Turmë
The Avengers
Avengers
Tenhle film je přesně to, co od něj očekáváte (jestli je to dobře nebo špatně nechám na vás). Letní oddechovka, u které není třeba extra přemýšlet a u které se bavíte. Hlášky, akce, plno vybuchujících věcí a mimozemská invaze - takhle to má vypadat, to je blockbuster podle mého gusta.
Televizní Joss Whedon zde prokázal svou bojeschopnost i v oblasti filmu.
Nespornou výhodu mu ale poskytl fakt, že se jedná o crossover. Bohužel u komixových superhrdinů se neobejdete bez nějaké šablonovitosti a plochosti. Ne vždy dokáže taková postata utáhnout celý film (viz. Hulk a Captain America). Tady máte najednou 6 hlavních postav. Když začne upadat potenciál jedné, máte dalších pět v záloze, které oživí děj. I když je to dvousečná zbraň. Musíte dokázat téměř nemožné. Dát každé postavě prostor. Tohle je právě jedna z věcí, které bych na tomhle filmu chtěla pochválit nejvíc. Když se objevily první trailery, říkala jsem si: "Aha, tak tady půjde hlavně o Iron Mana a Thora, občas se mihne Fury a ten zelený, co ho nemám ráda a ten zbytek bude někde v pozadí hongat nohama…". Sakra, jsem ráda, že jsem se mýlila. Tenhle film mě donutil mít ráda Hulka. Nemám ráda Hulka, nikdy jsem neměla, až do teď, což o něčem svědčí. Ani mi nevadila další přeobsazení představitele. Hlavně proto, že Mark Ruffalo zvládá zahrát jak roztomile roztěkaného Bruce, tak běsnící zelenou bestii.
Vzájemná kooperace hrdinů je fakt podle mě nejlepší složkou snímku. Je úžasně uvěřitelná. Jasně, že Hawkeye a Black Widow jsou kámoši, vždyť spolu sloužili. Jasně, že si Tony a Bruce budou rozumět, jsou to oba vědátoři. Jasně, že se Iron Man a Captain nebudou mít rádi, Captain je moralizující hrdina ze staré školy a Iron Man je tak trochu hazlík. Jasně, že Thorovi budou všichni lidé připadat ubozí, vždyť je to bůh. Je skvělé vidět ten progres v teambuildingu. Tomu se věnují asi 2 třetiny filmu, takže začátek je trochu rozvleklý, ale uteče to a nadupaný konec to rozhodně kompenzuje. Je tady dokonce jedna scéna, která mi utkvěla v paměti. Odehrává se právě během finální bitvy, kamera postupně najíždí na jednotlivé hrdiny a my vidíme kýženou spolupráci, na které jsme už dobrou hodinu a půl pracovali.
Co se scénáře týče, nečekejte zázraky. Pokud jste někdy četli komix víte, že hrdina zvládne zmlátit hordu padouchů během stránky a u toho odcitovat Shakespeara. Tady si takový luxus nemůžete dovolit, ale můžu vás uklidnit, že všechny postavy mají alespoň jednu hlášku, u které se zasmějete, a alespoň jednu scénu, ve které pochopíte, proč je tahle postava tak skvělá, že patří k Avengers. Dokonce i "normální" lidé, jako Black Widow a Hawkwye, nebo vedlejší postavy, jako jsou agenti S.H.I.E.L.D. Iron Man má takových scén možná i víc (Roberta Downeyho Jr. si prostě nejde nezamilovat).
Jediný, komu scénáristé jaksi nestačí, je bohužel hlavní záporák Loki. Tom Hiddleston je neuvěřitelně charismatický herec, kterého jsem si odlíbila už v Thorovi, a tak si říkám, že mohla být jeho postava víc prokreslená. Ale možná se mi to zdá jen proto, že já většinou fandím padouchům… Každopádně je to opravdu malá výtka. Mnohem větší radost mám z toho, že z Lokiho neudělali "ukecaného" padoucha. Znáte to, padouch má hrdinu v pasti a místo toho, aby ho dorazil, začne mu vyjevovat svůj ďábelský plán a dá mu tak dost času na útěk. Ale když má Loki Thora v pasti, to si pište, že to s Thorem půjde z kopce.
3D neruší, děj se většinou odehrává ve dne, takže to není jen ždímání peněz, ale myslím, že ani nebylo potřeba. Jediné, co mi trochu kazilo zážitek, byl český dabing, ale co nedělám.
Hodnocení: 85% za krásnou názornou ukázku toho, jak má vypadat letní filmový popcorn.
The Hunger Games
Omalovánky pro čtenáře
Knižní předlohu filmu miluju. A tak jsem opravdu doufala, že to filmaři nepodělají. No a… no, abych byla fér, nepodělali to úplně.
Tenhle snímek funguje dost dobře jako filmová adaptace, hůře už ale jako film. Je to velmi věrná ilustrace knížky, ale pokud jste ji nečetli, budete se v ději orientovat špatně, chování postav nebudete chápat a světu, ve kterém se příběh odehrává, nebudete rozumět. A ani popis „ilustrace“ mi nepřijde přesný, protože i když jste knížku přečetli, musíte si doplnit spoustu bílých míst. Takže je to spíš jako omalovánky. Tohle ale za zas tak zásadní chybu nepovažuju, protože když jsem nad tímhle uvažovala, opravdu jsem nenašla lepší způsob jak do rozumné stopáže napěchovat víc informací. Žádná scéna mi tu nepřišla vyloženě zbytečná, nebo zbytečně dlouhá. Právě naopak – některé scény bych trochu natáhla. Například scény s Rue. U knížky jsem kvůli ní brečela jak želva. A bylo mi jasné proč. Protože jsem k její postavě přilnula, sympatizovala jsem s ní, za těch pár desítek stránek jsem si ji oblíbila. Tady jsou s ní asi 4 scény (a s Katniss mluví jen ve 2 z nich) a pak už... A se mou to ani nehnulo. Stejně je to i s ostatními splátci – jen se mihnou. Jiné scény bych přidala. Například scény s Haymitchem. Toho je tu tak strašně málo. Nedostalo se ani na jeho přípravné lekce před interwiev, což mě mrzí velmi, protože právě hláškou „You've got about as much charm as a dead slug“ si mě získal. Ale chápu, že už délka skoro 2 a půl hodiny, nemusela být lehce stravitelná pro každého.
