maudite
The Prestige
Souboj. Rivalita. Prestige.
Svět kouzelníků je jako stvořený k tomu, aby divákovi zamotal hlavu, a když se k takovému materiálu dostane Christopher Nolan, úspěch je téměř zaručen. Příběh protivného perfekcionisty, jenž žije svým povoláním, a jeho bývalého kolegy, kterého žene vpřed touha pomstít se a vše pochopit. Nolanovi se podařilo vytvořit krásnou mozaiku, ve které do sebe vše zapadne v tu správnou chvíli a až na konci si plně uvědomím, jak zručně umí mást diváka a manipulovat s tím, co vidíme a co si myslíme, že vidíme.
Nyfes
Láska. Svatba. Zodpovědnost.
Romantika s drsným podtónem sledující osudy nevěst přes inzerát z Východu se povedla. Dobové kostýmy, bezvýchodné životní příběhy a patos udržený na uzdě tvoří fungující celek, který možná není úplně nečekaný nebo objevný, ale má své kouzlo.
Following
Lupiči. Skládačka. Plán.
I když jde o Nolanův nejstarší film, viděla jsem ho až po všech ostatních, v jejichž kontextu je Pronásledování "jen" skvělá skládačka, u které si nejsem jistá, jak to do sebe celé zapadne, ale vypadá to velmi stylově. Moc mě baví sledovat tyhle geniální plány, u kterých celou dobu není poznat, který z nich je nejlepší a komu o co jde. Svěží. Chytré, napínavé.
In Bruges
Bruggy. Zabijáci. Komedie.
Nesourodá dvojka vrahů odklizených do malebného belgického města je bezva, ale jejich zásadový šéf je ještě lepší, a to od prvního vzkazu zahrnujícího tolik slov na F, že bych ani nečekala, že se do tak krátkého sdělení můžou vejít. Zábavná komedie s tragickým podtónem, vybranou slovní zásobou a stylovým zakončením je jednoduše cool.
Hesher
Zoufalci. Pyroman. Metallica.
Drama, v němž se vyskytuje nefunkční rodina, smrt, šikana a ztracené existence by mě asi nijak zvlášť neoslovilo, kdyby nebylo svérázného metaláka, který jim všem začne nekompromisně zasahovat do života.
Joseph Gordon-Levitt mě v roli nepředvídatelného pyromana překvapil v tom nejlepším smyslu.
Batman
Komiks. Joker. Burton.
Burtonovi se adaptace netopýřího muže moc povedla, a to úplně jiným způsobem než Nolanovi. Režisérovo příslovečné výtvarné cítění a vynalézavost komiksovému námětu sluší, takže svět trochu smutné a trochu dospělácké pohádky funguje na jedničku. A abych nezapomněla: Nicholsonův Joker je správný psychopat.
Batman Returns
Kočky. Tučňáci. Deštníky.
Bylo to hezké, ale velmi podobným způsobem jako první Batman. Zase se objevila fantastická udělátka (největší plus má u mě sbírka deštníků), jednoduchý příběh a burtonovský vizuál, který se z logických důvodů podobá předchozímu dílu. Není to špatně a v zásadě se mi to líbilo, ale prvotní okouzlení se ztratilo.
Batman Forever
Přeplácané. Hloupé. Nudné.
Dřívější filmy o excentrickém miliardáři s cool alter-egem a jeho podivných nepřátelích terorizujících Gotham City v sobě měly burtonovskou atmosféru a styl. Schumacherovi se ze série podařilo udělat patlanici, ve které tajemný strážce Gothamu řeší existenciální krizi a jeho bohaté já bez masky si pomalu zakládá sirotčinec… Nicole Kidman je krásná a Jim Carrey je správně šílený, ale Robin s Two-Facem by se spolu klidně mohli odebrat… vlastně kamkoli, jen kdyby tam nebyli.
Batman & Robin
Barvy. Nehrdina. Sirotci.
Sice to nebylo tak příšerné jako předchozí díl, ale z Batmana i Bruce se definitivně stává usedlý pán věnující se zejména péči o sirotky, kteří mu pak zachraňují krk. Tohle si temný rytíř skutečně nezasloužil. Povedená čarodějnice Uma Thurman a zábavný ledový muž Arnold Schwarzenegger sice filmu pomáhají, ale co naplat… Není tam žádná pořádná akce, zábava, drama nebo cokoli jiného, co by mohlo diváka zaujmout. Možná jen ty zářivé barvy, pokud by předem požil přiměřené množství nějaké psychotropní látky.
Batman Begins
Strach. Pomsta. Netopýři.
