Poison Angel

ROCKY ROCKS

Tohle je přesně jeden z těch případů, kdy čím častěji se na film koukáte, tím se vám líbí víc. Na poprvé jsem z toho byla trochu vedle a jak se to zvrhávalo stále víc a víc, málem jsem na to nemohla koukat. Ale nedalo mi to, na některé pasáže, které se mi líbily, jsem se podívala znovu, pak jsem se koukla i na ty, které mě poprvé moc neoslovily a i ty se mi začaly líbit... Co dodat, je to šílená a zvrhlá show, musí se určitě brát s nadsázkou a není to pro každého. Především musím dodat, že muzikál by stál za nic, kdyby se nesešla tak úžasná skupina herců - každý určitě souhlasí, že králem celého muzikálu je Tim Curry, jehož ztvárnění "Sweet Transvestite" do smrti nezapomenu. Bez něj by to nešlo. Překvapila mě Susan Sarandon, kterou jsem dosud znala jen z cajdáků typu "Smím prosit". Magenta s Riff Raffem tvořili opravdu ďábelské duo. Písničky jsou celkově chytlavé a kvalitní, každý si mezi nimi určitě najde svého favorita, ten můj je určitě Time Warp :). Celkově dávám muzikálu 90%, protože nejenže jde průkopnické dílo, ale je to skvělá zábava, která (alespoň mě) neomrzí.

Wallflower

Musím přiznat, že takové nenápadné snímky s mladými a neokoukanými herci často vyhledávám. Někdy se v nich zklamu, někdy naopak potěší. Tenhle film bych určitě spíš zařadila do toho druhého sektoru. Neříkám, že jde o dokonalý film, ale je to zajímavý pohled na to, jak mohl vypadat nelehký život introverta o řádku let nazpět. Líbil se mi jak děj, tak herci, hlavně představitelé Charlieho a Patricka. Menším zklamáním pro mě byla Emma Watson, byla nevěrohodná, jakoby zapomněla, že už nehraje Hermionu. Ostatní mi do filmu seděli dobře a společně se zajímavým příběhem a dobrou hudbou vytvořili příjemný dvouhodinový zážitek.

Oliver Tate

Na tenhle film jsem se moc těšila a jak už to tak bývá, to, na co se člověk nejvíc těší, nedopadá právě podle představ... Nápad je to zajímavý, ani pochmurná atmosféra mi nevadí, herci byli nadějní. Pořád jsem čekala na nějakou bombu a ono pořád nic. Nebylo to špatné, jen mi tam chybělo to něco, co by film oživilo, aby se tak netáhl. Nepřišlo to, ale i tak nelituju, že jsem se podívala, na Richardovu tvorbu se dívám u jen z principu, že jde právě o jeho tvorbu a tak to určitě i zůstane.

Co si pamatuju, kolem tohoto filmu byl hodně humbuk, všichni na něj pěli ódy, takže i já jsem nakonec neodolala. Předem jsem měla tušit, že v příbězích o hledání sebe sama to asi bez klišé nejde, ale i tak jsem čekala víc originality. Celý film se podivně táhl a já se dost často dívala na hodiny, kdy už to skončí, být o něco kratší, rozhodně bych měla pozitivnější hodnocení. Ty části odehrávající se v Indii a na Bali mě moc neoslovily (konec filmu už vůbec ne), zato se mi líbila Itálie, protože k té kultuře mám blízko a sama se učím italsky. Julia Roberts se mi zdá bohužel ve všech svých filmech stejná, ať už hraje prostitutku, nevěstu na útěku nebo ženu hledající smysl života, ani ona tedy nedokázala vylepšit můj dojem. Spíše mě oslovil James Franco, ze kterého se, ani nevím jak, stal můj oblíbený herec, má prostě charisma, a i když jeho role byla řekněme hodně podivná, tak se mi líbila. Celkově dávám 50%, film už znovu vidět nepotřebuju, ale ani se nedá říct, že by nestál za zhlédnutí.