Ta třesoucí se rádoby realistická kamera? Ze začátku otravovala, po prvních 10 minutách jsem si zvykla a už nebyla tak rušivá. Nohy podráží i nedotažený scénář.
Další nevýhoda: Film byl evidentně docela laciný. Alespoň na příběh s takovým množstvím „epic“ momentů. Některé scény byli sice zvládnuté bravurně (halucinace po bodnutí sršáňů), jiné by si ovšem zasloužil o krapet víc (příjezd splátců).
A teď se můžu konečně přesunout ke kladům. Moc se mi líbila celá dějová linie „Co se děje během her mimo arénu“. Tohle v knize nebylo a mě osobně to hodně zajímalo. Řídící místnost, Haymitch shánějící sponzory. A taky začínající nepokoje v krajích – to byl dost chytrý tah. Mnohem lepší než kdyby nás na začátku druhého dílu rovnou přivedli do bitevní vřavy. Největší výhodou je ale herecké obsazení. Sice se většinou skládá z méně známých tváří, ale je velmi povedené. Woody Harrelson jako Haymitch je úžasný. Užívala jsem si každou minutu s ním na plátně. Bohužel jich, jak jsem psala, nebylo dost. Joshe Hutchersona jsem vždycky považovala za „jen“ slušného dětského herce. Ale kluk nám docela vyrostl a musím uznat, že dal postavě Peety trochu pevnější obrysy. Peetu jako fiktivní postavu sice mám moc ráda, ale uvědomuju si, že je dost nereálný. Neznám kluka, který by byl tak hodný a zároveň tak skvěle manipulativní. Naštěstí Josh umí nahodit ten správný okouzlující americký úsměv. Takže i tady je spokojenost. No a Jennifer Lawrence je výborná. Mám ji ráda už od X-menů a teď ji mám ještě radši. Role Katniss je nesmírně náročná a nese na ramenou celý příběh. Vyprávění v první osobě to ještě víc komplikuje. Lawrence si musela vystačit s pouhými grimasami a gesty místo dlouhých monologů. A i když zde mi Katniss přišla víc unylá než nepříjemná (nepříjemná berte ode mě jako kompliment, protože mi v knížce tak připadala a proto jsem ji měla ráda… divné, ale fakt) musím říct, že Jennifer tuto roli zvládla nad očekávání. Plus s lukem v ruce vypadá cool. Pak je tu Donald Sutherland v roli hlavního záporáka. I z toho, jak mluví, mi běhá mráz po zádech. Bohužel také nedostane moc prostoru. A na závěr můj milovaný Stanley Tucci. I zde se drží své tradice „Jsem nejlepší v každém filmu, kde hraju (a možná i v těch, kde nehraju)“. Jeho Caesar přesně odpovídá mé představě, takový futuristický Záruba zkřížený s Neilem Patrickem Harrisem. A pro nečtenáře nejlepší možnost jak se jakžtakž udržet v obraze. Většinou je to on, kdo vysvětluje zákonitosti a fakta. Naprostá spokojenost.
Jaký je tedy závěr? Myslím si, že to šlo natočit lépe? Skutečnost nebo iluze? Skutečnost. Líbil se mi film? Skutečnost. Těším se na pokračování? Skutečnost.
Hodnocení: 75% (65% kdybych nečetla knihu)
The Help
Černobílý
Tenhle film by se dal shrnout slovem „černobílý“ (no není to žasná náhoda?). Opravdu. V tomhle filmu to funguje tak, že černí = hodní a bílí (až na 2-3 čestné výjimky potvrzující pravidlo) = zlí. Každá scéna vzájemných konfliktů je udělaná tak, aby vycházela ve prospěch černých a pokud se vám to tak nelíbí, je mi líto, ale jste rasisti. Tenhle tlak na pilu a hraní na city je tady dost okaté. Neříkám, že je to vyloženě špatně, ale na mě to působilo tak, že jsem jim to moc nebaštila. Asi to bude tím, že nejsem uvědomělý hrdý Američan. Tohle je vyloženě americký film, vlastenectví a vědomí vlastních historických chyb z něj přímo čiší. A tak si ho Středoevropan asi nedokáže patřičně užít – přece jen my jsme tady nic takového nezažili.
Na druhou stranu jsem ráda, že snímek není pojatý jako těžkotonážní sociální drama plné špíny a temnoty. Většina scén se odehrává ve dne na upraveném předměstí, šaty jsou barevné a vše je sluncem zalité. Na vizuál se opravdu kouká skvěle a je tu i jistá lehkost ve vyprávění.
Ale hlavně – skvělé obsazení. Všechny čtyři hlavní hrdinky jsou prostě úžasné. Čtyři silné ženské charaktery zahrané výbornými herečkami. Emmu Stone mám moc ráda, podle mě je to jedna z nejtalentovanějších mladých hereček Hollywoodu. Bryce Dallas Howard je jako by ji vystřihli ze Zoufalek, přesně ten typ padoucha, co vám vrazí nůž do břicha (ani se neobtěžuje vrazit vám ho do zad) a ještě se při tom na vás sladce americky usmívá. Viola Davis a Octavia Spencer jsou kapitola sama pro sebe. Donutí vás se smát, donutí vás plakat… Vlastně vás donutí nenávidět bílou rasu – alespoň na 2 hodiny (Myslím to vážně, odcházela jsem z kina a v duchu si myslela: „Do háje, my jsme ale příšerné svině.“).
Celkové vzato je Černobílý svět dobrý film. Pokud tedy přistoupíte na to, že s vámi tvůrci hrají poměrně maniakální hru.
