R. Krása

zODIAC

Filmová dramata příliš nemusím. Krimi drama nesleduji už vůbec. Respektive jsem je nesledoval. Jako děti máte rádi pohádky, v pubertě teenagerovské stupidní komedie a krvavé horory a postupem času konečně přejdete k vážnějším žánrům. V dnešní době plné kriminálních seriálů, z nichž asi nejvíce vyčnívá Kriminálka (Miami, Las Vegas atd.), si také člověk dokáže k podobným kriminálním filmům vypěstovat dosti silnou averzi a dá mu notnou práci, aby se jí nějak zbavil a na krimi drama změnil názor.

A právě pokud patříte mezi skupinku, která k dramatům příliš netíhne, zkuste si pustit celovečerní film Zodiac. Je natočen podle skutečné události a mohu vás zaručit, že na žánr kriminální drama změníte názor hned. Příběh je pomalý, rozvleklý přesně jako David Fincher, jeho režisér. Už jen tohle jméno je určitou zárukou dobré podívané a ne jen nudného posezení u televizoru nebo v kině. Co je na snímku skvělé, je jeho špinavost. Většina současných filmů se bojí film „ušpinit“. Podobný názor jsem četl i u jiných recenzí na Zodiaca. Ale on je špinavý, šedý a plný sazí, přesně jako byste případ sériového vraha řešili vy sami. Fincher nám totiž dává volnost, kausu Zodiac řešíme spolu s Jakem Gyllenhallem, což zvyšuje autentičnost dvou a půl hodinového filmu. Zodiac je drama jak má být. Místy se budete bát, třepat se netrpělivostí a zvědavostí a na konci přijde podivné rozuzlení. Podobný chmurně špinavý film jsem už dlouho neviděl a musím se přiznat, že Zodiac je přesně to, co jsem potřeboval – povedený téměř až dokumentární precizně natočený film.

Další

Next je výjimečný film, přestože nemá příliš silný příběh a naopak má "divný" závěr. Ale, když jsem ho viděl poprvé, smál jsem se, doufal, bál se a celkově si snímek užil. Možná to bylo také výborným obsazením. Nicolase Cage coby herce miluju a tak jsem si i tento jeho film opravdu vychutnal se vším všudy. Po celou dobu se filmem nese nádech a zamyšlení se nad otázkou, zda - li se pozorováním budoucnosi dá budoucnost změnit. Chtěli bychom znát svoji budoucnit? Já možná raději ne. A Next doporučuji všem, protože si buďte jistí, že vás pohltí. Sice budete v závěru nadávat nad zvláštním koncem, ale odnesete si z něho krásný pocit dobře vybraného filmu na jeden příjemný večer, pokud zrovna toho dne nevyžadujete příliš silný příběh, ale spíše podívanou.

Button

Za tento film natočená na motiy povídky F. Scotta Fitzgeralda jsem si zaplatil 80 Kč a zašel ho shlédnout do městského kina v Nejdku. Film se měl natáčet již v roce 1990, kdy se o něj zajímali především Tom Cruise a Steven Spielberg. Do role Daisy měla být údajně obsazena Rachel Weisz, ta však musela nakonec kvůli pracovnímu vysílení nabídku odmítnout a role se tak ujala Cate Blanchett. Už prvních pět minut mne zaujalo. Co bylo tak zajímavého? Na počátku filmu stojí zrození hodin fungujících pozpátku. Jejich strůjce je tak vytvořil schválně. Možná se tak prý domů opět vrátí ztracení synové z války. Budou žít normálním životem, budou moci milovat, mít rodinu, pracovat a hlavně zestárnout po boku někoho milovaného. Následující hodinka je trochu moc natažená, možná by neuškodilo tento úsek zkrátit, ale kdo ví. A poté, kdy je již Benjamin starší, respektive stále mladší a mladší a opět se setkává s Daisy, tehdy si tento film zamilujete. Hlavně pro jeho nevázanost, se kterou dokázal tento složitý vztah zobrazit na plátně. Stárnoucí žena a mládnoucí mu, kteří spolu nakonec mají dcerku, jež se o svém otci dozvídá pravdu až v době, kdy její matka umírá. A pak nastoupí lítost nad osudem ubohého Benjamina, kterému nebylo dopřáno zestárnout a milovat obvyklým způsobem a který musel ujít dlouhou cestu, aby mohl alespoň na chvíli milovat a žít normálním životem. Pak vidíte malého chlapce, trpícícho stařeckou demencí a lítost je tu znovu. Jaké to asi je? Co to je za život? Žít obráceně? Film se sále zaobírá otázkou na téma, nad kterým každý z nás občas zapřemýšlí. Jaké by to asi bylo mládnout? Umět využít příležitostí?