Nemám nic proti romantickým komediím, sama na ně ráda koukám, když nemám náladu na nic náročnějšího. Ale i romantická komedie by měla mít úroveň. Vtip, originalitu a dobré herecké výkony. Aspoň tohle jsem čekala od tohoto filmu. Ale to jsem se přepočítala. Originalita nulová, jako v každé druhé americké komedii pro teenagery příběh od Shakespeara v moderní podobě (toto zpracování Snu noci svatojánské by Vildu asi vážně nepotěšilo), chemie mezi postavami prostě nefungovala, celý příběh je úplně nijaký. Zasmála jsem se za celou dobu asi třikrát, nejvíc když Chester šu*al banánovník - to není moc dobrá statistika. Co se týče hereckých výkonů, nebudu to rozvádět, za jediný klad celého filmu považuju Kirsten Dunst - ta byla úžasná vždycky, dokáže dát každé postavě charakter a za to si jí cením. Díky bohu, že už se dostala k filmům jiného kalibru, kde může opravdu zazářit.
Takže závěrem - pokud vážně chcete vypnout natolik, že vám nebude vadit sledovat naprostou slátaninu, jen do toho, pusťte si to! Ostatním nedoporučuju. Dávám 30% za Kirsten a Chestera!

Můj jednoznačně nejoblíbenější Batman vůbec! Burton už předchozím filmem dokázal, že on to prostě umí! Zvládne vždy vytvořit úžasnou atmosféru (sladěnou s chytlavou hudbou v pozadí), jedinečné obrazy a nezapomenutelný zážitek. Tento Batman má podle mě jednoznačně nejlepší obsazení - Michael Keaton se zpočátku nezdá, ale stvořil velmi charismatického Temného rytíře. Spolu s ním filmu kraloval i Danny DeVito, jehož Tučňák je nepřekonatelný. Zdárně mu sekundoval Christopher Walken, který je zajímavá figura sám o sobě, je na něm cosi zvláštního, co lidi přitahuje. A velkou radost mi udělala i Catwoman, je to zatím jediná femme fatale v batfilmech, která mi tam místy nepřipadá jaksi nadbytečná, Michelle Pfeiffer ji ztvárnila báječně! Burtonův Batman se mi v mnoha věcech líbí víc než noví Temní rytíři. Hlavní důvod je ale ten, že na rozdíl od Nolana, v jehož filmech neuvidíte komiksovou postavu, jejíž schopnosti by se nedaly fyzikálně vysvětlit a zuby nehty se drží reality, Burton komiksový svět nechal komiksovým světem a nesnaží se popírat jeho zákonitosti. Nolanovi Batmani jsou akční filmy, nic víc, nic míň (ale vůbec netvrdím, že nejsou kvalitní). Já si však také myslím, že Batman by měl zůstat komiksovým hrdinou a proto si Burtona vysoce cením za jeho pojetí, díky kterému se z jeho Batmana stala moje srdcovka.

Je fajn, že Pattinson dostal další příležitost ukázat, že má na víc než hrát po uši zamilovaného upíra. Myslím, že ctižádostivého mladíčka, obdivovaného mnoha ženami (pozor, ne puberťačkami), které neváhá využít, aby dosáhl svého, zahrál více než obstojně! Neříkám, že film byl dokonalý, měl spoustu nedostatků - často se moc táhl, spousta klišé, ale přesto bych ho zařadila do historických filmů té lepší kategorie. Objevila se zde i jedna z mých nejoblíbenějších hereček, Kristin Scott Thomas, i ona tomu dodala šmrnc. A navíc zajímavé překvapení - Tonksová z Harryho Pottera v malé roli prostitutky. Vidět to jednou stačilo, nebyly tam žádné pozoruhodné okamžiky, nad kterými by stálo za to se zamýšlet, ale na ty dvě hodiny rozhodně zabaví.