Hodnocení: 75%
Sherlock Holmes: A Game of Shadows
A Game of Shadows
Sequel filmu z roku 2009 by se dal shrnout jednou větou: „Je to stejné jako první díl.“ – což nemusí být nutně výtka, protože jednička Sherlocka byla bezesporu kvalitním blockbusterem. Na druhou stranu zde to chápejte jako mírnou výtku, protože ono to opravdu je stejné jako první díl. A dost to bije do očí.
Jistě, tvůrci se snažili udělat celý koncept příběhu trochu výpravnějším. Kromě viktoriánského Londýna tak uvidíme i kus Evropy. Ale už tu prostě není ten svěží pocit něčeho nového, jaký ve mně vyvolal první díl. Takže vlastně nula od nuly pojde.
Pár minusových bodů film nachytá za Moriatyho, který je takový neslaný, nemastný. Vůbec nepůsobí jako ďábelský padouch. K tomu je ho tam málo až hrůza. Pokračování, které chce nastavenou laťku posunout o kus dál, musí mít lepší zápornou postavu. Jared Harris ale Marku Strongovi nesahá ani po kouzelnou holi, a film tak přichází o příležitost postavit Sherlocka před nemesis, kterou si zaslouží.
Naopak to, co nechybí je špičkování Sherlocka a Watsona – když chcete zpracovat toto téma, musíte bezpodmínečně mít skvěle sehranou dvojici, ze které bromance přímo sálá. Robert Downey Jr. a Jude Law takovou dvojici naštěstí tvoří a zvedají tak kvalitu filmu markantně nahoru. Měla jsem místy podezření, že takové scény snad ani nemohly být ve scénáři, že se herci prostě jen tak ze srandy kočkovali – tak to má vypadat a toho si cením. Další věc, co mě potěšila (i když se také vrací z předchozího dílu) byly slowmo akční scény. Ach, slow motion… pro tu jsem měla vždycky slabost.
Přes všechny výtky je mé hodnocení krásných 75%.
X-Men: First Class
Profesor X a Magneto
Tenhle nový přírůstek do X-men rodiny mě donutil přehodnotit mé názory na ostatní díly (čti: musela jsem snížit hodnocení u Wolverine). Protože tohle byla komixárna přesně podle mého gusta.
Pana režiséra mám ráda už od Hvězdného prachu, od Kick-ass ho miluju. Musím sice napsat, že podle mě je to „nejslabší“ film, co jsem od něj viděla (Po krk v extázi jsem neviděla), ale i tak je podle mě úžasný. Hodnotím jako nejslabší, protože tentokrát všechno drží tak trochu při zemi. To mu ale nemůžu vyčítat, předloha je svazující. Naštěstí to není až takový problém, protože Matthew Vaughn má výborný cit. Ví přesně, kdy a jak použít dojemnou scénu, kdy akční, kdy odlehčit příběh humorem. Vytváří tak filmu parádní atmosféru.
Hereckému obsazení naprosto vévodí James McAvoy a velmi charismatický Michael Fassbender, kteří se určitě nevyhnou shipování. Ale zavinili si to sami, protože chemie mezi nimi funguje skvěle. Kevin Bacon jako záporák je taktéž výborný. Zbytek se drží jakžtakž na úrovni.
Celý snímek podkresluje i správně zvolený soundtrack.
Jednoznačně můj druhý nejoblíbenější (hned po X2) x-menovský film.
Hodnocení: 85%
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2
Avada kedavra
Harry zakončuje svou pouť technicky nejdokonalejším dílem. Ale…
Ale ostatní aspekty filmu jaksi pokulhávají. Vysvětlím to: Doufala jsem, že budu brečet. Ale nebrečela. Párkrát se mi na chvíli zrychlil tep a na konci jsem byla naměkko – a to jsou veškeré emoce, které u mě „závěr mého dětství“ vyvolal. Z valné části je asi na vině to, že jsem viděla nadabovanou verzi. Jak mi do teď dabing potterovských filmů přišel v pohodě, na tenhle díl se budu muset mrknout i v originále. Ale i tak myslím, že z mnoha scén mohli vytřískat víc.
Teď bych ráda napsala o 3D, které všichni tak haní. Jelikož se dost velká část filmu odehrává v noci, není v těchto okamžicích nic moc vidět. Ale až po sobě Voldy a Harry začnou metat kletby, můžete si to pěkně vychutnávat.
Protože po stránce efektů je osmička opravdu nejparádnější ze všech filmů. Po rozvleklé a nezáživné první části, je tohle jedna dlouhá nepřetržitá akce. Do toho nějaký, tentokrát i podařenější, vtípek (Ron tady není zas takový blbeček – jupí!), nějaká ta pusa (asi 2). Více prostoru postávají i postavy mimo trio. Z herců bych vypíchla Maggie Smith, která svou roli zvládá s noblesou a Matthew Lewise – Neville je fakt borec, musím říct. Alan Rickman tady sice hraje velkou úlohu (a docela obstojně), ale já jsem skoro celou dobu přemýšlela, proč má tak pitomý účes. A pozor (tetelím se blahem) – efektní smrt (vy asi víte koho…). Konečně jsem se dočkala pořádného rozloučení s postavou.
Psala jsem, že poslední Potter ve mně moc emocí neprobudil. Jedna z mála se projevila velmi spokojeným úsměvem při sledování epilogu. Musím uznat, že to bylo fajn. Ale stačí fajn? Jo, takovéhle „fajn“ stačí bohatě. Tak sbohem, Harry Pottere. Bylo nám s tebou fajn.
Hodnocení: 85%
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1
Salvio hexia
Zásadním problémem sedmičky je nezáživnost, která ale pramení z knižní předlohy. Hrdinové prostě jen cestují a cestují, pohádají se, usmíří se a opět cestují a… tam kde by měl být alespoň nějaký konec, není v podstatě nic – první část nikam nesměřuje, je to jen příběh utnutý v půlce. Tady navíc, víc než kdy jindy, připomíná prvoplánový doplněk knihy, protože mnoho zásadních věcí není vysvětleno a nečtenář se může snadno ztrácet.
