Janca.W

Film Rodin je trochu náročnější kousek. Pokud o Augustovi Rodinovi nic moc nevíte a těšíte se, že se o jeho životě dozvíte něco víc, budete zklamáni. Snímek sice zachycuje období od získání zakázky na Bránu pekelnou až de facto po jeho skon, ale z filmu nezískáte vůbec přehled jak dlouhé časové období odkrývá, protože se jedná spíše o poskládané výjevy ze života tohoto 'zakladatele' moderního sochařství. Více než na život a dílo se film zaměřuje na vztah Rodina ke své práci, ke svým sochám a k umění vůbec a vztah k ženám. Ať už je to jeho žačka a modelka Camille nebo Rose, která mu stála po boku již od jeho začátků. Bohužel scény s Camille, které jsou v podstatě středobodem filmu patří k těm nejméně záživným a film vás pohltí až v okamžiku, kdy tato žena zmizí ze scény. Rodin je snímkem pomalým, odehrávajícím se asi na 5 scénách a tak když převážnou dobu sledujete Rodina v ateliéru, 120 minut je trochu přemrštěná stopáž. Nakonec dávám 60%, ale trochu přidávám za malinké drobnosti, které mi ve filmu učarovaly.

Můj syn nám ukazuje, jak to asi vypadá, když francouzskému tatíkovi unesete synáčka, on nabude dojmu, že policie není dostatečně činná a tak si narazí čapku a rukavice a jde se brodit sněhem za pravdou a za zloduchy. U podobných filmů mě často napadá, proč postava v okamžiku, kdy narazí na stopu či nějaký pádný důkaz prostě nezavolá policii, ale vydá se místo toho s prázdnýma rukama padouchy pronásledovat. Je sice pravda, že garáže a kumbály jsou plné zajímavého nářadí a nástrojů, které se dají použít k ledasčemu, ale obvykle je celkem vysoká pravděpodobnost, že protivník někde čeká s nabitou střelnou zbraní, a tak jít proti němu třeba s krumpáčem se nejeví úplně prakticky.

Přiznám se, že jsem z traileru očekávala víc napětí a psycho atmosféry, kterých se mi až tolik nedostalo, takže převládá lehké zklamání. Špatný film to ale není, i když mě nedokázal přikovat k sedačce.

Knižní předlohu jsem nečetla, takže nevím, co je na tom pravdy, ale zaslechla jsem rozhovor dvou žen, které odcházely po promítání z kinosálu a bavily se o tom, že kniha postrádá onu nadsázku, která je ve filmu obsažena. Upřímně, jestli je to pravda, číst bych to nejspíš nechtěla. Příběh Alberta a Édouarda je velmi krutý a neutěšený a ta trocha nadsázky a z ní plynoucí úsměvné scény jsou to jediné, co pomáhá člověku to nějak strávit. Na shledanou tam nahoře je skvěle provedené historické dílko, pojaté tak, jak jsme od Francouzů zvyklí. Je barevné, ale plné bolesti a něžné a roztomilé vtípky mají velmi hořkou pachuť. Určitě ale stojí za vidění.

A opět bravurní komedie, několikrát jsem si poprskala monitor. Moment... ono to v popisku tento žánr nemá? Oou. U podobně zběsilých volovin vždy přemýšlím, co přiměje známé tváře hereckého světa přijmout nabídku hrát v takovém "díle". Jestli je jejich manželé a manželky právě oškubali u rozvodu a oni teď nemají na chleba, nebo byli při podpisu smlouvy v nějakém pomateném stavu. Smysluplný film podobného charakteru jsem totiž snad ještě neviděla a podle natočených kousků mám podezření, že natočit asi ani nejde. Ale aspoň jako ta komedie to může posloužit dobře. I když nutno podotknout, že je to trochu drahá sranda.

Slabší místo tohoto snímku je nejspíš příběh. Začátek filmu byl skoro dokonalý, neskutečně mě to bavilo. Druhá loupež už byla trochu přestřelená a po-té co byl Baby donucen pracovat na další akci, už děj značně kulhal. Všechno to ale naprosto vynahrazují scény, kde si hlavní roli převezme hudba. Ať už to jsou pochůzky po městě nebo parádně propracované akční scény, člověka to hrozně baví. A díky těmto scénám filmu ledacos odpustíte.
No a já jdu teď určitě zapátrat po soundtracku, abych si trochu okořenila zítřejší čas strávený v ulicích.