Skvělý začátek, u nějž mi vůbec nevadilo, že vznikly další dva díly. Christian Bale na mě působí trochu jako psychopat, což se k této (dvoj)roli protivného miliardáře s netopýřím alter-egem hodí. Když se tohle zpracování netopýřího muže objevilo v kině, působilo jako zjevení, minimálně na poli komiksu. Temný look Gothamu a neobvyklý protagonista tvoří svět, jenž je celkem chytrým obrazem Ameriky, a navíc se jedná o ohromnou podívanou, kterou rozhodně stojí za to vidět v kině. I když se mi jednotlivosti v pokračováních líbily možná i více, Batman Begins funguje nejlépe jako samostatný celek. Osloví vážným tónem a zároveň to není nerozluštitelný art.
The Dark Knight
Spravedlnost. Chaos. Experiment.
Atmosféra prvního dílu nolanovské trilogie zůstala a přidal se k ní úžasně nevyzpytatelný záporák. Zvrácený sociální experimentátor Joker si vysloužil můj obdiv za nápady a dětskou (či vědeckou?) radost, když je uváděl do praxe. Temný rytíř na mě navzdory určitému pocitu neúplnosti zapůsobil svým hlavním tématem – chaosem – a silnými motivy Batmanovy ztráty a oběti.
The Dark Knight Rises
Závěr. Studna. Symbol.
Už dlouho jsem při opouštění kina neměla tak rozporuplné pocity, ale čím více se nad tím zamýšlím, tím lepší dojem z konce téhle originální komiksové trilogie mám. Nevím, jestli tenhle film může fungovat i samostatně, ale uvržení do kontextu dvou předchozích filmů mu škodí a pomáhá zároveň. Vyskytuje se tu mnoho vizuálních, verbálních i personálních citací a odkazů na předchozí díly, z nichž některé fungují lépe, jiné hůře. Neměnný způsob Batmanova odhalení totožnosti, Luciova citace s černou, netopýři ve studni a další drobnosti potěší. Naopak postava Banea by bez souvislosti s Temným rytířem mohla působit zajímavě, ale takhle vypadala spíše jako variace na Jokera – anarchie sice u jednoho byla jen prostředkem a u druhého vším, ale pocitu déjà vu jsem se neubránila. Taky mi bylo líto, že jsou tu nové postavy, které slouží jen jako pomocníci svým starším kolegům v případě indispozice (Blake-Gordon, Kyle-Wayne). Chápu, že komiksy nemusí být úplně realistické a je v nich pokročilejší technologie, než jakou máme běžně k dispozici, ale když si i já všimnu, že nefungují fyzikální zákony, něco je špatně. Jasně, je to detail, ale ruší, a na takovéhle rušení u Nolana nejsem zvyklá. Obzvlášť proto, že mezi těmito výpadky logiky se děje něco zajímavého a dobře natočeného. Sociopolitické poselství bylo přítomné více než v minulých dílech, ale rozhodně nejde o takovou příšernou propagandu, jakou vyrábějí někteří přírodymilovní režiséři. Asi tak dvě hodiny se mi ten film opravdu líbil, ale když začaly závěrečné honičky / souboje / odhalování identit / vyznávání lásek / odpalování náloží a podobné výjevy, střídaly se pocity úcty a ohromení s až nemístným pobavením. Celkově se mi zdálo, že kdyby se ubralo pár postav, dějových zvratů a spojek s minulými díly, mohl to být dokonalý zážitek. Jenomže… Přes všechny výtky, které k filmu mám, je to pořád úžasná podívaná od člověka, kterého očividně baví dělat filmy, vyprávět velké příběhy a plně využívat možností velkého plátna. Trochu bych si přála, aby Nolan příště neměl tolik peněz a vzpomněl si, že umí vyprávět i mnohem sofistikovanější příběhy.
Inception
Sen. Architektura. Logika.
Počátek u mě vzbudil velká očekávání, protože ho režíroval Nolan, hrála v něm řada kvalitních herců a záběry z traileru působily velkolepě a zároveň slibovaly propracovaný příběh. Ve výsledku mě tedy trochu zklamalo, nakolik přehledný a jednoduchý ten film ve skutečnosti byl. Sny a všechny jejich vrstvy opravdu vypadaly krásně a líbil se mi děj paralelně probíhající v několika rovinách. Poněkud mě ovšem zarazilo, nakolik chatrná byla záminka pro provedení celého toho složitého plánu. Proč chce někdo, kdo si může v případě náhlé potřeby koupit ze dne na den aerolinie, použít tak nejistý a krkolomný plán ke zničení konkurence? A proč nemůžou děti z Ameriky? I přes určité logické mezery považuji pořád tenhle film za skvělou podívanou, kde jsou vizuálně nápadité scény (hotel s gravitací dodávky účastnící se divoké honičky, skládací Paříž, bortící se útesové město…), sympatičtí herci (i když pořádný antagonista chybí) a celkově jde o zážitek značně převyšující letní standardy. Nemůžu se ale ubránit určitému pocitu hořkosti, když se uvědomím, že i Nolan se nakazil syndromem nepřímé úměrnosti inteligence a výše rozpočtu filmu.