Jednou z věcí, které mně na celé sérii štvou je také nedůstojné zabíjený postav. Před Cedricem se jen zeleně zablesklo, Sirius rychle vyšuměl do ztracena, Brumbálovi nevystrojili ani pohřeb a teď Hedviku sestřelí jako nějakého holuba (nemohli udělat alespoň nějakou zpomalovačku ve stylu Sovích strážců, nebo něco…?). Aspoň, že Dobby z toho vyšel jakžtakž dobře.
Co ale dobré není je scénář (opět). Herci se můžou snažit, jak chtějí, ale pokud jsou jim vkládány do úst tak bezduché a prázdné repliky jako tady, moc jim to nepomůže. Navíc mě rozčiluje, co provádějí s postavou Rona. Grint je podle mě nejlepší herec z tria a dosud mohl Ron platit alespoň za „toho vtipného“. Tady je ovšem degradován do pozice naprostého blbečka, který většinu času mimo a jen se nechává ovládat viteálem. To je dost velká škoda.
I přesto musím zas a znova konstatovat, že zpracováním je film jako vždy nadprůměrný.
Teď musíme jen čekat, jak se podaří tenhle fenomén zakončit.
Hodnocení: 75%
Harry Potter and the Half-Blood Prince
Sectumsempra
Princem dvojí krve si u mě David Yates vylepšil reputaci. Zatímco pětka mě nechala nepříjemně chladnou a vyšuměla do prázdna, šestka sklízí mé ovace už od samotného začátku (scény se zničením mostu). A v tomto duchu pokračuje dál, i přes poměrně nezáživný námět. V tomhle díle se toho opravdu moc nestane, a k tomu jsou ty nejzásadnější události dost odbyté (vždyť tam ani nedali Brumbálův pohřeb, pouze jakousi minutu ticha se smutným ohňostrojem). Jen si vyjasníme pár milostných vztahů, necháme umřít důležitou postavu a dozvíme se jednu informaci k pokračování – nic, co byste nedokázali převyprávět čtyřmi větami. Ale tohle filmu vyčítat nemůžu. Co mu naopak můžu a budu vyčítat je scénář a nedostatek prostoru pro některé postavy (nejvíc na to doplácí Snape, který měl být v tomto díle zásadní postavou, ale tento efekt se bohužel nedostavil).
Abych pořád jen nekritizovala, vizuální stránka filmu je jako vždy výborná. Tempo taky vyhovuje, tentokrát se děj netáhne jako předchozího dílu. Herci se stále drží na úrovni, jen mi začíná vadit, že se Harry dostává stále více do popředí na úkor svých dvou kamarádů. Je to sice přirozené s přihlédnutím k tomu, že Harry je „vyvolený“ atd. Ale stejně mám mnohem radši scény, kde je hlavní trio pěkně pohromadě.
Hodnocení: 80%
Harry Potter and the Order of the Phoenix
Bombarda Maxima
Abych byla upřímná, z tohoto filmu si nic nepamatuju. Abych byla upřímnější, z tohoto filmu si skoro nic nepamatuju a na to „skoro“ se mi těžko vzpomíná.
Bude to pravděpodobně PMI (příliš mnoho informací) šokem. Jak někoho může vůbec napadnout udělat z nejdelší knihy nejkratší film? Vždyť to nemá logiku. Není divu, že mi ten přehršel splývá.
Ok – zkusím si vzpomenout. Objevilo se tady pár nových tváří. Byla tam senzační démonická Helen Bonham Carter, ale tu si pamatuju snad jen proto, že je to má oblíbenkyně. Byla tam Lenka Střelenka, správně divná, poutavá a osvěžující postava. A pak samozřejmě Dolores Umbridgeová, děsivá zlá paní v růžové (HP nám opět přináší nový druh zla). Tady bych výčet charakterů, které stojí za zmínění, ukončila, protože ten zbytek je mdlý, nudný a hlavně nezapamatovatelný. Což se tak trochu týká i hlavního tria. Určitě tam byli, ale co prováděli…?
Pokud bych se měla pídit po důvodech mé amnézie, nehledala bych dlouho. Žádná atmosféra – to je ta příčina. Stylem se sice film blíží ke dvěma předchozím, což je dobře, ale zatímco u Vězně a Poháru jsem hltala a užívala si jednu krásnou scénu za druhou, tady bych si stěží vybavila 3 – první z výcviku Brumbálovi armády a druhou, kde na ně padají ty obrovské police s křišťálovými koulemi, třetí byla odfláknutá smrt Siriuse. Ale to je sakra málo.
Hodnocení: 70% (přece jen je to pořád nadprůměrný film)
Harry Potter and the Goblet of Fire
Crucio
Začíná nám čtvrtý ročník. Vražda hned na začátek. Vidíme naše staré známé, poté se k nim přidává nějaký nový krasavec (proč Robert Pattison nezůstal jen u tohohle?). Pak fantastický famfrpál. Stan, co je vevnitř větší než zvenku (ten trik se mi tehdy hodně líbil). Panika! Chaos! Smrtijedi! A pak další neznámý týpek (o kterém dnes už vím, že je to šílenec s modrou policejní budkou, která je taky větší vevnitř než zvenku) vykouzlí na obloze lebku. To je ale pouze prolog.
Jinými slovy: Příběh Ohnivého poháru je podle mě nejlepší ze všech potterovských filmů. Vše se točí kolem kouzelnické soutěže tří škol. Tudíž rozšíření o nové tváře a reálie kouzelnického světa, které přidávají filmu šmrnc a rozmanitost. Každý z úkolů je zpracován na výbornou (obzvlášť souboj s drakem se mi zamlouval). Proto je škoda, že jiné scény působí občas utahaně. A samozřejmě přibývá romantika, která je příjemnou odlehčující vložkou a „vrcholí“ u půvabných scén z Vánočního plesu. Ale pak musíme přitvrdit.
Přichází scéna ze hřbitova, zabijeme "Edwarda" a zlo dostane novou podobu - Ralpha Fiennese bez nosu.