Tenhle film začal neskutečně slibně, hned od začátku zajímavá zápletka - i když se teď s upíry roztrhl pytel, tohle téma mi přišlo hodně dobře využitelné pro film a navíc, už jsem si zvykla, že ze spolupráce Tima Burtona a Johnnyho Deppa vznikají jen samé filmové lahůdky. Líbila se mi zasazení děje do doby hippies. Další zajímavou postavou pro mě byla od začátku ,,Vicky" a tak jsem si myslela, že se to bude dobře vyvíjet. A ze začátku to tak opravdu bylo, líbilo se mi seznamování Barnabase se svou už trochu mladší rodinou a takové to fantastično, jak už to v Burtonových dílech bývá (úžasná byla scéna s Barnabasem a partou hippies,když mu radili, jak na soudobé holky - a ten závěr!). Nevím, co se stalo pak, ale začalo přibývat trapných klišé, naprosto zbytečných scén a monologů a já jsem se ze stavu nadšení dostala k naprosté apatii. Mrzelo mě, že postavy, které se mi nejdřív líbily, byly jen povrchně promyšlené a dalo se jim mnohem méně prostoru než ,,akčním scénám", které bych si s chutí odpustila. Ke konci se to zvrhlo v takovou podivnost, že jsem to stěží dokoukala (dorazilo mě to, že i Burton si do filmu o upírovi nacpal vlkodlaka).
I když film jako celek na mě nepůsobil dobře, Johnny Depp nikdy nezklame, je to jeden z nejlepších herců a za tím si stojím. Taky se mi líbila Angelique, byla to ozdoba filmu a to nejen vzhledem, ale i svým herectvím. Dávám 60% za ni, za Johnnyho a jeho mejkap a za slibný začátek filmu. A na Burtona určitě nezanevřu - těším se na jeho příští opravdovou lahůdku.

Podle mě je škoda, že někteří lidé předem odsuzují nízkorozpočtové snímky, řeknou si, že by to stejně byla blbost a pak chodí do kin jen na hloupé pixarovky a hollywoodské trháky. Přitom takové filmy můžou nabídnout mnohem větší zážitek než ty s milionovými rozpočty. Once je toho příkladem.
Samozřejmě, jako všichni z naší domoviny, jsem se na film koukla kvůli Markétě a jejímu Oscarovi, jinak bych se o něm asi v životě nedozvěděla. Ale už od začátku mi bylo jasné, že tohle je film pro mě - žádné velké drama, žádné přehnané scény, jen prostý příběh o obyčejném setkání dvou lidí, které přesto pojí něco neobyčejného. Markétě bylo často vyčítáno, že je špatná herečka, s tím zásadně nesouhlasím - za prvé, je to její první film, navíc anglicky mluvený a v době natáčení jí bylo pouhých sedmnáct (jako je teď mně, nedovedu si představit, že bych něco takového zvládla, takže Markétě patří můj velký obdiv). A za druhé, její hraní bylo takové opravdové, i když ne profesionální, dala do toho kus sebe a na mě to působilo velmi přirozeně.
Hudba byla skvělá, Falling slowly jsem měla naposlouchané už dávno přdtím, ve filmu mě zaujaly hlavně písně, kde Markéta zpívala sólo (The Hill a If you want me).
Taky se mi líbilo propojení různých situací, prvků a nálad - ze začátku víc komedie, pak romantika i drama, prostě ode všeho trochu. A jako Češku mě moc potěšily ty odkazy na naši zemi (těch pět Glenových slov v češtině bylo výborných) a ukázka života českých emigrantů v zahraničí, otevřelo mi to oči v tom, jak nás tam na západě vidí.
Celkově mi tenhle film hodně dal a já se na něj kdykoli znovu podívám. Jistěže se tam byly nedokonalosti, ale o těch nemá smysl se zmiňovat, dojem z filmu mi pokazit nemohly. Moc mě potěšil konec, nemám ráda klasické happyendy a tenhle mi přišel takový nejpravděpodobnější a přitom hezký.

