simaves

Překvapení

Abych to vzala tak nějak od začátku, o existenci Twilight ságy jsem neměla absolutní ponětí až do doby, kdy existoval již 3. díl ve filmové podobě... Nevím jak se mohlo přihodit, že mi to v té záplavě reklamy a Kirsten-Rob mánie NAPROSTO uniklo, leč stalo se. Celkem náhodou mi tenhle filmový počin doporučila kamarádka a na "ochutnávku" mi poslala i fotografii toho úžasného hlavního představitele. Na základě jejího stručného popisu "vo co gou" jsem se hned rozhodla, že takovou hovadinu prostě ne... Nehledě na to, že při shlédnutí fotografie sexy Edwarda mě jala hrůza, že konec světa nastal ještě dřív, než 21. 12. 2012 :-))) Jinak by se přeci nemohlo stát, že do hlavní role nadpřirozeného milovníka bude dosazen někdo tak odpudivý... Dalšího půl roku jsem si na to ani nevzpomněla. S přehledem jsem se ušklíbala nad ódami pubertálních fanynek, které se ke mě čas od času dostaly. Když jsem ale podobné chvalozpěvy vyslechla i od jednoho manželského páru ve věku cca 40 let (každý, ne dohromady;-), přepadla mě zvědavost. A tak, jednou dopoledne, zmámená chřipkou, po tom, co jsem vypravila manžela a děti z domu, jsem si TO stáhla, obložila se bylinkovým čajem a sušenkami, abych se měla do čeho zakousnout v případě nesnesitelné agonie a stiskla PLAY... A byla jsem lapena... Skvělá hudba, úžasné exteriéry, Edward byl kupodivu víc sexy, než jsem si kdy dokázala představit (což je čistě subjektivní názor a nikomu ho necpu), Těžce romantická atmosféra, která se střídá s deštivou ponurostí, napětí a nakonec i nějaká akce, která se obešla bez hektolitrů krve a vystačila si v některých případech jen s náznaky bez toho, aby přišla o určitý stupeň napětí... Romantický nádech byl tak neskutečný, že před prvním polibkem hlavních hrdinů jsem dokonce přestala dýchat. To se mi už hodně dlouho nepodařilo a vzhledem k tomu, že dneska na člověka skáčou ňadra a pozadí z každého teen filmu, bylo to pro mě velice příjemné překvapení. Nevadily mi ani "debilní" dialogy, kterými se ohání spousta hodnotících, jelikož si myslím, že ty k dospívání prostě patří. Z postav dýchaly obavy, tak čitelné pro každého puberťáka prožívajícího první lásku, že to bylo až neuvěřitelné. Je to jako vystřižené z mého vlastního dospívání... Ještě bych se chtěla vymáčknout k Robertu Pattinsonovi. Nejsem žádný odborný kritik, ale nemůžu se ubránit dojmu, že je mu v mnoha věcech zbytečně křivděno. Já osobně jsem měla pocit, že tu roli zahrál skvěle. Nelze čekat plejádu výrazů od postavy, která má být strnulá už z podstaty role, která se musí tvářit jako když má podebraný palec už jen proto, že spadl do vztahu, který je z jeho hlediska nepřípustný a přitom z něj nemůže ven, Nemůže jásat nad tím, že se v něm tluče pubertální první láska s vědomostmi nabytými během stoleté existence... Nevím, jak by to šlo jinak ztvárnit, každopádně mě přijde famózní, že všechny tyhle emoce byly takřka hmatatelné i přes to, že se výraz jeho tváře měnil jen minimálně a že neznalý divák by skutečně mohl nabýt dojmu, že má hrdina kuří oko... Stmívání se zkrátka stalo mojí srdeční záležitostí, během stejného dne jsem stihla shlédnout druhý i třetí díl a časem jsem přečetla i knižní předlohy. Ty spoustu věcí vykreslují a doplňují, takže je příběh jaksi celistvější, i když literárně to žádný skvost není, co si budeme povídat...