christian: Vévodu?
Satine: Na titulu ovšem nesejde.
Christian: Já nejsem vévoda.
Satine: Nejsi vévoda?
Christian: Jsem spisovatel.
Satine: Spisovatel?
Christian: Spisovatel.

Christian: To nejhezčí, co můžeš v životě poznat, je milovat a lásku přijímat.

(Satine myslí, že Christian je vévoda a má se s ním milovat. Christian netuší, co si myslí Satine a chce jí přednést své básně.)
Satine: Něco k zakousnutí? Trochu šampaňského?
Christian: Spíš bych začal, ať to máme odbyté.
Satine: Ó, tak pojď. Pojď ke mě. Ať to máme odbité.
Christian: Já bych raději ve stoje.
Satine: Ó!
Christian: Vy stát nemusíte. Víte... mám to trochu dlouhé a bojím se, abych vás neunavil. Používám moderní postupy. Možná vám to z počátku příjde divné, ale když se dost otevřene... může se vám to líbit.
Satine: To nepochybně!

Christian: Žena, kterou jsem miloval je... mrtvá!

kaprál: Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil.

Finch: Kdo to vlastně byl?
Eve: Edmonde Dantes. Můj otec. A moje matka. Můj bratr. Můj přítel. Byl vámi. I mnou. Byl námi všemi.

V: Pověz mi. Víš, co je dnes za den?
Evey Hammondová: Čtvrtý listopad?
(Rozezní se zvony.)
V: Teď už ne. Vzpomeň si, vzpoměň, na pátý listopad. Na pokus o Prachový atentát. Snad je to nasnadě, že příběh o té zradě nám do teď nedá spát.

(V se představuje.)
V: Voilá! Vidět je pokorný vaudevillový veterán, co když se vrtkavé štěstěně zlíbí, vystřihne viny prosté i viníky. Tato vizáž není však výstřelkem výstřednosti, ale je vzpomínkou na vox populi, dnes všude vymizelý. Nicméně, tato vážná vizita se z časů vád vyvanulých vstala z mrtvých a vytkla si vítězství nad vládou věrolomných a všehoschopných všeobecně s velkou vervou výrazně svobodnou vůli vytěsňujících. Jediným verdiktem je, vězte, vendeta, vykonaná votivně, ne bez vášně, jejíž význam váhy vítězství jednou vychýlí na stranu všech cti věrných. Věru, vodopád verbální výmluvnosti vytryskl velmi, tudíž už jen dodám: Je mi ctí, že tě poznávám, a můžeš mi říkat V.

Nick Carraway: Nemůžeš přece zopakovat minulost...
Jay Gatsby: Že nemůžu zopakovat minulost? Ale jistěže ano, můžu!

(Yondu ve vzduchu visí na svém šípu.)
Peter: Vypadáš jak Mary Poppins.
Yondu: Je to frajer?
Peter: To jo, je to frajer.
Yondu: Jo, jsem Mary Poppins!

Peter: Jo. Teď musím tady s naším tesaurem souhlasit.
Drux: Už nikdy mě nenazývej tesaurem.
Peter: Je to jen metafora.
Rocket: Jeho rasa bere všechno doslova, metafory mu zcela unikaj.
Drux: Mně nikdy nic neunikne. Mám velmi rychlé reflexy, chytil bych je.
Gamora: Umřu obklopená těmi největšími idioty v Galaxii.

Peggy Carter: Počkej! (Políbí Steva Rogerse a ten se udiveně podívá na Chestera Phillipse.)
Chester Phillips: Já tě líbat nebudu!