Před zhlédnutím filmu jsem byla varována, že jde o umělecký film a že mi některé části pravděpodobně nebudou dávat smysl. A taky že nedávaly, ale přesto, tenhle snímek mě naprosto okouzlil.
Film jsem viděla jen pár týdnů před tím, než jsem sama jela do Paříže a musím říct, že mě to skvěle navnadilo.
Jednoduše - nádherné, netradiční příběhy, ve kterých jsem se okamžitě sžila s postavami a jejich krátký příběh jsem silně prožívala. Některé příběhy jsem nepochopila, to jsem pak film na chvíli zastavila a přemýšlela jsem, o čem to vlastně bylo, protže jsem nechtěla, aby mi něco uniklo. Na tomhle snímku pochopíte, jak malou roli hrají slova, i příběh, kde uslyšíme všehovšudy dvě věty, nás chytí za srdce víc než cokoli jiného. Rozhodně to není žádná oddechovka, je to vyloženě delikatesa pro náročného diváka. Každého v tomhle filmu podle jeho gusta zaujmou jiné příběhy, na které si později rád zavzpomíná.
Na film jsem se potom koukala podruhé, když jsem přijela z Paříže. A pak jsem si říkala, jé, tady jsem byla, tohle si pamatuju, stála jsem přesně tam, kde stáli tihle herci. A najednou mi to přišlo tak opravdové a nefalšované a můj dojem se ještě zlepšil. Tenhle film si nejvíc užijí právě ti, co mohou čestně říct Paříži, miluji tě - a k těm už se taky řadím :).

I když jsem tenhle film velmi pozorně sledovala, mám pocit, že jsem ho pořád zdaleka nepochopila. Je to snímek, který mě mate, napíná a znervózňuje, ale bylo v něm něco zvláštního, co mi nedovolilo ho nedokoukat. Bylo už to spoustu konců světa a to i ve filmech, Melancholia je ale zvláštní tím, že tuto zkázu sledujeme prostřednictvím bohaté, ale přesto problémy opletené rodiny, a ne nějaké vědecké observatoře, vypočítávající přesnou rychlost přibližující se planety a sílu případného nárazu do Země. Žádná klišé, žádní všude kolem pobíhající vědci, jen čtyři lidé na samotě svého sídla, bezmocně přihlížející, jak se jejich osud naplňuje. Když o tom přemýšlím, napadá mě slovo démonické, člověka to dokáže úplně pohltit. Je to výborný snímek, ale jednou stačilo.

Ráda se dívám na filmy, které se od druhých nějak liší, překvapují a vynikají. Vždycky je to nezapomenutelný zážitek. Amélie mě ihned zaujala, a to spoustou věcí - úžasně vtipným vypravěčem, zajímavým laděním barev a největší zážitek mám díky samotné herečce, Audrey Tautou. Je to skvěle promyšlené, má děj a emoce a je nemožné spustit obrazovku z očí. Všechno podtrhnuté skvělou hudbou (která už je delší dobu v mé mp3). Nejvíc se mi líbilo, jak byl celý film tak pozitivně a groteskně naladěn, takových filmů by mělo vzniknat víc, člověku to skvěle dobije enegii. Jediná výhrada - čekala jsem, že konec bude trochu originálnější, ale to se dá překousnout. Jinak bezvadné!

Filmům s podobnou tematikou se pokud možno vyhýbám, vždycky mě to dost zasáhne a dlouho pronásleduje. Tenhle film jsem ale musela zkouknout povinně, v hodině dějepisu. Výsledek - byla jsem napnutá od začátku do konce, bylo tam hodně scén, na které bych nejradši zapomněla, ale přesto nelituju, že jsem se dívala. Adrien Brody pro tuhle roli obětoval hodně a bylo to znát, Oscara si rozhodně zasloužil. Zaujal mě vývoj jeho charakteru, kdy po nějaké době nutně ztratil část citu a lidských způsobů, ale i přes všechny hrůzy té doby nikdy nevzdal vůli k životu. Pianistu rozhodně neberu jako jeden film z mnoha, má svůj důvod točit tyto snímky - lidé by neměli zapomínat na to, co se stalo v minulosti, ale poučit se z těchto chyb. A i když si společnost myslí, že tohle se nikdy nebude opakovat, já bych si tím nebyla tak jistá. Pianista je po všech stránkách propracovaný a zajímavý film, já dávám 70%, protože mě to přece jen stálo dost přemáhání.