Doba okolo pádu Berlínské zdi není, zdá se mi, pro tento filmový žánr zrovna ideální. Příběh byl prapodivný a udržet nit nebylo nejjednodušší. Navíc kdyby na začátku nebylo řečeno, že jde o rok 1989, člověk by vizuálně nedokázal vůbec určit, co to má být vlastně za období. Co si pamatuji, lidé v té době chodili oblékáni o něco bizarněji, kostýmy v tomto počinu byly takové časově neurčité. Charlize se ale snažila co jí síly stačily (navíc se na tuto roli perfektně hodí) a akční scény stály za to, takže výsledek je nakonec celkem ucházející.
A neubráním se trošičku přidat na hodnocení za cool sestřih Billa Skarsgårda :)

Úplně nevím, jak se k tomuhle filmu postavit. Nemůžu říct, že by mě to nechytlo, nebylo to napínavé, nabité energií či mě to snad nebavilo. Nick Nolte, Tom Hardy, na to se kouká samo. Natočené je to taky víc než dobře. Problém je pro mě asi v samotném příběhu. Celý mi přišel krajně nepravděpodobný. Přiznám se, že o zápasech MMA toho moc nevím, ale nemůžu se zbavit pocitu, že člověk, který nezápasí roky, by podobným způsobem po pár týdnech tréninku těžko porazil čtyři borce, kteří mají viditelně navrch. Taky úplně nechápu, jak by se na takový turnaj vůbec dostal. Filmy s podobnou tematikou jsou všechny na jedno brdo. A nechápejte mě špatně, já je mám docela ráda. Ale i Warrrior kopíruje stále dokola omílanou šablonu plnou klišé. Ano, je skvěle udělaný, zahraný, pěkně se na něj kouká, ale abych mohla jít nad 80%, chtělo by to nějaký nápad v samotném příběhu, nějaké překvapení, které bohužel nepřišlo.

Myslím, že si měl režisér před započetím natáčení lépe ujasnit, co chce vlastně vytvořit. Tohle moc nefunguje ani jako thriller, ani jako detektivka. Musím říct, že prvních 45 minut, tedy než Hardyho odvezou z Moskvy do divočiny, bylo uděláno vcelku dobře a poutavě. Potom ale jako by se člověk začal dívat na úplně jiný film. Jak dějově, tak zpracováním. Udělala jsem chybu, že jsem si nepřečetla, na co se to jdu vlastně dívat, takže má zmatenost byla o to větší. První část filmu totiž směřovala úplně jiným směrem, než kde jsme se v závěru ocitli. Jakmile Demidov dorazil do Volsku, vymizelo napětí, atmosféra, motivy a chování postav začali být zcela nelogické. Ač jsem se dívala na příběh z odporné doby, jejíž praktiky byly naprostým zvěrstvem, nic to se mnou nedělalo. Noomi Rapace mi tady navíc opravdu nesedla a ač Toma Hardyho zbožňuji, s tím šíleným ruským přízvukem na mě v některých scénách působil trochu retardovaně. Smutné je, že potenciál v příběhu je obrovský. Škoda, že scénář nepsal někdo, kdo byl alespoň trochu při smyslech. Tady i z takového materiálu, jako velmi komplikovaný vztah manželů, který mohl být v příběhu dramatickou třešinkou, vznikla bezduchá, zbytečná a emocionálně prázdná záležitost.

Pročítala jsem reakce na tenhle film a asi jsem opravdu divná, ale mě se to hrozně líbilo. Film je velmi zajímavě natočen, vypiplán do nejmenších detailů, zahrané je to výborně, hudba je fascinující. Autor hudby úchvatně zkombinoval téměř nekombinovatelné žánry a motivy a některé písně mají tak zajímavé harmonie, že si je ještě určitě pustím znova. Ano, ke zpěvu protagonistů lze mít mnoho výhrad, ale vzhledem k dokumentárnímu charakteru filmu to prostě nevadí. První polovina muzikálu, kde je skvěle vykreslená atmosféra v ulici, ve které bylo nalezeno pět zavražděných prostitutek a všichni jsou nervózní a podezřívaví, je o mnoho lepší než polovina druhá, ale celkově se prostě jedná o kvalitní i když velmi netradiční počin. Tak teď si to pusťte a pak mě můžete proklínat, protože pro většinu je to, zdá se, nesledovatelné :)

Myslím, že i kdyby se Morgan Freeman, Michael Caine a Alan Arkin postavili na hodinu a půl před bílou zeď, stejně by mě bavilo se na ně dívat. Tady se navíc tito gentlemani pokouší vykrást banku a jsou u toho nejen nesmírně rozkošní, ale i vtipní. Loupež ve velkém stylu není nijak super výjimečný film, ale zábavný rozhodně je. A přidanou hodnotou je skvělá hudba. Těchhle 96 minut stálo za to.