A na konci opět stojí ony hodiny. Nyní již zaplavované vodou od hurikánu Catrina. A stále tikají pozpátku. Téměř ten tlumený zvuk slyšíte: Tikťak, tikťak, tikťak. A přemýšlíte nad příběhem ještě dlouhou po jeho shlédnutí.

good

Dříve než jsem do DVD přehrávače vsunul DVD s filmem „Oko dravce“, přečetl jsem si několik recenzí. Zhrozil jsem se. Našel jsem jen málo kladných názorů a tak není divu, že jsem k filmu přistupoval s určitým despektem. Ale po úvodní znělce ze mne pocit děsu opadl a já se připnul k obrazovce a už nepustil. Oko dravce si po celé dvě hodiny udržuje stále stejné hektické tempo, které vás nenechá ani na minutku oddychnout. N, možná nechá, ale opravdu jen tu minutku. Nápad s počítačem, jenž ovládá vše kolem? Nemohu si pomoc, ale připomíná mi to Minority report. A po celou dobu, co jsem seděl u filmu, jsem se tohohle srovnání nemohl zbavit, takže jsem ho neustále porovnával. Další snímky podobné „Oku dravce“ je Nepřítel státu a svým způsobem také trochu Transformers. To bylo asi to jediné, co mi kazilo výborný dojem z filmu. Ale pokud se od tohoto srovnání oprostíte, Oko dravce si užijete plnými doušky.

Herecké obsazení je výborné. Shia LaBeoufa je mi coby herec sympatický a jeho filmy se mi líbí. Spousta názorů na tento film si stěžovala na hollywoodský styl. Film je prý klišovitá nafouknutá bublina, která si jen bere inspiraci ze slavnějších snímků. Ano, nejspíš tomu tak je. Souhlasím i s tvrzením, že Oko dravce nemá co nového nabídnout. Že jde pouze o jakési deja vú – o něco, co už jsme zkrátka zažili, nebo máme alespoň ten pocit. Jenže někdy je potřeba shlédnout i takovéhle filmy. Odpočinout si od svých vlastních myšlenek a úvah. Říká se, že podobné scénáře ničí fantazii diváka. I to je možné. Ale jak říkám: Někdy je dobré podívat se na snímek, na něhož brzy zapomenete. Zkrátka se jen tak uvolnit, nic neřešit, nepřemýšlet a film si prostě užít.

Kdo by v roce 1962 řekl, že se tento zelený „mutant“, který měl být ve skutečnosti barvy šedivé, ale vzhledem k špatnému odstínu při tisku byla nakonec zvolena barva zelená, se dočká takového úspěchu. Náš neuvěřitelný Hulk měří neskutečných 2,7 metru a na rozdíl od předchozího Hulka se jeho velikost nemění. Tvůrci tohoto filmu navíc silně nesouhlasí s tím, aby byl tento snímek nějak spojován s předchozím Hulkem. Nevím, kterého myslí, ale pokud toho, který byl natočen před několika málo lety, pak je to dost nemožné, protože i generála zde hraje stejný herec.

Hlavní role se však tentokrát ujal Edward Norton, který si navíc prý věčně přepisoval scénář, aby mu padl na tělo. Celý film se nese ve značně hektickém tempu, což mu však nijak neškodí. Spíše naopak. Navozuje to tak větší naléhavost a více vyplaveného adrenalinu.

Musím říct, že Neuvěřitelný Hulk je pro mne v mnohém dokonalejší a pestřejší než jeho předchůdce, jenž postrádal některé aspekty výborného filmu a naopak ho občas ovládala až jakási chaotičnost. Zde však má vše svůj řád a pořádek. Vše je na svém místě a vše je jak má být. Tenhle Hulk je něco trochu jiného, než jeho předchůdci a i z tohoto důvodu se na něj vždy rád podívám. Zatím jsem ho viděl asi 4x a ještě mne neomrzel.

