sgjoli

Rovnou uvádím, že knižní předlohu S. Kinga jsem nečetla.
Film sám o sobě (a potažmo i originální povídka) má zajímavou zápletu. Hodně si tu cením vizuální stránky, která byla ponurá, temná a uměla se člověku dostat pod kůži. Cítila jsem tu i určité napětí, což bylo fajn.
Za mne to ale dost zabil ten hlavní záporák, který pro mne nebyl příliš děsivý. Spíš se mi zdál úsměvný a nějak jsem ho nedokázala jako divačka brát vážně. A to u hororu asi moc nechcete...
Celkově za mne průměr. Nebylo to špatné, určitě jsem viděla už horší filmy, ale podruhé bych na to do kina už určitě nešla... Vlastně obecně vzato mi přijde, že jedno kouknutí zcela stačí...

Jo, tohle je srdcovka!

Tenhle film jsem si dost užila. Nejen, že tam hraje můj milovaný Benedict Cumberbatch, ale celkově ten film je skvělý. Akce, napětí, drama, magie, ale přitom tam je příjemná dávka humoru (cynického, ironického, sarkastického - moje oblíbené). A ještě navíc mne bavily výkony Benedicta Wonga a Madse Mikkelsena, to jsem si užila.

Za mne určitě ano!

Zaregistrovala jsem, že řada lidí k tomuto snímku měla své výhrady, což plně respektuju. Za sebe můžu říct, že jsem si tuhle jízdu prostě užila. Opět spousta akce, napětí, dramatu... pravda, tentokrát méně humoru, ale zase nádech hororu. Navíc Benedict Cumberbatch! Ale nesmím sebrat kredity dalším hercům, kteří mne taky bavili - Benedict Wong, Elizabeth Olsen a Xochitl Gomez. Za mne prostě hodně dobrý!

Pohlazení po duši

Tenhle film mne baví jednak svojí atmosférou, prostředím, sladěností barev, ale hlavně postavami. Amélie je podivínka, která jako by nezapadala, viděla svět úplně jinýma očima než její okolí. A to mi je strašně moc blízké. Křehkost její duše a křehkost a něha toho vztahu, ke kterému postupně dochází, to je prostě tak krásný! Dojemné, melancholické, trochu bolestínské, ale s krásnými myšlenkami a přesahem. Letos jsem si při opakovaném promítání zašla na tenhle film dokonce dvakrát! Tohle holt můžu!

Pecka

Tenhle film mne jednoduše uhranul. Adaptace knih, které jsou považované za klasiku, nikdy nejsou jednoduchá záležitost, ale myslím, že tvůrci tohoto počinu se s tím popasovali výborně. Skvělá výprava, výborné herecké obsazení, famózní práce s hudbou, zvuky, obrazem... a dějově taky uchopeno hodně dobře. Myslím, že bylo dobrým rozhodnutím to rozdělit na dvě části. Ta knižní předloha sama o sobě je celkem cihla a obsahově dost hutná. A do jednoho filmu narvat to podstatné, aby to dávalo smysl, to je asi dost nemožné. A to i přesto, že tahle lahůdka má nějaké 3 hodiny. Ale podařilo se to podle mne natočit tak moc dobře, že vám ty 3 hodiny utečou jako nic. Aspoň tak jsem to měla já. Tak moc mne to pohltilo... Moc se těším, až bude do kin uvedeno pokračování!

Nadšení

Docela by mne zajímalo, proč má tento film tady tak nízké hodnocení, protože já byla ze Síly psa vysloveně nadšená.
Četla jsem nejprve knižní předlohu, která mne moc bavila - překvapivě, protože nejsem kdovíjaká čtenářka westernů. Ale tohle je především drama postavené na postavách a celé to především táhne hlavní hrdina Phil. A to si myslím, že se skvěle podařilo zachytit i v tomhle filmu. Obsadit Benedicta Cumberbatche do hlavní role byla vynikající volba a neříkám to jen proto, že je to můj oblíbený herec. On má prostě herecky neuvěřitelně široký záběr a těm svým postavám umí dát sílu a hloubku. A tady je to fakt vidět snad nejvíc, co jsem zatím měla možnost vidět, protože to, co Ben v Síle psa předváděl, byl vysloveně herecký koncert. A ostatní herci mu neuvěřitelně dobře sekundují. Ten casting se tady povedl na výbornou. To napětí mezi postavami jsem cítila až v žaludku. Nebylo to příjemné, ale přesně tohle měl ten snímek vyvolat. A přimět lidi přemýšlet, proč to mezi postavami tak drhne, proč mají takový vztah. Navíc atmosféra je dost hutná, silná, hmatatelná, že by se to dalo krájet.
Na závěr musím říct, že to neproměněné množství Oscarů docela zabolelo (mělo to 12 nominací, ale ve výsledku jen 1 získaná soška pro režisérku)... :-(

Zcela nečekané

Společnost mrtvých básníků mne zasáhla víc, než jsem očekávala. Herecké obsazení, námět, atmosféra... to vše jsem si nadmíru užila. A našla jsem tu i přesah, který se mi pořád honí hlavou. Seize the day. Carpe diem. Užívej dne.
Příběh byl pro mne také silný v tom, jak nenápadně začal a v co nakonec vygradoval. Bolestivé, ale přitom svým způsobem krásné a hlavně lidské zakončení filmu mne fakt dostalo.