Matthew McConaughey podal opět luxusní herecký výkon. Kenny Wells je v jeho podání tak odporně slizký a nesympatický, že je na něj radost pohledět. Bohužel jinak film postrádá svěžest, jiskru, něco čím by vás chytil. Skvělý herecký výkon zkrátka nedokáže zachránit vše.

Bena Afflecka jsem začala mít ráda až když si sedl na režisérskou stoličku. A zatímco doteď nám předkládal samé skvosty, tentokrát se mu to, bohužel, úplně nepovedlo. Celé to působilo, jako kdyby se splašil kůň. Příběh není vůbec špatný, ale je v něm příliš mnoho materiálu, aby se to dokázalo poutavě smrsknout do 2 hodin. Velké množství postav a dějových zvratů potom zapříčinilo, že jsem se v postavách jednak špatně orientovala, ale hlavně mi žádná nepřirostla k srdci. Celý film mi ďábelskou rychlostí plynul před očima. Ben se k nádechu zastavil až těsně před závěrečnými titulky. V ten okamžik jsem si říkala, jak skvělé by to mohlo být, kdyby to v tomhle tempu natočil celé. Affleck byl tentokrát navíc krajně nepřesvědčivý i před kamerou. Doufám, že se na něj v životě opět usměje trochu štěstí a příštím filmem nám zase ukáže, jaký talent v něm dřímá.

Když já si nemůžu pomoct, ono to bylo hrozně legrační... :) Nedaří se mi pochopit, jak mohl Yimou Zhang po filmech jako Hrdina či Klan létajících dýk natočit takhle bezduchou slátaninu. Ona barevnost, která z jeho snímků vždy promlouvala, tady působí strojeně a trapně. A seznamování se s Velkou čínskou zdí, při kterém si podobné věci uvědomujete, je bohužel ta o poznání lepší část filmu. Jakmile se paleta barev doplní a na scéně se objeví zelení nepřátelé, stává se z filmu skoro až fraška. Ano, je tam pár zajímavých nápadů, co se jejich likvidace týče, ale není jich mnoho. Závěrečné ukončení existence těchto zelenkavých mazlíků je tak vtipné, že bych se skoro nebála hodit tenhle film do ranku komedie. Ale budu hodná a dám tomu aspoň 40% za Damona jako zarostlého homelesse, za nijak originální, ale dobrou hudbu a za onen kýčovitý moment plný lampiónků. Hollywood by zkrátka s Číňany čaj popíjet neměl.

Tak už mám dva TV filmy, které mi přijdou mnohem kvalitnější než většina snímků, které nám distributoři servírují v kinech. Prvním je Temple Grandin a druhým britský United, který vypráví příběh o Busbyho dětech a osudné havárii letadla, při které zahynulo 23 lidí, včetně 8 hráčů Manchester United. Je pravda, že občas film už příliš hraje na emocionální stunku, třeba při rozhovoru se stráží u rakví hráčů jsem měla tendenci si povzdechnout, na druhou stranu...když jsem si uvědomila, že jsem v Anglii roku 1958 a je to Manchesteru United, klidně se to mohlo udát i takhle. Láska k fotbalovému klubu je láska k fotbalovému klubu. Onen patos bude asi už příliš na lidi, kteří nesnáší fotbal. Ale ti si nejspíš film stejně nepustí, i když není až tak o fotbale, jako o síle postavit se i po takovéhle tragédii zpátky na nohy. Zvlášť vyzdvihnu kameru, u některých záběrů jsem se musela usmívat, jak se mi líbily a potom výkon Davida Tennanta. Kouč Jimmy Murphy byl v jeho podání skvělý. Prostě to musím zase říci, Britové umí :)

Po zhlédnutí filmu Vlna se dovolená v zemi fjordů nezdá být zase až tak dobrý nápad. Bølgen je jeden z mála katastrofických filmů, který si dokázal udržel tempo i napětí, nepůsobil trapně a i když ke konci také uklouzl k typickým nešvarům katastrofických filmů, výsledný dojem zanechal dobrý.
První polovina filmu je perfektní, napětí můžete krájet, hypnotizujete obrazovky monitorů pracujících geologů a čekáte, kdy se to utrhne. Po zmáčknutí červeného tlačítka kvalita lehce poklesne, ale i tady film dokáže potěšit drobnostmi jako prohledávání autobusu, Sondreho panický záchvat či onen pohled v očích, když si uvědomíte, že vaše matka právě úmyslně zabila člověka. Je samozřejmě velká škoda, že film neskončil neúspěšnou resuscitací, u norského filmu by se tomu člověk nepodivil a takový konec by filmu moc slušel, ale bohužel. I tak je Vlna parádní podívaná.