Jednoho dne se vzbudíte a zjistíte, že jste vy nebo někdo jiný otevřel dveře do jiného světa. Do světa, kde neexistuje žádné „možná“, protože všechno je skutečné. To, co se může zdát jako sen je skutečnost a žádná iluze.

Předlohou pro tento film byla stejnojmenná kniha od Richarda Madisona. Jak je ale vidět, v tomto případě je film známější. V lecčems připomíná Šestý smysl a Kevin Bacon v hlavní roli perfektně vystihl povahu člověka, který vidí mrtvého člověka. I když to nemohu soudit, protože mně se to nikdy nestalo, alespoň ne v tom smyslu, abych mohl tvrdit, že to je skutečnost.

Ozvěny mrtvých jsem viděl znovu po šesti letech. Po tu dobu si z filmu stále pomatuji dost a je vidět, že ve mně nejspíš zanechal mnohem větší stopu, než jsem si prve myslel.

Téma vidění mrtvých je lákavé z mnoha důvodů. Předně dává režisérovi i hercům široké možnosti pro uchopení celého příběhu. Ať už ho pojmete jakkoli, jen málokdy zkazíte tolik věcí, aby se na film nedalo dívat vůbec.

Ke snímku „Ozvěny mrtvých“ se nyní, kdy mám dvd, budu zajisté ještě několikrát vracet a stále od něho budu odcházet se stejným nebo alespoň s podobným kulturním zážitkem. Obohacen o strach, hrůzu, nepoznané a pohlcen čímsi tajemným a neznámým.

Utíkej, Forreste, utíkej

Příběh prosťáčka Forresta, který spatřil světlo světa díky spisovateli Winstonu Groomovi. Jeho knihu zná jen málokdo, naopak tento úžasný film zná témě každý, kdo pochytil nějaké to základní vzdělání a nezajímají ho fantasmagorické seriály.

Příběh Forresta je zábavný, budete se u něho chlámat smíchy stejně, jako já. Ale na druhou stranu cítíte, že v něm jde o něco víc. Chce se vám běhat? Tak jděte a běhejte. Není nic jednoduššího. V nitru cítíte určití stesk, jakoby vám tam Forrest vyryl rýhu. Snad svými citáty, či co já vím. Svými větami, které každý známe a svým způsobem se jimi také řídíme. Ale jak se tak na Forresta díváte, litujete ho, milujete, ale zároveň obdivujete, protože tak jasně poznáváte, že je v lecčems lepší a snad i šťastnější než vy. Dokáže mít radost z běžných všedních věcí. Záležitosti, které se nám zdají malichernými, jsou pro něho důležité.

Běháte s ním, lovíte krevety, milujete a poznáváte a cítíte se plnější. Poznamenání čímsi skutečnějším než je sezení u televize. A najednou, jako by vám kdosi otevřel oči, vzal vás za ruku a vyvedl ven…přesně takový ten film je. Skutečný a plný něhy lásky. Neskutečné radosti a odpuštění.

Esence života

Asi nikdo z nás by se nechtěl narodit na smradlavém rybím trhu. Ale Jean – Baptiste Grenouille si vybrat nemohl. Když Patrick Süskind napsal román a géniovi s vynikajícím čichem, Jena Baptiste měl osud zpečetěn. A po téměř jak dvaceti letech od prvního knižního vydání, se román, oblíbená kniha Kurta Cobaina, která se navíc podle Stanleyho Kubricka nedá zfilmovat, dočkala své podoby na filmovém plátně. A jak já, tak i mnozí další evropští diváci usoudili, že jde o film vysoké kvality. To si však naopak nemyslí američtí diváci. Možná se naše vzájemné vnímaná světa a okolí v určitých směrech přeci jen liší. Film, který se stal jedním z nejdražších filmů německé kinematografie, se natáčel jak v Mnichově, tak v Praze i Španělsku.

Mít tak nos jako Grenouile! Těžko říct, jestli bych se také snažil zachytit všechny vůně, nebo bych svůj um chtěl využít nějak jinak. Snímek se po celou dobu nese ve stejné kvalitní úrovni. Francouzské ulice vypadají skutečně francouzsky a zastarale, o čemž nás má přesvědčit především permanentní špína a chaos.