Hodnocení: 85% (líbilo se mi to víc než Tajemná komnata, ale přece jen zaokrouhlím dolů)
Harry Potter and the Prisoner of Azkaban
Expecto patronum
Vězeň předvádí mílový skok kupředu. Změna – tak bych jednoslovně charakterizovala třetí potterovku. Předchozí dva díly se mi sice líbily, ale tohle byla prostě o několik tříd lepší.
Režisér Alfonso Cuarón nabízí něco nového. Méně třpytek a více scén ve stylu Burtona (už chápete, proč se mi to tak líbí). Začíná nám trend „temnějších a temnějších“ dílů. Mozkomoři, vlkodlak, cestování časem… to jsou libůstky, které potěší i straší a náročnější diváky (nebo diváky předchozích dílů, kteří mezitím vyrostli). Někomu se nemusely nové Bradavice líbit, ale já osobně jsem ocenila novou rozmanitost krajiny. Na hory a jezero se mi holt dívá líp než na plochou louku.
Razantně se změna projevuje také u hereckých představitelů. Vytáhli se nám, shodili hábity, navlékli mikiny a začali ukazovat emoce, což někdy mohlo působit až trochu afektovaně, ale podobné úlety k pubertě patří, tudíž všechny novinky jsou vítané. Plus přibyli také nové tváře – Gary Oldman, David Thewlis a v neposlední řadě Michael Gambon, který svého zesnulého předchůdce nahradil velmi kvalitně.
To že se mi líbí potterovská hudba už jsem zmiňovala i u předešlých filmů. A zmíním to znovu, protože soundtrack třetího pokračování je také výrazně odlišný od dřívějších. Trochu střídmější, ale to mu neubírá na majestátnosti, s jakou podkresluje film a dodává tak jednotlivých scénám epičnost (vzpomeňte si na Klofanův let).
Shrnula bych to slovy „Změna k lepšímu“ a hodnocením 90%.
Harry Potter and the Chamber of Secrets
Arania Exumai
Tajemná komnata se nevyhne srovnávání s Kamenem mudrců ani, kdyby chtěla. Ale ona evidentně nechce. Styl filmu se nezměnil ani v nejmenším. Pořád je to ta laskavá, třpytící se pohádka pro děti. Hlavní je ale fakt, že druhý díl bere všechen dobrý základ z jedničky a posouvá ho dál. Druhé stupně přídavných jmen se vám při popisu tohoto filmu budou drát na jazyk.
Zaprvé je tento film delší než předchozí, ale nepůsobí utahaně. Tempo je podle mě výborné. Jen co se rozloučíte s Dobbym, už stíháte Bradavický expres v létajícím autě nebo přesazujete mandragory. Čímž se dostávám k tomu, že Tajemná komnata je živější a akčnější. Za to z části může nové postavy, které odlehčí i obohatí děj (Zlatoslav Lockhart, Lucius Malfoy) i víc trikových scén, které sice kde už působí trochu nijak, ale přesto byly velmi dobré. Aragog, modré příšerky létající po třídě, nádherně strašidelný Bazilišek.
Co ale na ní nejvíc oceňuju je napínavější závěr. Obrovský plaz a přízrak z minulosti je přece jen o něco záživnější než strašidelný týl.
Hodnocení: 84%
Harry Potter and the Sorcerer's Stone
Wingardium leviosa
Ta dá ta da dá ta dá da – kdo by neuměl zanotovat hlavní hudební motiv filmů o Harry Potterovi? Nedovedu si představit, co dělal svět fantasy filmů před rokem 2001. Při pohledu do minulosti se asi shodneme na tom, že tohle byl hit a začátek toho pravého fenoménu.
Myslím, že hlavní zásluhu na úspěchu celé HP ságy má fakt, že rostla se svými čtenáři/diváky. První díl je proto líbeznou pohádkou pro celou rodinu. Režisér a zároveň scénárista Ch. Columbus v nejlepší formě obhájil svůj titul mistra rodinné zábavy. Pod jeho rukama celý kouzelný svět ožívá a nakopává tím celou sérii. O senzačním scénáři podle senzační předlohy není třeba se vypisovat. U Columbuse jako režiséra jsem vždy obdivovala jednu věc. Uměl si vybrat schopné herce. Kromě osvědčené herecké elity (převážně) Velké Británie, musel vsadit vše na mladé neznámé tváře a doufat, že budou dobří – a to byli, tudíž bych chtěla vyseknout velkou poklonu jeho čuchu na talent.
Jak už jsem naznačila na začátku, hudba je v tomto filmu nepřehlédnutelná a nezapomenutelná. Všechny scény podbarvuje tím správný způsobem a dodává filmu magickou atmosféru. Atmosféra je v podstatě to jediné, co jsem si mohla jako malé dítě z takového filmu odnést. Prostě takový příjemný pocit, který ve vás měl snímek vyvolávat. A po zhlédnutí Kamene mudrců jsem se cítila zatraceně dobře. Což je nejlepší výsledek, jakého u mě mohl film tehdy dosáhnout.
Hodnocení: 80%
King's Speech, The
The King's Speech
I když jsem si byla vědoma 4 ocenění Oskarem, snažila jsem se na tenhle film moc netěšit, abych předešla případnému zklamání. Což ovšem dost těžké, když na vás ze všech stran (filmový magazínů) křičí titulky jako: „Colin Firth ve své životní roli“ a chvála se sype i na hlavu mé oblíbené Helen Bonham Carter. Tudíž malé zaujetí mě pochopitelně provázelo.
Můj dojem ale absolutně nepokazilo, naopak jsem si mohla potvrdit zmiňované kvality. Je to skvělý, dobře natočený, britský film. To „britský“ je dost důležité a je to taky hodně vidět. Má výborný scénář, vtipy založené na konverzačním humoru a v neposlední řadě vynikající herce (ale o těch až za chvíli). Zároveň je ale konzervativní, usedlý až nenápadný (když jsem si před měsícem pročítala nominace na Oskary, byl jedním z 2 nominovaných v hlavní kategorii, o kterém jsem slyšela poprvé – druhé bylo Winter's Bone).
