Paesfrombasel

Netypická Zahrada

Zahrada je dosti netypická pro Švankmajerovy kraťasy - hrají v ní známí herci, chybí animace, naopak je zde hodně dialogů. Surrealismus zde tedy není v provedení, ale hlavně v nápadu. Řečeno je nám velmi málo. Skutečně mám velkou chuť si přečíst předlohu, neboť - na rozdíl od většiny surrealistických filmů - zde má smysl hledat skrytou myšlenku. Je nám však jasné, že se jedná o politickou satiru. Myšlenka, dialog o správném chování v plotu a některé "švankmajerské" střihy jsou plus. Jinak nic světo- ani švankmajeroborného.

Pohodový piknik

V Pikniku s Weismannem máte všechno, co může fanoušek Švankmajera od jeho kraťasu chtít - skvělé animace, zajímavé nápady a hříčky, překvapivá pointa. Od dalších kraťasů tento odlišuje pohodová hudba.

"Umělecká masturbace" To bych si k tomu dovolil poznamenat. Připadá mi to jako by si Švankmajer ověřoval, co všechno umí, aby to pak v jiných filmech mohl roztočit. Tady animace postrádá jakoukoli logiku (i když rozhodně není špatná). Závěrečná pointa taktéž (že Švankmajer rád níčí tady prostě nefunguje), i když to po předešlé nudě bylo svěžující. Nuda i pro mě - jakožto milovníka Švankmajera.

Setkání s Fincherem

Fincher mě zde potěšil. Výborný příběh, který se plynule rozvíjí až k překvapivému konci (mě osobně však film nejvíc baví do nástupu Spaceyho). Celou noc po zhlédnutí filmu jsem si přehrával všechny vraždy a přemýšlel, kdo se čeho dopustil. Freeman patří mezi oblíbence a ani zde mě nezklamal. Pitt mi znovu dokázal, že patří k nejtalentovanějším mladým hercům.

Jedinečný Švankmajer

Švankmajer se zde nechal inspirovat Kafkou a výborně zde vykreslil atmosféru z jeho knih(čemuž napomáhá i černobílý obraz a Krausova vizáž). Každý surrealistický prvek zde působí a je výborně zpracován, stejně jako všechny animace. Liškova hudba (ač by nekomu mohlo vadit, že se motivy stále opakují) skvěle dotváří atmosféru a každou režisérskou hrátku výborně podporuje. Kdo je však u mě hlavní hvězdou tohoto filmu je Juraj Herz. Výborné cameo!

Step off!

Tomuto filmu bývají vytýkány dvě věci - že je neoriginální a nerealný. Já osobně si myslím, že nějak hrubě neoriginální není. Rocker učí děti rock. Nepamatuji si, že bych to už někde viděl. Srovnávat např. se Sestrou v akci je sice možné, ale pochzbuji o tom, že by ji Škola ro(c)ku nějak úmyslně napodobovala. Že je nerealný? A proč by měl být. Tady přece jde jenom o rock´n´roll. Nic víc. Koho zajímá, že by to zbytek školy slyšel? Já u toho filmu prostě vypnu a nechávám se unést energickým výkonem Jacka Blacka a úžasnou hudbou (jak původní, tak přejatou). Při každém shlédnutí nacháyím nové zajímavé detaily a hudba neztrácí na kráse. Ne, že bych se u filmu smál, ale příjemně se bavím. A to je pro mě u podobných komedií to nejdůležitější.

Jeden z prvních Švankmajerových filmů (i když ve zdejší databázi jich dost chybí). Přesto už můžeme jasně poznat jeho rukopis: rychle střihy, hravá animace podpořena výbornou hudbou. Film není nijak příběhově náročný (prakticky tu ani žádný příběh není), ale baví mě a vždy se na něj rád podívám. To je vzhledem k tomu, že vidíme většinou jen zvířecá preparáty a obrázky obdivuhodné. Kostlivec na konci zas může vzbudit domněnky o filosofickém přesahu (ty však pro mě v surrealistickém snímku nemají místo).

Surrealistické začátky

Každý žánr musel nějak začít, mít nějakou tu první vlaštovku. Pro surrealisické filmy to byl Andaluský pes. Možná překvapím, ale pro mě se jedná o dost mizerný surrealistický film. Surrealismus má svoji logiku (Mazací hlava má depresi z postiženého dítěte, Švankmajer všeobecný vývoj k destrukci atd.) Tento film ji nemá. Proč např. muž za sebou táhne piano s mrtvým koněm, když chce znásilnit ženu a další. Film vzniknul jak snůška surrealistikých obrazů (nemá cenu zde hledat poselství, či utajený smysl - od toho surrealismus není). Většinou se mi však nelíbí a jsou jen nudné. Za ty výborné (úvodní scéna, záměna pistole a knihy či pád do jiného prostředí) a surrealistickou premiéru však tvůrcům děkuji.

Můj top

Říká se, ze jde o nepochopitelný film. Dobře. Chlap má holku, zbouchne ji, tak si ji musí vzít. Narodí se jim postižené díte, co pořád řve. Manželka mu uteče. Milenka mu uteče. On spáchá sebevraždu. Co je na tom nepochopitelného?
Lynch zde dovádí surrealismus k dokonalosti. Každá scéná má svou sílu, každý záběr působí (mým favoritem je scéna, kdy si Henryho manželka mne oči). Už samotná "hudba" vzbuzuje deprese. Genialně sklouben surrealismus a horror. Na správném horroru nás totiž děsí to, co nevidíme, ale tušíme, že to přijde. U surrealistického horroru nás děsí, že nevíme kdy, kde ani co přijde. Já sám jsem byl vyděšený neustále a měl jsem ruku na myši, abych mohl film kdykoli stopnout. Herecké výkony jsou ze surrealistického hlediska na maximální úrovni (hlavně Jack Nance zaslouží obdiv - už jen za to, jak dlouho si "to" nechal na hlavě). Ocenit musím taky skvěle ztvárněné dítě (a ty příšerné zvuky, co vydávalo). Zřejmě nejlepší surrealistický celovečerák všech dob. Klobouk dolů.

V době vlády počítačové animace potěší každá změna. Animace se mi líbila a jsem rád, že po většinu času se snímek ladil do černobíla, neboť to dalo atmosféře na síle. Příběh se mi líbil. Vidíme zde život íránské dívky posléze ženy, která byla vychována ve svobodném a emancipovaném duchu. Někomu by se pojetí filmu mohlo zdát až moc ženské, mě to však nevadilo, naopak jsem hrdince fandil a sopucítil s ní. Odlehčená stylizace a komentář působily dobře. Zajímavé, že i přes dost otevřeně "oscarové" téma, film Oscara nezískal. Což je možná spravedlivé, protože se z filmového hlediska rozhodně nejedná o nějak významné dílo.

Dle mého se jedná o očividný Švankmajerův propadák. Film nefunguje ani jako dokument (jen suchý výklad a to ještě od nudného "speakera") ani jako surrealistický film (ne, že by to surrealistický film byl). Chápu myšlenku režiséra: nudný výklad x rychlé záběry, ale postavit na tom film je nesmysl. Celou stopáž jsem unesl jen díky zájmu o historii (ne, že by mě však příliš Kostnice zaujala) a úctě k režisérovi.