Parfém: příběh vraha nedoporučuji pro rodiny s dětmi a krásnými dcerami. Jinak jde o snímek, který by si milovníci napětí neměli nechat ujít. Obsahuje vše, co dobrý snímek obsahovat má. Chválení je zbytečně – shlédněte jej.

Roman Krása

Tak na tento film se vždy s chutí podívám. Mnoho lidí tvrdí, že jde o další americkou zhovadilost podle adaptace komixového hrdiny. Nesouhlasím. Daredevil je příběh akce, lásky, dynamiky a smutku a skvělá hudba v podání Evanescence zážitek z podívané ještě prohlubuje. Když jsem snímek shlédl poprvé, řekl jsem si: "Páni, to je bomba." A dnes si řeknu to samé. Výborně vybraní herci, skvělé podání, bravurní kamera a příběh. I když příběh v komixových adaptacích příliš silný není a zde jen z velké části stále jen o pomstu. I přesto mne však obměkčil malý slepý Matt, když se učí pohybovat v temném světě, v němž vnímá pouze zbylými čtyřmi smysly a částečně také zrakem - vnímá rezonance. Nádech romantiky je tu také a sice v části, kdy stojí Matt s Elektrou venku a začíná pršet...

Roman Krása

Recenze na tento film se různí. A to až příliš. Já Den poté miluju. Mám rád katastrofické snímky, a tenhle je mezi nimi pro mne skvost. Ať si každý říká, co chce. Tohle je prostě můj názor. Vím, že ve skutečnosti se všechny ty věci mohou také stát, ale příroda by k tomu potřebovala stovky let. Ale jak chcete natočit film, který by to vše obsahoval, než zkrátka přírodu trochu urychlit. Film tedy není tak docela reálný, ale to mi vůbec nevadí. Obsahuje humor, zasmějete se. Budete s úžasem koukat na valící se vlnu a doufat, že to hlavní hrdinové nějak zvládnout a v závěru zůstanete dojati tím, že otec najde svého syna.

Já tenhle film viděl asi po sedmé, ale pokaždé se na něho s chutí podívám znovu. Herecké obsazení se mi také líbilo. Původně tam měl hrát Bruce Willis, ale Emmerich musel okřesat rozpočet, takže nakonec obsadil Dennise Quaida. A já myslím, že výber to byl dobrý.

Příběh je vlastně poměrně naléhavý. Ukazuje, co se může jednoho krásného dne stát. A podle mne nezáleží moc na tom, kdo za globální oteplování může. Nemá cenu se moc dohadovat, zda to je vina lidí nebo se to opakuje díky přírodě. Dle mého, to je obojím. A my jsme si k tomu také přihodili polínko. Ale hlavní je, snažit se s tím něco udělat a ne se pouze dohadovat. Zaměřit se na tenhle problém a vymyslet, co budeme dělat dál. Co do budoucna. Jak se s tím pokusíme vypořádat - to je nejdůležitější. Nikoli hádky bez pádných argumentů.

Den poté zbožňuji a je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

Roman Krása

Hvězdná brána: Archa pravdy je závěrečný film k seriálu Hvězdná brána. Tenhle seriál miluju, a tak jsem asi až moc očekával nějaký megalomatický film, který by celý tenhle "epos" završil. Něco ve stylu prvního filmu. To se stalo, ale také nestalo. Oriové nabízeli široké poli působnosti a v tomhle ohldu filmaři selhali. Mhli zde naplno využít sých triků. Navíc český dabing je, promiňte mi ten přístup, strašný. Jako by nemohli nechat obsazení, které jsme slyšely v seriálu. Ne, prostě museli mít najednou něco extra. Na druhou stranu jde ale o výpravný film a hudba, herci a obvyklé situace se mi líbilo. Ale i tak se zkrátka nedokážu ubránit pocitu, že šlo spíše o delší díl serálu než celovečerní film. Hlavně se totiž jedná o podívanou pro fanoušky stargate. Ostatním to možná nebude dávat smysl, možná se na film podívají, ale souvislosti nepochopí. Opět uvidíme replikátoru. Daniel má vidiny, původně Merlinovy, ale jedná se o jinou povznesenou bytost. Co má tohle míchání všeho možného dohromady znamenat? Netuším, ale i tak vím, že pro mne, coby fanouškem Hvězdné brány, se samozřejmě jedná o film, který zkrátka musím vidět.

