Bambulinka

Nááádhera

když jse ten film viděla poprvé, brečela jsem jako šílená. je to už asi 2 roky, a přesto jsem se z toho ještě nedostala. od té doby jsem ten film viděla nesčetněkrát, a přesto na konci brečím. vždycky jsem si myslela, že člověk může milovat jen někoho, kdo dobře vypadá. a pak... vešel do mého života tento film a sním i osud toho nejúžasnějšího muže na světě (Fantoma, samozřejmě:)) a já zjistila, že jsem se zamilovala sice do (možná) fiktivního člověka, ale že ten člověk mě dostal tím, jaké má charisma, jak moc je schopen milovat a jaký má nepochybně soucit. jednou (je to asi půl roku) jsem se podívala na ten film a na konci jsem tak brečela, že jsem z toho měla horečku. vážně. máma mi musela dávat prášky na uklidnění a na snížení teploty, protože moje tělesná teplota se vyšplhala na 39,2°C. jsem hrozně citlivá, soucitná a uroním slzičku téměř u každé romantické komedie, ale tohleto mi prostě změnilo život.
p.s. k mým dnešním narozeninám jsem dostala knihu, kterou jsem už sice četla, ale tak mě okouzlila, že jsem si ji prostě hrozně moc přála. kniha mě dostala stejnou měrou jako film, ikdyž se prostě tyto dvě zpracování nedají srovnávat