maudite
L'apollonide (Souvenirs de la maison close)
Atmosféra. Barvy. Nevěstky.
Působivý pohled za zavřené dveře veřejného domu. Autentickou atmosféru vytváří krásné barvy a kostýmy z přelomu století, do kterých ovšem občas zazní hudba z šedesátých let. Jednotlivé převážně smutné příběhy odpovídají prostředí, ačkoli ke konci se tempo začne nepříjemně zpomalovat.
Ajami
Mozaika. Perspektiva. Izrael.
Dokonalá mozaika, která svou kompozicí i atmosférou připomíná filmy Alejandra Gonzálese Iñárritu. Pohled na židovsko-křesťansko-arabský střet kultur v současném Izraeli působí autenticky, aniž by vypadal jako dokument a promyšlený příběh v nechronologickém řazení výstižně reflektuje tamní situaci i obecnou pravdu, že vše záleží na úhlu pohledu.
Taxi Driver
Spravedlnost. Syrovost. Scorsese.
Scorsese mě baví kdykoli, a Taxikář není výjimkou. Jsou tam jeho trademarkové špinavé ulice a tak trochu nenormální hrdina a neuvěřitelný příběh, který v sobě má zároveň cosi surově realistického. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že to nemělo dopadnout tak, jak to dopadlo.
Alois Nebel
Vlaky. Mlha. Další vlaky.
Vypadalo to sice velmi esteticky, ale příběh (respektive jeho nepřítomnost) z filmu udělala pouhý obraz - a na obrazy do kina nechodím. Atmosféra výborná, animace až na pár míst, ve kterých původní nasnímaný obraz "prosvítá" na můj vkus zbytečně moc, taky povedená, ale to je na film trochu málo. Děj nebyl hloupý, jen v podstatě neexistující... Škoda.
Devil Wears Prada, The
Móda. Meryl. Zábava.
Dvouhodinová módní přehlídka? Ale proč ne… Inteligence příběhu odpovídá žánru, ale jsou tu vtipné scény, dobří herci v čele s Meryl Streep a film neuráží přehnanou pitomostí a hraním si na něco, co není. Nenáročná zábava, na kterou se hezky kouká.
Anonymous
Dějiny. Literatura. Konspirace.
Nejsem velkým znalcem anglických dějin a literatury, což je nejspíš dobře. Atmosféra zabláceného Londýna a přilehlých vesnic z doby alžbětinské v mých očích fungovala, stejně jako základní nápad. Všemožným konspirátorům a jiným demagogům sice moc nefandím, ale pokud se neberou moc vážně, dokážou mě pobavit. Je trochu škoda, že příběh mezi velkým množstvím postav postupně ztrácí dynamiku a závěrečné „velké odhalení“ není překvapivé a přichází přibližně půl hodiny po tom, co měl film skončit.
Stay
Sen. Skutečnost. Shakespeare.
Krásně vypadající film plný psychedelických obrazů, který vypráví dokonale zamotaný příběh, v němž se skutečnost a sen dá jen těžko oddělit. Svým způsobem je ale škoda, že až do poslední scény je děj zmatenější a zmatenější. Netvrdím, že se vždycky všechno musí vysvětlit hned, ale nějaké zdání smyslu bych ocenila i dříve než těsně před závěrečnými titulky. Kompoziční originalita je sice chvályhodná, ale je potřeba uhlídat, aby se z filmu nestalo stylistické cvičení.
Dangerous Method, A
Pohledné. Didaktické. Bez života.
Nebylo to špatné, ale na můj vkus se scénář snažil být trochu moc didaktický a zapomněl na to, že by se také jednou za čas mohlo něco stát. Všechny ty kostýmy, architektura a dobové detaily byly krásné a povedené, ale výsledek postrádal něco, čím by vtáhnul diváka do děje. Tři protagonisté byli skvělí, ale nejvíc mě asi zaujal Freud: celou dobu jsem se pokoušela zahlédnout v jeho tváři Vigga Mortensena, ale ani jednou se mi to nepodařilo. A abych nezapomněla: Vincent Cassel v epizodní roli excentrického psychiatra byl výborný – jako ostatně vždycky…
Solitudine dei numeri primi, La
80’. Matematika. Mezilidské vztahy.