Roman Krása

Na snímek Iluzionista, který ČT1 vysílala 9. 5. 2009, jsem se těšil již od chvíle, kdy se mi do rukou dostal televizní program. Recenze a názory na Iluzionistu se velmi různí, ale ty negativní stejně nezakryjí můj vlastní dojem, doplněný nadšením. Koho by nefascinoval příběh o nadaném kouzelníkovi? Mne rozhodně velice.Vedle Iluzionisty se natáčel ještě další film o iluzionistovi – kouzelníkovi , doprovázený daleko větší reklamou a větším finančním obnosem. Nakonec se ale stal právě Iluzionista mnohem úspěšnějším v srdci diváka.V hlavní roli Iluzionisty si zahrál Edward Norton a já myslím, že režisér vybral více jak výborně. Hledal někoho, kdo dokáže zobrazit tajemno, romantiku i galantní vystupování a jak jsme mohli vidět například ve filmu Červený drak, Edward Norton toho je více než schopen.Užasnete nad triky, které se Norton dokonce sám naučil od výborného kouzelníka Jamese Freedmana. Je těžké říci, který trik mne zaujal nejvíc. Byl jsem okouzlen každým trikem i závěrečným koncertem drama.Přestože se příběh odehrává ve Vídni, natáčelo se především v Praze, Táboře, Českém Krumlově a na Konopišti. Nemohli vybrat lépe. Český Krumlov, krásné město, krásná atmosféra, a kdo z vás alespoň někdy viděl fotografie z tohoto města, musí uznat, že je vážně kouzelné a jakmile se objeví ve snímku, všimnete si ho. Především pak jedinečných sgrafit na zdech.Z počátku jsem přemýšlel, jakou technikou dokázal režisér způsobit zastarale působící barvy. Dočetl jsem se, že tak bylo vytvořeno technikou autochrom, která se přestala používat okolo roku 1930.Jediné, co ve filmu není skutečné, je trik s motýly. V reálu totiž nevyšel a tak se režisér rozhodl pro 3D zobrazení. Co říci na konec? Já byl uchvácen. Iluzionista obsahuje vše. Drama, lásku, zlo, pomstu, touhu. Romantická srdce si v nich jistě najdou své stejně, jako milovníci tajemna. Spektrum žánrů, kterými Iluzionista disponuje je úžasný.

Co bych filmu vytkl? Není co. Snad jen délka, ale i ta byla optimální. Tohle musíte vidět…a závěrečné rozuzlení vás ohromí stejně jako mne.

Roman Krása

Premiéru filmu Medvídek jsem shlédl jednoho víkendového večera. Snad jsem očekával až moc, možná málo, ale pravda je taková, že na mne film příliš velký dojem neudělal. SNad až na pár úsměvných scén se po celou dobu jedná o hořkou komedii. Připadá mi, jako by snad Češi ani nic jiného natočit již nedokázali. Kde jsou ty časy, kdy jste se u našich filmů nasmáli a něco si z nich odnesli. U Medvídka posedíte, zasmějete se jednou za půl hodiny, pak vám hodí reklamu, jdete si pro něco k snědku, abyste vydrželi vzhůru i ten zbytek filmu a pak jdete spát bez jediné myšlenky. Očekával jsem snad moc, když jsem se domníval, že půjde o dobrou rodinnou komedii a ne suché tlachání o nevěře? Ne každý si myslí, že právě o tomhle život je. Připadá mi, že téma nevěry a jiných hloupostí je stále omýlané. Viz filmy: Jak se krotí krokodýli a ...a vidíte, na další názvy "úspěšných" filmů si již ani nedovedu vzpomenout. Samé hořké komedie. Výše v oficiálním slově direktora se píše něco o tom, že jde o realistické příběhy skutečných lidí. Kde to berou? Ne každý tohle zažívá a tudíž se v tomto filmu ne každý najde. Témat, co natáčet je spousta, ale možná si režiséři a scénáristé myslí, že když natočí o něvěře ve vysokých kruzích (právníci, lékaři, učitelé, podnikatelé), pak půjde o více efektivní a záživnější snímek. Mýlí se. A pokud uvidím tento film někde v programu, pokusím se najít jiný program coby náhradu...