Pianiste, La
Hudba. Učitelka. S&M.
Nevím, jak je to možné, ale Pianistka přes své téma a značně explicitní provedení nepůsobí tak perverzně jako jiné filmy o sexuálních úchylkách. A vůbec to není tím, že by se tvůrci drželi zpátky. Nemocná učitelka hudby, její panovačná matka a mladý nápadník jsou výborně napsaní i zahraní. A navíc: tohle vskutku vrhá zcela nové světlo na některé upjaté učitelky terorizující školáky…
Piano, The
Hudba. Prales. Trojúhelník.
Novozélandský prales v devatenáctém století je téměř doslova bezvýchodné místo, takže není divu, že se z trojice krajně nekompatibilních individuí stal milostný trojúhelník. Jane Campion se povedlo úžasně vykreslit fatalismus svazující společnost, takže jsem skutečně nevěděla, koho z přítomných mám více litovat. Škoda jen, že ačkoli většina filmu ukazovala sice estetizované, ale přece jen drsné a realistické devatenácté století, konec připomínal spíše jisté romány téže doby… Každopádně musím uznat, že Nymanovy živelné melodie ve spojení s bahnem a deštěm mají své kouzlo.
(500) Days of Summer
Líbivé. Romantické. Nezávislé.
Tenhle film se sice dost okatě a nekonfliktně snaží být takovým tím katalyzátorem dobré nálady, ale daří se mu to natolik, že mi ta prvoplánovost vlastně ani nevadí. Romantika je, jako ve většině indie kousků, celkem nepřeslazená a hrdinové sympatičtí, aniž by otravovali přehnanou plytkostí a dokonalostí. Není to sice žádný kinematografický zázrak, ale v drobnostech je to film skutečně milý a rozhodně zvedne člověku náladu.
Jarhead
Puška. Záliv. Masturbace.
Banda namakaných chlapců s puškami krátící si dlouhou chvíli před bitvou sice má svou poetiku, ale téma je mi dost cizí. Jo, Mendes umí zábavně podat takové ty každodenní detaily lidí v ne tak úplně konvenčních situacích, ale tohle pravděpodobně není film pro holky...
Brokeback Mountain
Láska. Kovbojové. Ovce.
Vzhledem k tématu se Zkrocená hora mohla nepovést v mnoha ohledech. Natočit vkusné drama o lásce kovbojů z doby, která homosexuálům vůbec nefandila, je oříšek pro scénáristu, režiséra i herce, a všichni zmínění předvedli skvělou práci. Příběh neupadne do patosu, láska v něm není zidealizovaná ani nepůsobí jako karikatura, ale reflektuje vývoj vztahu mileneckého páru, který nemá možnost vést společný život. Kromě ústřední dvojice jsou výborní i všichni jejich herečtí kolegové ztvárňující manželky a děti, kteří se musí také potýkat s nevšední a ve své době ostudnou realitou svých rodinných příslušníků. Film hodně stojí na úžasné chemii mezi vášnivým Jackem Twistem a umírněným Ennisem Del Marem, jejichž vztah se svou povahou (protiklady, které se přitahují) i vývojem (zamilovanost, láska, nevěra, vyčpělost) podobá různým jiným mileneckým dvojicím, a zároveň mu homosexualita i perfektní herecké výkony propůjčují něco zcela nevídaného.
The Adjustment Bureau
Neskutečné. Neuvěřitelné. Nedotažen
Začalo to celkem slibně: námět zahrnující supertajnou organizaci s lehce nadpřirozenými atributy není nutně originální, ale má v sobě určitý potenciál. Toto provedení mě ovšem nijak zvlášť nenadchlo. I když obyčejně proti Mattu Damonovi nic nemám, tady jsem mu nevěřila ani úspěšnou politickou kariéru ani nehynoucí lásku k Emily Blunt. Jsem ochotná přistoupit na hru, kde všechno řídí velký Chairman a osud je jasně daný a všechna ta opatření, která zařizují, aby se tak stalo, když lidé náhodou sejdou z cesty. Problém je, že vlivem nedokonalého scénáře a nepříliš uvěřitelných herců jsem celou dobu čekala na nějakou pointu, díky které by to začalo dávat smysl, ale nic takového nepřišlo… Něčím mi to připomnělo Wanted, kde svět taky fungoval podle jiných pravidel, než nám věda a většina náboženství říká, ale tam se povedlo udržet jakousi vnitřní koherenci…
American Beauty
Amerika. Společnost. Tragikomedie.