Bridget von Hammersmark: Já teď nejspíš přijdu o nohu. Herectví dám sbohem. Jak mám asi chodit po červeném koberci?
Aldo Raine: Psí doktůrek vám tu včeličku z nožky vydloubne. Oplácá vám ji sádrou a máte historku o zlomený noze na horách. Vy Němci jste horolezci, ne?
Bridget von Hammersmark: Já ne. Já mám ráda kouření, pití a restaurace. Ale chápu, oč vám jde.
Aldo Raine: Naládujem vás morfiem a vy si to odpajdáte po tom červeným tepichu.
Bridget von Hammersmark: Předem vím, že je to hloupá otázka, ale umíte kromě angličtiny ještě nějaký jiný jazyk?
Donny Donowitz: Oba umíme trošku italsky.
Bridget von Hammersmark: Bezpochyby s příšerným přízvukem. To nám ale předčasnou smrt nezpůsobí. Němci nemají italštinu moc v uchu. Budete mumlat italsky a nějak to přečkáme, to máte v plánu?
Aldo Raine: V podstatě jo.
Bridget von Hammersmark: To zní dobře.
Aldo Raine: Zní to na hovno. Ale co jinak, máme jet domů?
Bridget von Hammersmark: Ne, zní to dobře. Když to nepoděláte, dostanu vás dovnitř. Kdo bude co?
Aldo Raine: Já umím italsky nejlíp, tak budu doprovod. Donowitz je druhej nejlepší, ten bude italskej kameraman. Omar, třetí nejlepší, bude Donnyho asistent.
Omar Ulmer: Já italsky neumím.
Aldo Raine: Říkám, třetí nejlepší. Prostě budeš držet fekál. A začni už teď.

(Trpaslíky zajmou elfové a prohledávají je.)
Gloin: Hele, vraťte mi to, to je soukromý.
Legolas: Kdo to je? Tvůj bratr?
Gloin: To je moje žena!
Legolas: A co tahle děsná příšera? Skřetí mutant?
Gloin: To je můj syn, Gimli.

Thórin: Povězte, pane Pytlíku, bojoval jste často?
Bilbo: Promiňte?
Thórin: Sekera nebo meč? Jakou zbraň volíte?
Bilbo: Jsem dobrý v házení kaštanů, když to chcete vědět, ale nechápu, proč vás to zajímá.

(Bard přijde za Alfridem, který je na hlídce.)
Alfrid: Byl klid. Mému oku nic neunikne.
(Bard zajde za roh a zarazí se při pohledu ven.)
Bard: Kromě armády elfů.

Gandalf: Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.

Forrest Gump: Moje máma vždycky říkávala: "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, který kousek si vytáhneš."

Forrest Gump: Pro hlupáka každý hloupý.

král Já I.: Ven, tajtrlíku.
Atakdále: Já jsem tajrtlik? Ty seš tajtrlik! Tady se hádáš s křeslem, čepice ti vstává na hlavě, svíčka mně zhasla, někdo mě tady lechtá a já jsem tajtrlik? Za prvně nevím co to je a za druhý mě to uráží.

Bonaparte: Přátelé italský opery, je to už dvacet let, co jsem se zvolil šéfem týhle organizace. A můžu snad říct sám, že jste zvolili dobře.

Briony: Má sestra a Robbie nikdy nemohli být spolu. Oba po tom tolik toužili a tolik by si to zasloužili. Vždycky... Vždycky jsem cítila, že já jsem to znemožnila. Ale jakou naději, nebo uspokojení by měl čtenář z tohoto konce? Takže v té knize jsem chtěla Robbiemu a Cee dát, co nedostali v životě. Přála bych si, aby to nebyla slabost nebo uhýbání, ale poslední akt laskavosti.

Alan Turing: Někdy ti, u kterých by to nikoho nenapadlo, udělají to, co by nikoho nenapadlo.

Hector Dixon: Konečně.
Victor Maynard: A vy jste?
Hector Dixon: Dobře víte, kdo jsem. Dixon. Hector Dixon.
Victor Maynard: Jak se to píše?
Tony: Nerozčilujte ho.
Victor Maynard: Dixon. Dix... To vy děláte ty zakázky, které já odmítnu?