Avela

Stmívání jsem četla asi před rokem a hned po něm jsem si přečetla i následující díly (Nový měsíc, Zatmění). Od filmu jsem nic neočekávala, protože dobře vím, jak to vypadá, když se někdo pokusí natočit film podle knižní předlohy. Ale přesto jsem byla velmi napjatá. Rok uběhl, film přišel do kin. Nejdřív jsem se rozmýšlela, jestli vůbec do kina jít, jestli to má vůbec cenu, ale ten večer jsem neměla zrovna nic na práci, tak jsem šla. A dobře jsem udělala! Film mě nejen potěšil ale i velmi pobavil. Pobavil i všechny, co seděli v kině se mnou. Musím říct, že se lidé skoro celou dobu smáli. Skoro jako kdyby to byla komedie! Ale mně se to opravdu moc líbilo. Líbili se mi herci, líbilo se mi prostředí, ve kterém natáčeli, líbily se mi zvláštní efekty (zvlášť basseball), líbili se mi i dialogy. A že byly občas stupidní? Cožpak skutečné dialogy v našem skutečném životě občas nejsou stupidní? A že je to spíše film pro náctileté dívenky? Ano je, protože právě ony potřebují náměty k snění a tento film je k tomu jako dělaný.