Po dlouhé době jsem viděla italský film a musím říct, že jsem za to ráda. Příběh, za který vděčí literární předloze talentovaného matfyzáka, je skutečně neotřelý a daří se mu působit autenticky, aniž by z něj bylo další nudné bezživotné drama. Příběh dvou mladých lidí odehrávající se z největší části ve výborně vizuálně i akusticky ztvárněných osmdesátých letech je působivý a vyhýbá se různým klišé filmů o teenagerech, na které jsme zvyklí z americké produkce. Je trochu škoda, že se tvůrci pokusili do filmu propašovat vše, co bylo v knize, takže nás na konci čeká poměrně dlouhá sekvence zkratkovitých scén z dospělosti hlavních hrdinů, bez kterých bychom se klidně obešli, aniž by snímek ztratil své vyznění, které je stejně zakořeněno spíše v jeho první části.
L.A. Without a Map
Hrůza, hrůza, hrůza…
Už nikdy se nebudu dívat na film jen proto, že tam hraje můj oblíbený herec - takovou vlnu antipatie k Davidu Tennantovi jsem nepocítila dokonce ani v jednom televizním počinu, kde hrál sadistického manipulativního bastarda. Ústřední dvojici tvoří neuvěřitelně protivné charaktery a ty slizké kostýmy jim moc nepomáhají. 10% patří kameu Johnnyho Deppa.
Murder By Numbers
Logika? Bezchybnost? Rimbaud?
Dobře obsazená a zahraná detektivka, kterou ovšem sráží značně nevyvážený scénář. Použitá interpretace Rimbauda je hodně laciná i na naivní sedmnáctileté intelektuály a/nebo frajírky a postava Sandry Bullock je tak neprofesionální, že jí tu jednu logickou úvahu v závěru zbaštím opravdu jen těžko. Nápad s dokonalou vraždou nebyl špatný a nějaké chyby při jejím provedení by nebyly překvapivé, ale to, co napáchal ten údajně inteligentnější z dvojice, opravdu přesahuje meze uvěřitelnosti.
Belle de jour
Manželka. Kurva. Milenka.
Originální příběh vzorné manželky, která si svobodně zvolí kariéru, jíž se ženy tradičně věnují až ve chvíli, kdy vyčerpaly všechny ostatní možnosti. A v roce 1967 to platí dvojnásob. Skvělý scénář, krásná Catherine Deneuve, vynikající snové scény.
The United States of Leland
Smutek. Samota. Smrt.
Zvláštní. V tom nejlepším slova smyslu. Navzdory dlouhým rozpravám o životě, vesmíru a vůbec, se filmu daří nenudit a neupadnout do patosu a trapného moralizování. Silný příběh, zajímavá kompozice, výborné charaktery. Každá postava má své démony a vypořádává se s nimi takovým způsobem, že divák nemůže nikým opovrhovat, aniž by s ním zároveň nesoucítil (a naopak).
Tinker Tailor Soldier Spy
Atmosféra. Strategie. Zmatek.
Je zajímavé vidět, jak vypadá svět Jamese Bonda z pohledu těch pánů, kteří skutečně všechno vědí a o všem rozhodují. Výborná atmosféra, skvělí herci a stylový look studené války sjou jasná pozitiva, ale upřednostněním autenticity utrpěla přehlednost děje a srozumitelnost pro běžného diváka. Výsledek byl skvěle provedený, ale rozmělněný v několika zaměnitelných liniích, jejichž protagonisté si – i když záměrně – byli moc podobní.
Historie. Hračky. Hodiny.
I když se mi Scorseseho výlet do Paříže začátku století vizuálně líbil a nápad mi přišel zajímavý, film v mých očích jako celek příliš nefungoval. Příběh Huga byl tak trochu jako bojovka, ve které se hrdina dostával od jedné indicie k druhé, ale cestou nepotkal žádné opravdové překážky a na cestě strávil trochu moc času. Sekvence o raných dějinách filmu byly hezky provedené, ale vzhledem k množství a prezentaci pak působily příliš didakticky. Po technické stránce byl film dokonalý – obzvlášť ta spousta hodin a jiných udělátek – ale bylo to trochu jako koukat dvě hodiny do dětského pokoje vynalézavého chlapečka: I když je tím chlapečkem Martin Scorsese, jako filmový zážitek mi to nestačí.
Pina
Život. Dílo. Tanec.
Příjemný dokument, který zajímavě zpracovává život a dílo choreografky. Wim Wenders dokazuje, že hudba a tanec jsou mu blízké a dokumenty z jeho dílny mají co nabídnout.
The Adventures of Tintin
Atmosféra. Příběh. Podívaná.