Těch 60% dávám novodobému pokusu o western, nikoliv remaku Sedmi statečných. To bych musela jít mnohem níž.
Film je oku lahodící, každý záběr je krásně barevně vyvážen, pokocháte se překrásnou krajinou okolo apod. Nudit se taky člověk nestihne, akce je tu víc než dost, herci nehrají špatně. Co mě na filmu nejvíc lezlo na nervy je ta tuna klišé. Teď už musíme mít ve filmu nejen černocha, ale i Asiata, Hispánce a Indiána. A abychom to obsazení měli super vyvážené, samozřejmě i odvážnou divoženku, které nesmí chybět hluboký výstřih, aby se pánové měli na co dívat. Padouch je zase nesmírně úlisný a zbabělý, to že je to právě on, poznáte už na míle daleko.
Jestli měl Antoine Fuqua tak hroznou chuť zkusit si natočit western, měl sáhnout po jiném scénáři, protože udělat z původní klasiky plné poselství bezduchou střílečku je tristní.

Na tenhle film jsem se nesmírně těšila už od okamžiku, kdy jsem zjistila, že se natáčí. Nejen že má zajímavý děj, ale hlavně snad každou postavu zde hraje nějaká britská hvězda. Bill Nighy si zaslouží zvlášť zmínku, bez něj by tento snímek neměl ten správný šmrnc.
I přes to, že jsem věděla do čeho jdu, mě dokázal film překvapit. Popis komedie/drama/romantický je v tomto případě naprosto přesný, ani jeden žánr nevyčnívá. Celé se to sice točí okolo milostného vztahu, ten ale přitom není nejdůležitější. Zároveň se kocháte scénáristickou prací a sledujete skvěle vykreslený život ve válečném Londýně. Film je britsky něžný, roztomilý, s vtipnými dialogy (nejednou se rozesmálo celé kino), zároveň vám ale vždy v nečekaném okamžiku smázne úsměv nějakou drobnou ale velmi údernou připomínkou, že za okny zuří válka a nikdo nemůže vědět, zda se dožije zítřejšího dne.
Velmi kvituji zakončení filmu. Odchod ústřední dvojice ze scény ruku v ruce by si člověk zrovna v tomto případě sice přál, protože jsou všechny postavy hrozně sympatické, ale film by nezapůsobil tak, jak měl. Přiznám se, že jsem měla v závěru slzy na krajíčku a to v kině zásadně nebrečím! :) No jo, Britové prostě umí...

Když jsem si film pouštěla, nevěděla jsem, do čeho jdu. Ale hned poté, co zazněly první tóny, mi bylo jasné, že tohle bude výjimečný kousek, taková ta poctivá hollywoodská filmařina. Snímek má naprosto dokonalou hudbu a kameru. Mé filmové srdce při té podívané plesalo. Když přidáte tak skvělé herce jako Hanks, Newman, Law či Craig, z nichž mnozí hráli v rolích pro ně ne zcela typických, dostanete skvělý film, u nějž si možná ještě víc než děj užíváte zpracování. Závěrečná scéna, kdy jinak všudypřítomná hudba utichne a vy před stěžejním výstřelem slyšíte jen mořské vlny, je úžasná. A ještě lepší je poslední střet s Paulem Newmanem, kde je to naopak hudba a kamera, kdo hrají první housle. Samozřejmě spolu s herci. Byla to právě tahle bravurní scéna, kdy jsem byla nesmírně vděčná, že se můžu ještě na Paula Newmana v podobné roli dívat. Za tenhle film velké díky.