Přesto ho považuju za jeden z nejlepších historických filmů poslední doby. Klidně se obejde bez pompézních bitev a srdceryvných scén, které by tu byly pouze proto, aby nás dojaly. Ne – všechno tady je sympaticky lidské, k čemuž určitě pomohl hlavně pravdivý základ příběhu.
Teď už k zmiňovaným hercům. Colin Frith skutečně předvádí dech beroucí výkon a Oskara si podle mě určitě zasloužil. Jeho postava je živoucí, má své klady i chyby. Sledujeme jeho vývoj z trochu nevrlého popudlivce, který ztrácí naději, má strach a je pronásledován minulostí, v hrdinu, který si získá naše sympatie, a v poslední scéně mu držíme palce a snažíme se mu pomáhat s každým slovem (konkrétně tahle scéna ve mně probouzela větší napětí než kdejaká automobilová honička). Geoffreyho Rushe jsem si zamilovala už při jeho první scéně. Je to jediný civilista – muž z davu, nemusí dodržovat žádný bonton, může se pěkně po anglicku (pardon, po australsku) „odvázat“. Jeho trefné poznámky dokážou vždy shodit všechnu tu noblesu kolem do snesitelnější úrovně pro obyčejného diváka. A Helen je příjemnou třešinkou na dortu. Její královna matka je sympatická a jako všechny postavy působí opravdově. Jen škoda, že se jí nedostalo většího prostoru. Ani vedlejší herci se nenechali zahanbit, hlavně Timothy Spall (Churchill) a Guy Pearce (Edward VIII.).
Celkově film působí spíš jako divadelní hra – komorně, ale s hereckými výkony, které si zaslouží ocenit.
Scott Pilgrim vs. the World
Scott Pilgrim vs. the World
OMG (věřte mi, že tohle bych nikdy z pusy, potažmo klávesnice, nevypustila, ale tady nemám na výběr) – tohle doprovázeno ještě přiblblým, ale spokojeným úsměvem byla moje první reakce po zhlédnutí. Dobrá, zabírám úžasem otevřenou pusu a jdu na objektivní hodnocení.
Scott je všechno, jen ne tuctový film. Nasnadě by bylo porovnávání s Kick-assem, který mě osobně totálně dostal. Ale zatím co ten se jakžtakž držel zavedeného „řádu“ komikových filmů a přidal několik neotřelých nápadů, SP je už od samotného základu (komixové předlohy) něco, co tu ještě nebylo.
Už samotný nápad koncepce bojových scén ve stylu videoher považuju za takřka geniální. Ve filmu pak tyto scény, díky super choreografii a precizní vizuální stránce, působí opravdu epicky. Vlastně celý vizuál filmu je úžasný. Je na něm vidět nejen kreativita a zručnost režiséra, ale i radost s jakou tento film dělat. Prostě takové to: „Je mi fuk, jestli to bude propadák. Já jsem se pobavil.“ – a snímku to dodává pořádnou šťávu. To vše podporuje skvěle volená hudba (další podobnost s Kick-ass)
Co se týče hereckých výkonů, začala bych tím, že proti Cerovi nic nemám, tyhle typy ňoumů mu sednou, tak proč se kvůli tomu rozčilovat? Mary Elizabeth Winstead je taky sympatická, ale všechny herce do jednoho u mě převálcoval Kieran Culkin. Jeho „cool gay“ Wallace je prostě k sežrání.
Jediné, co bych chtěla vytknout je monotónnost příběhu. Základní zápletka je nám podána už v první půlhodině a pak už jen Scott přichází k jednomu ex za druhým. A díky poměrně vysokému počtu (7) to začne být za chvíli… nemůžu říct nudné, to rozhodně ne, jen jednotvárné. A to i přes to, že každý souboj je ozvláštněn něčím novým. Nějakým malinkým, ale vychytaným detailem, kterých je ostatně tady tolik, že si všech při jednom zhlédnutí nemáte šanci všimnout. To samé platí i o kadenci pop-kulturních odkazů. A tady je vidět, že není moc jasné, na koho má být SP zaměřen. Mladí mainstreamoví diváci kde co nepochopí, zato těm, kteří pamatují staré videohry, musí už úvodní titulky způsobovat epileptické záchvaty.
Tohle je přesný případ filmu, který si užijete jen pokud „přistoupíte na hru“. A pokud tak učiníte, čeká vás nezapomenutelný zážitek, který dokazuje, že Kanada má snad ještě neomezenější možnosti než Amerika.
Tangled
Vlasy, vlasy, vlasy...
Rozporuplná. Taková byla má očekávání po přečtení několika recenzí, které se od sebe hodnocení často diametrálně lišily. Vypadalo to tedy na zážitek závislý hlavně na individualitě. A věřte mi, moc věcí nemám radši než situace, kdy si musím udělat vlastní názor. Dost omáčky, přejděme k věci.
Pokud bych měla začít jen tak povrchně, musí být každému jasné, že z výtvarné stránky filmu jsem totálně na větvi. Mimika postav, celkové prostředí (kdy už konečně někdo vymyslí videohru, ve které se budeme moct procházet po světech jako je tenhle?), vlasy, vlasy, vlasy… To vše je uděláno poctivě, precizně a vypadá to jednoduše dokonale (a to jsem to viděla „jenom“ ve 2D).
Co se týče příběhu, zdá se mi (už vzhledem k cílové skupině) trochu překombinovaný, ale musím uznat, že celý byl podán přehledně, bez nějakých velkých nejasných otazníků.
Postavy (tady se rozepíšu víc). Locika je první takové krapet naivní, ale sympatické děvče s bujnou fantazií a touhou po nějakém tom „vzrůšu“. Je zábavné sledovat její dospívání, první lásku atd. Flynn je vtipný, charismatický a v rámci možností animované postavy (co si budeme říkat) i docela fešák. Není to klasický mužský charakter, na které jsme u Disney zvyklí a to je možná i jeho výhodou. Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších „princů“. Další pro mě výraznou postavou byla Gothel. Ze začátku ode mě sklidila opravdu velké sympatie, až jsem si říkala, že z ní mohli udělat i trochu větší mrchu – chápete, aby měla Locika trochu silnější popud k útěku. Ale musím říct, že její proměna do pořádného záporáka se mi velmi zamlouvala. A pak jsou tu oblíbená zvířátka. Pascal, roztomilost sama, hřeje mě to u srdíčka jen se na něj koukat, ale Maxovi nemůže žádné zvíře (a kolikrát ani člověk) konkurovat. Jak mám ráda Oslíka ze Shreka, myslím, že tohle bude nový nejlepší lichokopytník pro mezidruhovou bromanci.