Moje nejoblíbenější 3D. Nebyla jsem si jistá, jestli můj vřelý vztah k papírové předloze bude pro film dobrý nebo špatný, a nakonec se ukázalo, že si zřejmě se Spielbergem v tomto ohledu rozumíme. Podařilo se mu vystihnout atmosféru komiksu a zároveň vytvořit příběh fungující na velkém plátně, který obsahuje všemožné honičky v rozmanitém prostředí a na nejrůznějších dopravních prostředcích, na které se ve 3D tak dobře kouká. Oproti všem ostatním 3D filmům, které jsou převážně vítězstvím formy nad obsahem, představuje Tintin po technické stránce perfektní podívanou, ve které je však příběh stejně důležitou složkou jako animace.
Blade Runner
Déšť, krev a replikanti
I po letech tohle sci-fi nabízí působivý obraz omšelé technokratické budoucnosti neustále zastřené hustým deštěm. Filmy Ridleyho Scotta jsou vždycky výjimečným vizuálním zážitkem, a Blade Runner není výjimkou. Příběh, ve kterém cestu k ochraně lidskosti smáčí krev smívaná přívaly deště je stále zamyšleníhodný.
Sherlock Holmes: A Game of Shadows
Méně je někdy více
Herci nejsou špatní, kdyby měli co hrát. Guy Ritchie měl očividně spoustu peněz na výrobu akčních scén, které jsou sice samy o sobě spektakulární, ale je jich na jeden film trochu moc, takže ztrácí svůj efekt. Svěžest, lehkost a zábavnost prvního dílu se ztratila mezi nákladnými explozemi pospojovanými chatrným scénářem. A filmu vůbec nepomohlo, že šel do kin v době, kdy televize BBC uvedla druhou řadu svého zpracování Sherlocka, která je originálnější, inteligentnější, zábavnější a vůbec lepší ve všech ohledech (snad kromě množství výbuchů). Hra stínů není vyloženě špatná, jen by mohla být mnohem lepší.
The Girl with the Dragon Tattoo
Dobré, ale zbytečné
Mám ráda literární předlohu a nemůžu říct, že by se mi ten film nelíbil, ale jeho vznik se mi zdá zcela zbytečný. Fincherova režie je jako obvykle výborná, stejně jako výběr herců a atmosféru dotvářející hudba, ale to nestačí. Toto americké zpracování nabízí příliš málo originality na to, jak brzy se objevilo po švédské verzi.
Repulsion
Podivné, psychedelické, skvělé
Když jsem si tento film pustila, nevěděla jsem, co čekat. A nakonec jsem byla nadšená – podivný příběh zakřiknuté dívky v podání brilantní Catherine Deneuve se mi přesně trefil do noty. Svět mladé sociopatky, ve kterém se prolíná realita s psychedelickými sny a představami, byl ztvárněn dokonale.
The Best Exotic Marigold Hotel
Anglie. Optimismus. Kýč.
Usídlení anglických seniorů v Indii nabízí netušený potenciál k vytvoření místy až nezdravě optimistické komedie. Britský humor v podání tamní herecké smetánky rozhodně stojí za vidění, i když je místy poněkud kýčovitý a děj se ke konci značně zpomalí.
Fright Night
Upíři bez nápadu.
Od hororů nečekám žádné hluboké myšlenky, ale přeběh by měl být aspoň trochu napínavý, originální nebo zábavný. Je to škoda, protože hrdinové jsou sympatičtí, Colin Farrell si svého záporáka očividně užívá a David Tennant v roli excentrického vymítače si tak nějak ukradl každou scénu, ve které se objevil.
L'arnacoeur
Zábava. Romantika. Duris.
Málokdy se mi stává, že by mě romantická komedie opravdu pobavila. (K)lamač srdcí se sice drží kalsického schématu, ale přitom umí být zábavný a svěží. A vůbec není na škodu, že tam hraje můj oblíbenec Romain Duris.
Blue Valentine
Proč?
Nejspíš jsem nějaká nevnímavá, ale smysl toho filmu jsem prostě nepochopila. Asi nemám ráda filmy "ze života", a tento skutečně představil život v jeho dokonalé nudnosti, obyčejnosti a průměrnosti. Autenticita může být i pozitivem, ale na mě to nijak zvlášť nefungovalo. Ačkoli se hercům povedlo ztvárnit to, co měli, nestačilo to k udržení mé pozornosti. Nebylo to nijak urážlivě špatné - jen úplně o ničem. A celou dobu jsem si nezvykla na odporné brýle Ryana Goslinga.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.105 sec. (PHP: 1% SQL: 99%)