Roman Krása

Po pravdě jsem v přílišnou kvalitu tohoto díla ani moc nedoufal a tak jsem byl velmi mile překvapen, že dosahuje takových kvalit. Sice se občas vychyluje z knižní předlohy, například, když má Johny autonehodu, ale i přesto se ji v celku věrně drží, což je více než dobře. Knihy se celou dobu drží věta: „Ve své mysli má schopnost vidět budoucnost, ve svých rukou má moc ji změnit.“ A je to pravda, jak knih předvedl již ve svém stejnojmenném románu.

Co mne upoutalo již na první pohled byla zmínka o Poeově básní "Havran", která zazní ihned na začátku filmu. Tento fakt dává jasně najevo, že nepůjde o žádnou komedii, ale naopak o celkem stále depresivnější snímek.

Hlavní postavy učitele se Christopher Walken zhostil přímo bravurně a pozorovat jeho vžití do role vás ihned zaujme.

Z počátku se sice film trochu vlekl, ale poté, co se u Johnyho naplno projeví jeho schopnosti, se od obrazovky neodrhnete a s nadějí budete sledovat Johnovo další počínání.

Procenta srážím pouze za to, že jsem četl knihu a jako obvykle se ji film nedrží přímo, i když vím, že to ani nejde. A dále za již zmiňovaný rozvleklý začátek.

Naopak je přičítám za depresivní atmosféru, vyvolávající ve čtenáři úzkost. Za herecké obsazení a celkový námět. Mrtvou zónu z roku 1983 tak řadím mezi své oblíbené filmu a mezi vydařeně zfilmované adaptace Kingových děl.

Roman Krása

Můj soused zabiják 2 je opravdu komediální akční kousek, který si zalouží vaši pozornost. Když jsem tento film viděl poprvé, smál jsem se od začátku do konce. Při pohledu na Bruce Willise v zástěře jsem si vážně nedokázal udržet vážnou tvář a nad stupiditou a přehnanou obezřetností Matthew Perryho mi kolikrát opravdu zůstával rozum stát. Je štěstí, že se režisér opět rozhodl převážit komedialitu nad akčností, protože takhle jde o příjemně laděnou komedii vhodnou pro všechny členy rodinu. I když to zase tak pravda není. Tento snímek nedoporučuji dětem (které by humor nemuseli pochopit) a zvířatům, kterým by se při pohledu na vraždu domácí slepice Blanky mohlo udělat špatně od žaludku. Osobně mám rád filmy s Brucem Willicem, takže jsem si ani tento nenechal ujít a znovu se na něho rád podívám.

Roman Krása

Za tento film natočená na motiy povídky F. Scotta Fitzgeralda jsem si zaplatil 80 Kč a zašel ho shlédnout do městského kina v Nejdku. Film se měl natáčet již v roce 1990, kdy se o něj zajímali především Tom Cruise a Steven Spielberg. Do role Daisy měla být údajně obsazena Rachel Weisz, ta však musela nakonec kvůli pracovnímu vysílení nabídku odmítnout a role se tak ujala Cate Blanchett. Už prvních pět minut mne zaujalo. Co bylo tak zajímavého? Na počátku filmu stojí zrození hodin fungujících pozpátku. Jejich strůjce je tak vytvořil schválně. Možná se tak prý domů opět vrátí ztracení synové z války. Budou žít normálním životem, budou moci milovat, mít rodinu, pracovat a hlavně zestárnout po boku někoho milovaného. Následující hodinka je trochu moc natažená, možná by neuškodilo tento úsek zkrátit, ale kdo ví. A poté, kdy je již Benjamin starší, respektive stále mladší a mladší a opět se setkává s Daisy, tehdy si tento film zamilujete. Hlavně pro jeho nevázanost, se kterou dokázal tento složitý vztah zobrazit na plátně. Stárnoucí žena a mládnoucí mu, kteří spolu nakonec mají dcerku, jež se o svém otci dozvídá pravdu až v době, kdy její matka umírá. A pak nastoupí lítost nad osudem ubohého Benjamina, kterému nebylo dopřáno zestárnout a milovat obvyklým způsobem a který musel ujít dlouhou cestu, aby mohl alespoň na chvíli milovat a žít normálním životem. Pak vidíte malého chlapce, trpícícho stařeckou demencí a lítost je tu znovu. Jaké to asi je? Co to je za život? Žít obráceně? Film se sále zaobírá otázkou na téma, nad kterým každý z nás občas zapřemýšlí. Jaké by to asi bylo mládnout? Umět využít příležitostí?