Abych ale pořád jen nechválila a zůstala alespoň trochu objektivní, jedna věc mě, musím přiznat, zklamala. Písně. Kde jsou ty časy, kdy jsem si mohla pobrukovat Hakuna Matata i několik let po zhlédnutí Lvího krále (v mém případě tedy až do teď)? Tady jsem si deset minut po opuštění kinosálu pamatovala sotva jednu. Ale obecně vzato mi to příjemný dojem z téhle pohádky nijak nepokazilo. Myslím, že Disneyovské animované (teď už 50ti členné) rodince Tangled černou ovci dělat nebude.
Dávám něco mezi 80 - 85%.
Legend of the Guardians: The Owls of Ga'Hoole
Dechberoucí
Před pár měsíci jsem vyrazila na Toy Story 3D. Tehdy mě ještě před začátkem samotného filmu uchvátil anglický trailer na jakousi pohádku o sovách.
A před pár dny se mi naskytla příležitost vidět tento film v našem útulném multikině. Počáteční obavy, které jsem nabyla z několika ne zrovna kladných recenzí, se uvolnily už s prvním mávnutím křídla. Technická stránka filmu je bez přehánění dokonalá. O to víc mě mrzí mínusy v ostatních aspektech. Příběh je moc primitivní i pro mého devítiletého bráchu, hudba (vzhledem k „epičnosti“ námětu) nevýrazná a scénář je naprosto předvídatelný (vlastně jsem nezaregistrovala jedinou hlášku, kterou bych předem neodhadla), klišé na vás vyhlíží z každé druhé scény a nesmyslné moralizování (copak se tvůrci nikdy nepoučí, že to jde i bez něj?) tomu všemu jen nasazuje korunu. Takže mě dost udivuje, co v téhle infantilní kašičce, dělají tak okaté narážky na 2. světovou, které malí stejně nepochopí a velkým k zabavení či zamyšlení nestačí.
Co se postav týče, tak v podstatě nevím, co bych měla psát. Nikdo nevyčnívá, nikdo nemá extra zajímavý charakter a to platí jak pro hlavního hrdinu, tak i pro hlavního záporáka (ten mi přišel jako nepovedená parodie na Darth Vadera).
Abych ale jen nekritizovala, zapěju opět ódu na 3D, které se mi ve většině filmů (s výjimkou Avatara a Jak vycvičit draka) spíš hnusí. Stačí totiž, aby záběr přešel do „zpomalovačky“, při které můžete spočítat zrnka prachu ve vzduchu, a i ti největší odpůrci trojrozměrna musí pochvalně pokývat hlavou. Když pak Soren vlétl do bouře, ozvala se sálem mocná rána – to jak všem spadla čelist. Směle prohlašuju, že tahle scéna je jedna z nejkrásnějších, kterou jsem kdy viděla. Přesně v tomhle okamžiku mě ale popadla taková mírná lokální deprese – něco takhle úžasného možná už neuvidím (a jestli jo, asi to nebude v dohledné době). Možná to bude znít divně, ale ani tak trochu otevřený konec mě nějak nevyděsil (no jo – zní to divně). Mileráda bych zase jednou sledovala něco, co mi takhle vyrazí dech.
P. S.: Kdybych mohla a kdybych měla být objektivní, dala bych 65%. Díky úchvatnému zážitku ale ráda zaokrouhlím nahoru.
Kick-Ass
It can kick your ass
O tohle filmu jsem se poprvé dozvěděla někdy v únoru 2009 ze stránek časopisu Premiere. Zaujal mě půlstránkový článek o novém filmu podle komiksu (první +) s Nickem Cagem, doplněný fotkou kluka v něčem co mi silně připomínalo deku mojí babičky. Na článek jsem ale během nadcházejícího roku zapomněla a paměť mi oživilo až několik stylových plakátů (druhé +) viděných při návštěvě multikina. A když se do toho připletla i 90% recenze z kfilmu.net (třetí +) řekla jsem si: „Tohle chci a musím vidět.“
Po zhlédnutí jsem si uvědomila jedno – Tak z tohohle bude tuplem jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Má všechno, co má takovýhle film mít. Nic nechybí ani nepřebývá. Ale opravdu nevím, proč některé lidi pobuřuje. Vždyť jsou tam jen nadávky, násilí, sex, drogy a rock´n´roll. V podstatě nic nového. Všechno už jsme viděli v jiných komiksových adaptacích, akčních filmech, teenager komediích anebo třeba v šatně primánů našeho gymplu (řekla bych, že hrdinové jsou často i slušnější:)).
Film má dobré tempo, které ještě víc podporuje senzačně volený soundtrack. Co se týče hereckých výkonů, Aaron Johnson je takový sympatický mimoň, ale není to obvyklý hrdina. Zato Chloe Moretz v roli Hit girl je vážně, vážně skvělá. Jsem ráda, že existuje pár takovýhle důkazů, že dobří dětští herci ještě nevymřeli. Mile mě překvapil i Cage, jehož poslední scéna mi vehnala i pár slz do očí. Christopher Mintz-Plasse u mě není zaškatulkovaný do jeho role v Superbad (nikdy jsem neměla nutkání tuhle „komedii“ vidět) a asi je to dobře. Jeho postava je docela v pohodě, ale nemůže dělat nic jiného, než sekundovat „hlavnímu zlosynovi“. Marka Stronga jsem si zamilovala už v Sherlocku Holmesovi a touhle rolí mě v tom jen utvrdil. Jako padouch je prostě neodolatelný.