Skvělý pohled do světa amerického snu, který kombinuje realistickou psychologii s fantasmaty a lehce zkarikovanými postavami, který umí být vtipný a zároveň drsně tragický. Mendes dokáže skvěle podat každodennost a přesně vybalancovat svěží nadsázku a bolestnou autenticitu.
Love Actually
Romantika. Vánoce. Londýn.
Když už mě o kvalitách této vánoční romantiky ujišťovali dokonce i muži a zapřisáhlí cynici, rozhodla jsem se jí dát šanci... Bohužel se zázrak nekonal a kýčovitý propletenec příběhů z (před)vánočního Londýna mě nijak výrazně neokouzlil. Líbily se mi písničky a několik scén - především ty z Billem Nighym, ale celkově mě to spíš nudilo a po hodině a půl jsem se děsila, že se pravděpodobně každý z příběhů bude muset zakončit nějakým pořádným kýčem - a opravdu se tak stalo. Možná se na to zkusím podívat o Vánocích, jestli náhodou tento film nemůže být správně doceněn jen pod vlivem cukroví a jiných zimních drog.
Vertigo
Závrať. Záhada. Napětí.
Vertigo je vynikající thriller, který je originální, záhadný a napínavý od samého začátku a vyklube se z něj ještě něco úplně jiného... Nerada bych tu něco nevhodného vyžvanila, tak se raději budu držet v obecné rovině: Hitchcock vytvořil s pomocí výtečných herců a Herrmannovy hudby úžasný příběh s dokonalým rytmem a atmosférou, ovšem která nepřebíjí obsah.
Gladiator
Velkolepé. Rozvleklé. Pokryté píske
Gladiátor byl pro mě zklamáním – trochu jsem čekala, že když se film odehrává ve starověkém Římě a má skoro tři hodiny, něco se tam stane, že když ho režíruje Ridley Scott, bude to úžasná podívaná, že když získal Oscara za nejlepší film, bude něčím výjimečný… a ono nic. Je pravda, že tam bylo několik velkolepých dobře udělaných scén a kvalitní herci, ale jinak to bylo příšerně zdlouhavé, nudné a o ničem. A zdá se mi to, nebo Hans Zimmer používá asi tři motivy, které strká do všech filmů?
update pro cutterray: Omlouvám se za špatně použitý vid - mělo tam být "nic se tam neděje". Několik scén, které jsem ohodnotila kladně, tam skutečně bylo, ale nedostatek děje jsem směřovala k té dlouhé nudě mezi nimi. Na tom, že kvalitní herci hrají ve špatných filmech, nevidím nic neobvyklého ani nesmyslného. Nechápu, jak by mi běh či sledování kolektivních sportů nahradilo narativní složku filmu, kterou jsem na rozdíl od akce ve filmu postrádala... To, že akademie oceňuje stále stejné hudební motivy stále stejného skladatele podle mého názoru nevypovídá o kvalitách tohoto tvůrce, ale o něčem úplně jiném. Chápu, že se Gladiátor někomu líbí - kdybych ho viděla před deseti lety v kině, možná bych na něj měla jiný názor, ale to je mi teď samozřejmě k ničemu...
Away We Go
Hledání. Indie. Nuda.
Navzdory několika zábavným scénám byl tento nezávislý počin výrazně nudnější, než by musel být. Vyskytovali se v něm obligátní excentrici, kteří ale zdaleka nebyli tak divní, jak by mohli. Závěrečné poselství a zkušenosti nabyté po cestě byly navíc natolik povrchní a konvenční, že mě to skoro překvapilo…
Sedmikrásky
Barvy. Jídlo. Zkažené holky.
Sedmikrásky vypadají na film velmi divadelně a velmi experimentálně, což není vůbec na škodu. Jsou úžasně výtvarné a kreativní, v některých ohledech i inspirativní. Stále jsem ovšem nepochopila zálibu některých filmařů v hrátkách s jídlem…
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.222 sec. (PHP: 53% SQL: 47%)