A na konci opět stojí ony hodiny. Nyní již zaplavované vodou od hurikánu Catrina. A stále tikají pozpátku. Téměř ten tlumený zvuk slyšíte: Tikťak, tikťak, tikťak. A přemýšlíte nad příběhem ještě dlouhou po jeho shlédnutí.

Roman Krása

11. 4. 2009 vysílala ČT1 ve 21 : 25 snímek Truman show. Zprve jsem si ho chtěl pouze nahrát, ale neodolal jsem. Vyhovovalo mi, že film nedávají nijak pozdě, takže jsem se na něho mohl s klidem podívat. A už jen úvodní hudba mne upoutala, přesněji připoutala na gauč, na kterém jsem zůstal až do samotného konce filmu a ještě poté jsem na nněm seděl i nadále.

Vím, že film je z roku 1998, ale od té doby jsem ho nikdy v životě neviděl, za což jsem rád, protože teď ho chápu lépe než bych ho mohl pochopit před 11 lety.

Škoda, že Truman shoew nedávají v kině, protože by se opravdu vyplatilo shlédnout tento skvělý filmařský kousek na filmovém plátně. Příběh není nijak zvláštní. Zkrátka chlápek, který od narození žije ve městě, kde ho snímají kamery ze všech stran, o čemž on nemá ani tušení dokud nepozná jistou ženu. A pak se zkrátka z tohoto fiktivního města snaží utéct. Řekli byste, že to není příliš silný snímek, možná byste tvrdili, že se jedná zase o nějakou hollywoodskou hloupost, ale není tomu tak. Režisér Peter Weir nám předkládá na zlatém tácu, jak daleko jsme schopni dojít. Těžko říct, jak bych se při zjištění, že mě každý den vidí miliony, ne - li miliardy diváků v televizi, vyrovnal já. Nejspíš mnohem hůře.

Ale bude následovat mnoho jiných recenzí, které jsem na tento film četl. A sice, že nejde o nijak silný příběh, ale zato je nám překládá tak lehce, alegoricky, vtipně a zároveň smutně, že budete mít v závěru smíšené pocity. Nevím, zda jsem cítil smutek, spíše šlo o radost, že se Truman z tohoto "vězení" dokázal dostat.

Truman show je neskutečně lidský a mnohdy také dojímavý příběh, který si zajistí Vaši pozornost. A narozdíl od mnoha jiných výmyslů a fantasmagorií, které dnes televize vysílají, tohle je film, nad kterým se pobavíte, budete Trumanovi držet palce, radovat se s ním, smát se, litovat. Jde o hru lidské mysli, o sílu Trumanovi vůle.

Tenhle film je perfektní, alespoň pro mne a věřím, že i pro mnoho dalších z Vás. A snad jsem Vás na Truman show navnadil. Truman show



A kdybychom se neviděli: Dobrý den, dobrý večer i dobrou noc...

Roman Krása

Kdo by neznal Masku s Jimem Careym. Klasiku, která snad nikdy nezklame, nikoho nepohorší. Klasiku, která si po řadu let drží svůj průměr. Když poprvé vešla do kin a televizí, stala se bestsellerem na poli kinematografie a to hlavně pro svou komičnost, jakou nabízí a která Jima Careyho dostala na špici komediálních herců. Ale po letech televizních repríz z ní zbylo pouze torzo vtipu, které je ale i přesto stále mnohem lepší než kde jako trapné komedie. Přestože víte, že to není reálné a v dnešní době si můžete i říct, že některé triky jsou vážně blbost, stejně se zasmějete. Já se zasmál. Jima Carey mám rád a žádný jeho film mne ještě nezklamal, přestože mám od něj asi nejraději Truman Show a Ace Ventura. Musím se přiznat, že jsem Masku viděl asi teprve podruhé v životě. Vím, je to nejspíš ostuda, ale už s tím nic moc neudělám.

Maska mne ani nezklamala, ale také nijak nepřekvapila. Sice jsem si u ní rád zarelaxoval, odpočinul, ale tím to asi všechno končí.