Kdybych nosila klobouk, před Matthew Vaughnem by se válel po zemi. Dokázal udělat pořád „luft“ v dnešní kinematografii plné komerčních a naprosto „nezávadných“ filmů. Dokázal stvořit cosi „jiného“. A co víc – dokázal, že „jiný“ film nemusí být nutně špatný film. Může být výborný.
The Twilight Saga: Eclipse
Zatmění
Po zhlédnutí dalšího dílu upíří série jsem dospěla ke dvěma zjištěním.
Zaprvé: Konečně u nás v kině začali zkracovat reklamy před filmem (velmi pozitivní).
A zadruhé: Asi jsem poněkud „nestandardní“ puberťačka. Protože většina filmových zážitků, které v mých kamarádkách a vrstevnicích zanechávají hluboké dojmy, sympatie či jakoukoliv jinou formu zalíbení, u mě vyznívají naprázdno. A je to případ i tohoto filmu. Osobně nechápu, co vůbec na celé této filmové (ale i knižní) sérii všichni (čti všechny) vidí. Mně se totiž zamlouvali snad jen spoře odění vlkodlaci:). Nemá děj, nemá originalitu, nemá ani nějak závratnou akci nebo napětí (až na pár scén – převážně právě ze Zatmění). Sází pouze na nápad (který ale taky nevydrží zabavit na furt) a jakousi romantiku. Ta se mi ale po předchozích dílech, které byly téměř identické v tomto ohledu, již docela zajídá a rozvodně mě neudrží 2 hodiny přibitou k sedačce. Stmívání bylo něco nového, mělo alespoň něco jako atmosféru. Nový měsíc neměl podle mě daleko k odpadu. A s přihlédnutím k tomuto faktu není Zatmění až tak špatné. Sice ne špatné, ale pořád je to bídný průměr.
Alice in Wonderland
Hledá se Burton
Na úvod bych chtěla říct jedno. Tenhle film NENÍ špatný (teda podle mě). Má vcelku zajímavé postavy (nejvíc mě pobavilo trio u čaje v čele s šíleným, ale jistým stylem okouzlujícím Deppem + kočka Šklíba), v 3D má i fajn efekty, krááásnou hudbu (Danny nezklamal) atd.
Ale to, že je to Burton jsem poznala snad jen ze závěrečných titulků (a z 1 – 2 nočních scén, abych nekecala:)). A to je sakra málo.
Timovy filmy a jeho styl má moc ráda. Dokonce stále chodím do kina s peněženkou s motivem Ukradených Vánoc, i když si o mě pak všichni myslí, že jsem emo. Proto jsem už měsíce před premiérou umírala očekáváním.
Po zhlédnutí filmu, jsem měla hromadu řečnických otázek (a děsný vztek na Disney): Kde je ten tajemný říz a ta lehce morbidní šťáva? Kde je ten úžasný, ujetý a nenapodobitelný Burton – styl, který máme tak rádi? Tady bohužel ne – Hledejte dál…
How to Train Your Dragon
Za humny jsou draci
Na tenhle film jsem šla docela ráda (jedna z mála chvil v multikině) a chtěla jsem si ho taky užít.
I když to, že tam jdu s rodiči a s osmiletým bráchou, že na mě hlavní hrdinové koukají z předních stran Mateřídoušek a to, že se do kinosálu tlačili děcka věkového průměru 6 let, mi na nadšení nepřidalo. Ale kopla jsem do sebe nedopitou kolu z předešlého filmu (když do multikina, tak aspoň na 2 filmy:)) a do sálu vešla z relativně čistou hlavou a 3D brýlemi na mých brýlích. A čekala jsem, co bude…
BUM! PRÁSK! Oheň je všude kolem. Hlavy mi škubne doprava, pak zase doleva. Jako když letíte na drakovi. A střemhlavý let dolů (to víte – poprvé na takhle akčním 3D)!
Ten, co seděl vedle mě, se asi musel ptát: Co to vedle mě sedí za šílence?
Zkrátka velká paráda – Hned po skončení titulků jsem měla neodbytnou touhu, zeptat se ve zverimexu, jestli nevedou taky draky.
Konečně jsem našla „pohádku“, u které si prostě sednu, vypnu mozek a prosně se „jen“ dívám. Žádné složité přemýšlení o ději, žádné klišé morální poučení (to mě potěšilo velmi).
Tohle je prostě úžasný dětský film určený k zhlédnutí.
Sherlock Holmes
Obrací se Doyle v hrobě???
Dle mého názoru rozhodně ne!
Na film jsem šla v domnění, že mě čeká "jen" další akční podívaná bez pořádného příběhu (prostě ve stylu USA). Byla jsem opravdu mile překvapená. Pořádná akce, příjemné herecké výkony, skvělá hudba, pár vtipných hlášek a místy dokonce logický děj:). Všechno tohle je jakž-takž v ronováze.
Film není bez chyb, ale přesto je moje hodnocení vcelku kladné.
Sherlock Holmes s jeho supermozkem (a nyní i super bojovým uměním) tento případ opět vyřešil.
Fajn 9
Na tenhle film jsem se fakt těšila. "Osud" mi ale postavil do cesty hned několik překážek a tak jsem si ani nebyla jistá, zda vůbec jít. Před chvílí jsem se vrátila z kina a… VŮBEC TOHO NELITUJU. U tohohle animáku oceňuju hlavně originální námět a úžasnou atmosféru - a to nemluvím o skvělém výtvarném zpracování. Jediné co mě štve je stopáž. Nezlobte se na mě, ale 79 minut je na film s takovým potenciálem trochu málo, ne?
Slumdog Millionaire
Drama s dobrým koncem
No panejo... Když jsem vyšla v kina měla jsem po dlouhé době pocit, že těch 65 Kč za kino stálo za to. V té záplavě HSM, Hannah Montan a já nevím čeho ještě bylo fajn vydět nějáký film "ze života". Konec je sice trochu přeslazený, ale co už. Většina filmu byla fakt bomba.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.016 sec. (PHP: 70% SQL: 30%)