Tak jsem se vcelku těšila - americký ranč, koně, Sharon Stone - mohl z toho být docela prima film. Bohužel se z toho nakonec vyklubal zase jen tuctový snímek televizní kvality. Děj byl zcela jasný už předem, herecké výkony nic moc. Zato těch nelogických dějových momentů! Když vám zemře manžel, je zcela běžné, že se po 3 měsících bez mrknutí oka vrhnete na svého rančera, že? Divoký kůň se podle tvůrců zkrotí tak, že na něj mluvíte, pak ho poplácáte po hřbetě, nasednete a jedete. Jak prosté. A když si na ranč vezmete vězně, kteří mají na svém kontě pěknou řádku nepravostí, stačí se na ně zle podívat a všichni vás budou poslouchat na slovo. Skoro jako pejsci. Ach jo.

Po posledním díle Pirátů asi nikdo nemohl očekávat Bůh ví jakou podívanou. A osobně si myslím, že co se příběhu týče, je Salazarova pomsta o dost lepší, než předchozí šílené mořské panny. Na druhou stranu kvality 1-3 dílu to nedosahuje ani náhodou.
Jack Sparrow zde dostal žalostně málo prostoru. Myslím starého dobrého Jacka, ne jeho rumem nasáklou novou verzi, která postrádá vtipnost svého mladšího já. Mladý Turner a Smythová mne překvapivě nelezli na nervy tak, jak jsem z traileru čekala, což velmi kvituji. Geoffrey Rush byl již tradičně excelentní, mám tohoto Australana moc ráda a je vidět, že role kapitána Barbossy ho nesmírně baví. Javier Bardem také skvělý, ale vedle záporáků z minulých dílů zaostává, což ale není chyba jeho, nýbrž scénáře. Co se týče výpravy a efektů - nádhera, v televizi tohle asi ani nemá cenu.
Ale... Salazarova pomsta již zkrátka není tak vtipná, není tak nápaditá, nemá tu energii, kterou měly předchozí díly. Všechno je to takové unavené. Navíc je zde oproti předchozím dílům velké množství dějových nesrovnalostí. (Získání kompasu je asi nejnápadnější z nich, ta mě trkla hned, i když předchozí díly jsem viděla již před nějakou dobou.) A je znát, že hudbu již nedělal Hans Zimmer.
Abych to shrnula, myslím, že to hlavní, co u posledního dílu Pirátů člověk postrádá je více vtipu, lehkosti a hravosti. Což je bohužel to, na čem celá tahle série stavěla. A potom je potřeba se trochu oprostit od děje minulých dílů, protože spousta věcí tady zkrátka nedává smysl. Propadák to ale není. I tak bych ale byla ráda, kdyby závěrečným šíleně přehnaně dojemným a kýčovitým shledáním tato série již skončila. Koneckonců všechny kletby moří byly v závěru zrušeny a tím pádem už další díl ani nemá moc o čem být. Pokud tedy nechceme sledovat, jak si Turnerovi doma vaří chobotnice k večeři. Jack Sparrow si zaslouží alespoň trochu důstojný konec a obávám se, že další díl bude spíš zase o něco horší.
Na závěr mi ještě nedá, abych nevypíchla scénu s gilotinou, která mě naprosto odzbrojila a přítomnost Paula McCartneyho. Toho jsem na rozdíl od Davida Beckhama v Artušovi poznala, a to jsem ani nevěděla, že se tam má mihnout :)

To jsem si zase jednou chtěla pustit nějakou tu romantiku... no že jsem se na to nevykašlala. Příběh byl zcela předvídatelný, dialogy ubohé, vše zabaleno v nesmírně kýčovitém obalu. Mladší verze hlavních hrdinů si prožila již milionkrát viděný a tudíž vcelku nudný příběh, ale ještě se na to dalo nějak koukat. Ale co tam předváděli ti dospělí... pan Sparks, který má na svědomí knižní předlohu (kterou jsem díky Bohu nečetla), by měl zauvažovat o jiném povolání. Opravdu nechápu, jak tahle slátanina může někoho dojmout. A za posledních 15 minut by tvůrci zasloužili rozbít ústa. Děs běs.

Tak jsem si říkala, jestli na mě bude i napodruhé tento film působit tak silně. A i tentokrát mne zcela emocionálně vyždímal. Opět jsem se v první polovině usmívala jako měsíček na hnoji, ve druhé mě uvnitř svíral smutek a i když jsem závěrečnou facku čekala, nemrzela a nebolela o nic méně než před půl rokem. Tento film je pro mě zcela výjimečný kousek, na který se kdykoliv s velkou radostí podívám znovu. A to, co ho pro mě vyvyšuje nad ostatní filmové počiny, jsou hlavně tři věci.

Ryan Gosling a Emma Stone. Ne vždy se povede najít dva herce, mezi kterými to takhle jiskří. Sledovat tuto dvojici, jejich herecké ale i taneční výkony, pro mě bylo čirou radostí. Dalo by se říci, že přímo oslnivě září. Navíc zbožňuji, když vám je herec schopný pomocí malinké změny výrazu ve tváři říct víc, než pomocí deseti vět. A toho jsem si v tomto filmu mohla užívat dosytosti.

Hudba Justina Hurwitze. Po prvním zhlédnutí jsem filmem žila skoro měsíc. Soundtrack jsem si pouštěla v práci, v MHD, doma. (Moji sousedé ho musí z celého srdce nenávidět.) A ještě pořád se mi neoposlouchal. Another Day of Sun mne stále roztančí, City of Stars rozteskní a sólo trubky v Herman's Habit... prostě nádhera. Je to hudba nesmírně rozmanitá, chytlavá a napěchovaná emocemi a energií.

A to nejdůležitější... Damienu Chazellovi se podařilo vytvořit dílo, které má velkolepost a barevnost muzikálu, ale zároveň je nesmírně civilní, lidské a něžné. Je plné malých drobností, které člověka potěší a pohladí po duši. Přemítala jsem třeba nad zpěvem Emmy Stone. Ano, dalo by se to zazpívat mnohem lépe. Pak jsem si ale uvědomila, že perfektní zpěv by filmu nejspíš ublížil. Je to jedna z těch drobných nedokonalostí, díky které všechno, co na plátně sledujete, působí tak přirozeně. Díky které se dokážete s hlavními hrdiny ztotožnit. Jedna z věcí, díky které vás závěr filmu tak rozdrtí.
Spousta lidí hovoří o přeceňování tohoto snímku. Dovolím si s nimi nesouhlasit. La La Land je vizuálně podmanivý film vybroušený do nejmenších detailů, ze kterého prýští snad všechny emoce, které člověk může pociťovat. A jsem za něj nesmírně vděčná.

A další film, u kterého mám problém s hodnocením. Poslední dobou se mi to stává nějak často.
Collateral Beauty je napěchována hereckými hvězdami, které odvedly skvělou práci. Willa Smithe ani Kate Winslet jsem v počátcích jejich kariéry moc nemusela, ale v posledních letech jsem si k nim našla cestičku. A herecké výkony všech herců tento film pozvedají výrazně.
Scénář a dialogy první poloviny filmu jsou také bravurní. Byla jsem přesvědčena, že nepůjdu pod 90 %. Ale jsme u toho. Po hodině jsem měla pocit, že mě tvůrci strkají do emocionální ždímačky. To tlačení na pilu bylo už příliš veliké. Chápu, že když se vytasíte s takovýmhle tématem v čase vánočním, musíte to výrazně podojit a divákovi na konci ukázat slunce a naději na světlé zítřky, jinak byste zvýšili už tak stoupající počet sebevražd, ale raději bych film vypustila v létě a toho dojetí a světla na konci trošičku ubrala.
Pořád je to ale velmi dobrý film, takže snížím jen na 80% a zvlášť ocením použití jedné z mých nejoblíbenějších písniček Looking Too Closely od Finka. Udělala mi velikou radost a sedla perfektně.

The Man from U.N.C.L.E. má dokonalý začátek, u kterého jsem se řehtala jak malá. Bohužel po 45 minutách šla kvalita strmě dolů a z bahna jsme se dostali zase až na konci. Má to super retro atmosféru, báječný soundtrack a kamenné xichty Sola a Kuryakina jsou k zulíbání. Druhá polovina filmu je ale bohužel již příliš splácaná. Škoda.

No jak bych to řekla... v pohádce byla velká spousta krásně udělaných momentů a herci se za své výkony rozhodně nemuseli stydět, takže vysoké hodnocení si to zaslouží, nicméně já mám trochu osobní problém s hudebními pohádkami, čímž mě celek asi nenadchnul tak moc, jako některé.
Za nejzábavnější musím označit moment, kdy došlo k prolomení kletby a já si strašně přála, aby konvička, svícen, hodiny i šálek zůstali i nadále roztomilými a milými předměty a ne těmi zmalovanými figurkami, které se z nich vyklubaly. A hlavně aby zvíře zůstalo zvířetem, protože méně sympatického prince aby člověk pohledal. Ale tak třeba chtěli tvůrci prolomit klišé, že v Hollywoodu musí být všichni úžasní a krásní...to by se vlastně také mělo ocenit :)